Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 108/2020-69
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 326 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 780 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 25 dne měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 6 546 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 326 Kč od 13. 7. 2018 do 18. 2. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 546 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 780 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, to vše ve splátkách po 300 Kč měsíčně splatných vždy do 25 dne měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 6 546 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 326 Kč od 13. 7. 2018 do 18. 2. 2020 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 546 Kč od 19. 2. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 14 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku se zavázal uhradit ve 14 splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 12. 7. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 4 747,82 Kč, dlužný úrok ve výši 271,24 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru výši 331,12 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 831,27 Kč a dlužný inkasní poplatek ve výši 1 144,55 Kč. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Jedním z požadavků původního věřitele při poskytnutí úvěru byla skutečnost, že se žadatelem není vedeno žádné exekuční řízení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. K jednání se dostavil žalovaný. Uvedl, že v době, kdy si bral úvěr, byl zaměstnán v anonymizováno, byl ve finanční tísni, už v té době mu z příjmu sráželi na exekuce. V roce 2018 byl z anonymizováno propuštěn, chvíli pracoval, pak pobíral podporu v nezaměstnanosti a nyní je veden na úřadu práce a pobírá hmotnou nouzi. Když odcházel z anonymizováno, tak mu vyjeli výpis, podle kterého má exekucí více. Jedná se o staré dluhy i 15 až 20 let, které zřejmě nejsou zaplaceny, protože se zvýšily o úroky. Půjčoval si nízké částky kolem 10 000 Kč. Za ty léta se to navýšilo několikanásobně. Zajímal se o možnost insolvenčního řízení, ale nemá na to příjem. Žije ve společné domácnosti s družkou, má vyživovací povinnost k synovi celé jméno žalovaného, narozenému datum Celkem má jeho rodina příjem 14 500 Kč, z toho musí zaplatit nájemné 6 500 Kč, zbytek zůstane na stravu. Byl by schopen splácet dlužnou částku po 300 Kč měsíčně.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a dále částku ve výši 6 546 Kč, která zahrnuje úrok ve výši 770 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 576 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru výši 3 200 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14 546 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit do konce měsíce od podpisu smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího měsíce. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem 6 220 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému a žalovaného vyzval k úhradě závazku s tím, že zásilka byla podána dne 13. 2. 2020 k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.
4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr ze dne datum, pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance, pracovní smlouvy ze dne datum, výplatních pásek, evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu soud zjistil, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost, když žalovaný uvedl příjmy ve výši 16 210 Kč, které byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami, dále uvedl náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, které byly doloženy evidenčním listem, další náklady ve výši 6 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 820 Kč. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Zároveň žalovaný uvedl, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů k datu datum činí 45 000 Kč. Též ze mzdového lístku vyplývá, že žalovanému je srážena částka na exekuci (137 EX číslo). Dle výpisu z centrální evidence exekucí pořízené soudem je vedena na povinného exekuce s datem zapsání do rejstříku datum na základě pověření Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. spisová značka (spisová značka).
5. Žalovaný potvrdil ve své účastnické výpovědi své současné majetkové poměry.
6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Poskytl však finanční prostředky bez ohledu na skutečnost, že na žalovaného byly vedeny exekuce a výše jeho dluhů dosahovala dle jeho tvrzení 45 000 Kč. Původní věřitel poskytl finanční prostředky v rozporu se svými vnitřními kritérii, ačkoli tuto skutečnost žalovaný v žádosti uvedl a byla zřejmá i ze mzdového lístku a výpisu z centrální evidence exekucí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C číslo, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 8 000 Kč a žalovaný zaplatil celkem 6 220 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 1 780 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích i finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Výzva k vrácení finančních prostředků ze dne 6. 2. 2020 byla podána dne 13. 2. 2020 k poštovní přepravě, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 17. 2. 2020, následujícího dne měl žalovaný plnit a do prodlení se žalovaný dostal 19. 2. 2020. Žalovaný pak proti takto určené době plnění ničeho nenamítal. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil ve splátkách po 300 Kč měsíčně vzhledem k majetkové situaci žalovaného, k dodržení platební kázně pod ztrátou výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.