Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 210/2020-52
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Arnoštem Olivou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 67 614,41 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 67 614,41 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z částky 57 098 Kč od datum do zaplacení a s 67,41 % úroky ročně z částky 47 843,06 Kč od datum až do zaplacení, maximálně však do doby, než výše úroku dosáhne částky 226 771 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 67 614,41 Kč s 10 % úroky z prodlení ročně z částky 57 098 Kč od [datum] do zaplacení a s 67,41 % úroky ročně z částky 47 843,06 Kč od [datum] až do zaplacení, maximálně však do doby, než výše úroku dosáhne částky 226 771 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal zaplacení 67 614,41 Kč s tím, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na její účet úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr a sjednaný úrok ve výši 92,68 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 937 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, žalobci zaplatila pouze 27 splátek. Žalovaná částka se skládá z jistiny 47 843,06 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění 7 848,16 Kč, smluvní pokuty za prodlení 30 dní se splácením dvacáté osmé a dvacáté deváté splátky ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného o 15 dní ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 10 525,41 Kč, na kterou žalobci vzniklo právo po zesplatnění úvěru. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení v zákonné výši z částky 57 098 Kč od datum do zaplacení a běžících úroků ve výši 67,41 % ročně z částky 47 843,06 Kč od datum až do zaplacení, maximálně však do doby, než výše úroku dosáhne částky 226 771 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z výpisu z registrů příjmení a anonymizováno ze dne datum, oznámení ČSSZ ze dne datum a hodnocení klienta ze dne datum bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované. Z listin, na základě kterých žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádný záznam v registru příjmení, dle skóre žalované v systému anonymizováno bylo menší riziko nesplácení úvěru a jednalo se o lepšího klienta, příjem žalované byl představován starobním důchodem, jehož výše byla 10 995 Kč a měsíční výdaje žalované dle hodnocení klienta měly být v celkové výši 4 910 Kč s tím, že měly být představovány životním minimem ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč a finanční rezervou ve výši 500 Kč, volné zdroje žalované tedy činily 6 085 Kč. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 65 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 3 937 Kč splatných k 20. dni v měsíci počínaje zářím 2017 částku v celkové výši 188 976 Kč, úroková sazba činí 92,68 % ročně. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 30 dní a náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 15 dní. Po zesplatnění úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná žalobci uhradila celkem 27 splátek, tj. částku 106 299 Kč. Z výzev ze dne datum a dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne datum byla žalovaná informována o zesplatnění úvěru.
4. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na uvedené soud aplikoval zejména § číslo odst. 1, 2 a § 1813 o.z., podle kterých se k smluvním ujednáním spotřebitelských smluv odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží, což platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje a rovněž jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.
10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zda tedy mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Soud má na základě předložených listin za to, že žalobce uvedenou povinnost splnil, neboť podklady, na jejichž základě žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, dle soudu společně nevzbuzovaly významné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce zejména zjistil z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, že žalovaná nemá v systému příjmení žádný negativní záznam a dle systému anonymizováno se jedná o málo rizikového klienta. Žalovaná rovněž doložila, že má pravidelný příjem spočívající ve starobním důchodu a má příjmy k úhradě splátek. Současně je však nutné uvést, že celkové výdaje žalované ve výši 4 910 Kč uvedené v hodnocení klienta ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům osob v České republice na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.), přesto však nebyly nijak prověřovány, přestože by mohly v případě jejich vyšší hodnoty ve spojení s výší důchodu žalované (10 995 Kč) vzbuzovat pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
11. Pokud jde o požadavek na zaplacení úroku ve výši 92,68 % ročně přirostlého ke dni zesplatnění úvěru k jistině ve výši 7 848,16 Kč a běžících úroků ve výši 67,41 % ročně až do zaplacení z dlužné původní jistiny 47 843,06 Kč, má soud za to, že věřitel na takové úroky právo nemá, neboť takto sjednaná výše je v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud ČR již v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka dospěl k závěru, že nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Rovněž rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze zastává ve věci posouzení výše úroku závěry uvedené v citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kdy lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období srpna 2017 činila 9,42 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. V posuzované věci sjednané úroky desetinásobně až patnáctinásobně přesahují obvyklou úrokovou sazbu požadovanou bankami, tedy je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy, a proto je neplatné. Soud proto v souladu s § 588 o.z. k ujednání o smluvních úrocích jako ujednání neplatnému nepřihlédl.
9. Neplatnost ujednání o výši úroku však nevede k neplatnosti smlouvy o úvěru jako celku, protože toto ujednání lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je tomu tak proto, že namísto neplatného ujednání o úroku nastoupí povinnost úvěrovaného zaplatit úrok ve výši stanovené podle § 1802 o.z., podle něhož platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Nelze přitom usoudit, že by k uzavření smlouvy o úvěru nebylo došlo, kdyby některý z účastníků řízení rozpoznal včas neplatnost ujednání o výši úroku. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů bez účelového určení činila průměrně 9,42 % ročně, jak vyplývá přehledu úrokových sazeb uveřejněného Českou národní bankou. Při zohlednění vůle účastníků řízení ujednat povinnost žalované vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky ve 48 měsíčních splátkách splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje zářím 2017, které měly měsíční povahu, je třeba takto určenou výši úroku promítnout jak do celkové výše úroku, tak do celkové výše částky, kterou byla žalovaná na základě smlouvy povinna žalobci splatit. Celková výše úroku pak činí 13 288 Kč a celková částka, kterou byla žalovaná na základě smlouvy povinna žalobci splatit, činí 78 288 Kč. Žalovaná uhradila žalobci celkem částku ve výši 106 299 Kč, tedy je zřejmé, že žalovaná dokonce uhradila o 28 011 Kč víc, než byla z titulu této smlouvy povinna hradit a to ještě před tím, než se dle žalobce dostala do prodlení, tudíž k odstoupení od smlouvy a s tím spojenému zesplatnění úvěru nemohlo platně dojít, současně žalobci nevznikl ani nárok požadovat úhradu smluvních pokut, neboť ty jsou rovněž spojeny s prodlením žalované s úhradou splátek. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
10. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu účastníků v řízení, když žalované, která měla v řízení plný úspěch, žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.