Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 126/2020-25

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 20 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 720 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 180 Kč od 2. 7. 2015 do 14. 8. 2015 a ročního úroku z prodlení z částky 13 820 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 9. 12. 2020 ve výši 7,25 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 15. 8. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 720 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 6 180 Kč od 2. 7. 2015 do 14. 8. 2015 a ročního úroku z prodlení z částky 13 820 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 9. 12. 2020 ve výši 7,25 % a dále do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů platné k prvnímu dni kalendářního pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 20 900 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o půjčce a na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek za poskytnutí půjčky ve výši 14 720 Kč, přičemž celkovou částku ve výši 34 720 Kč se zavázal splatit v 55 týdenních splátkách po 640 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů o příjmech žalovaného uvedených v zákaznické kartě, přičemž tato vždy obsahuje rovněž informaci o tom, jaké doklady byly ze strany spotřebitele před uzavřením smlouvy předloženy k prokázání tvrzených příjmů. K zániku smlouvy pak došlo po uplynutí 55 týdnů od data podpisu, tj. k 19. 6. 2010. Žalovaný přitom uhradil právnímu předchůdci žalobkyně z titulu předmětné smlouvy pouze částku v celkové výši 13 820 Kč. Dlužná částka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a ze zbývající části souhrnného poplatku ve výši 900 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena nejdříve na právnická osoba anonymizováno a poté na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně zaplacení úroku z prodlení, a to od 2. 7. 2015 do zaplacení v zákonné výši. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, která mu byla poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně se souhrnným poplatkem za poskytnutí půjčky ve výši 14 720 Kč právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 54 týdenních splátkách ve výši 640 Kč (poslední splátka ve výši 160 Kč). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na právnická osoba anonymizováno a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015, v němž byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu a jehož odeslání žalobkyně prokázala doloženým podacím archem ze dne 30. 7. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 byla pohledávka postoupena na žalobkyni, a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 9. 2018. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 4. 12. 2019.

4. Podle , (účinného do 31. 12. 2013) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

5. Podle , (účinného do 31. 12. 2013) je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

6. Podle , (účinného od 1. 1. 2014), právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

7. Podle , (účinného od 1. 1. 2014), má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

8. Podle (účinného do 31. 12. 2013) jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

9. Podle , (účinného od 1. 1. 2014) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o půjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným poplatkem v dohodnutých splátkách. Je zároveň nepochybné, že se jedná o tzv. spotřebitelský úvěr, na nějž dopadal , o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně (srov. tohoto zákona).

11. Tehdejší právní úprava (na rozdíl od stávající právní úpravy) sice výslovně nezakotvovala povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (dlužníka), nicméně povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr je jedním ze stěžejních principů zodpovědného úvěrování. S tímto principem se ztotožnil též Ústavní soud, který ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 konstatoval následující:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d.“ Z odůvodnění lze dále vyčíst, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém dluh splatit, zároveň Ústavní soud uzavírá, že se ve vztahu k úvěrujícím nejedná o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek, což doplňuje touto úvahou:„ to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“ Z nálezu je patrné, že Ústavní soud nazírá na předlužování jednotlivců (domácností) nikoli jako na problém konkrétního individua, ale problém celospolečenský, neboť jak sám podotýká, prověřením spotřebitelovy schopnosti úvěr splatit, není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí společnost jako taková.

12. Z toho, co bylo uvedeno výše, je tedy patrné, že zásada posouzení schopnosti dlužníka (spotřebitele) splatit úvěr je z hlediska celospolečenského natolik významná, že její nedodržení v procesu uzavírání smlouvy lze hodnotit jako právní jednání (dřívější terminologií právní úkon), které se příčí dobrým mravům a které je absolutně neplatné (srov. , , ve znění účinném do 31. 12. 2013).

13. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdce si vždy před uzavřením každé jednotlivé smlouvy o půjčce vyžádal od spotřebitele informace o jeho příjmech, které byly zaznamenány v zákaznické kartě, jejíž vzor žalobkyně přiložila, a tyto následně ověřil na základě spotřebitelem předložených dokladů uvedených v zákaznické kartě, avšak tuto skutečnost ve vztahu k žalovanému žádným způsobem nepodložila, neboť nedoložila ani konkrétní zákaznickou kartu podepsanou žalovaným ani doklady, jež měly být od žalovaného za účelem ověření uváděných údajů vyžádány. Nadto ani netvrdila, že by se její právní předchůdce jakkoli zajímal o výdaje žalovaného, ačkoli tyto jsou zcela nezbytné ke komplexnímu posouzení jeho majetkových poměrů. Soudu nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně nedostál své povinnosti před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného.

14. S ohledem na shora uvedené považuje soud uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit právnímu předchůdci žalobkyně pouze poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Pohledávka za žalovaným vzniklá z tohoto titulu byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k vymáhání dlužné částky.

15. Žalovaný uhradil celkovou částku 13 820 Kč a zbývá mu tak uhradit na jistinu částku 6 180 Kč. Co do této částky tedy soud žalobě vyhověl, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala zaslání oznámení o postoupení pohledávky, v rámci něhož byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení dopisu, žalovanému dne 30. 7. 2015, přičemž dle shora citované zákonné domněnky se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 4. 8. 2015 a žalovaný byl povinen úhradu provést do 14. 8. 2015. Ode dne následujícího, tedy od dne 15. 8. 2015 byl žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení až od tohoto data, přičemž zákonná výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 8,05 % (žalobkyně vycházela z dřívějšího data prodlení a v důsledku toho též vycházela z dřívější úpravy zákonné výše úroku z prodlení platné v období od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, nicméně je zřejmé, že úrok z prodlení požadovala v zákonné výši a takto jí též byl přiznán, s tím, že k jeho stanovení byla použita úprava účinná v době vzniku prodlení tj. ). Co do zbývající částky ve výši 14 720 Kč, úroku z prodlení z částky 13 820 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 6 180 Kč od 2. 7. 2015 do 14. 8. 2015, soud žalobu zamítnul tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný, který by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.