Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 41/2020-61
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 3 993 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 079 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 079 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 1 914 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 079 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 079 Kč od 31. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky ve výši 1 914 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 3 993 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne datum Smlouvu o sdružených službách dodávky č. anonymizováno, na jejímž základě dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese adresa žalované. Žalovaná neuhradila cenu elektřiny spotřebované za období od 21. 3. 2018 do 10. 10. 2018 ve výši 2 079 Kč a dále poplatky účtované v souladu s Ceníkem poplatků žalobkyně, konkrétně smluvní pokutu za zaslanou upomínku ve výši 200 Kč, náklady spojené s přerušením dodávky ve výši 807 Kč a poplatek za odpojení ve výši 907,50 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 8. 8. 2012 smlouvu, na základě které dodávala žalované elektřinu do shora uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, které byly žalovanou rovněž podepsány. Dne 23. 8. 2018 zaslala žalobkyně žalované upomínku k úhradě pro nezaplacení záloh za elektřinu za období červen a červenec 2018, jednalo se o třetí upomínku. Za zaslanou upomínku vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za upomínku ve výši 200 Kč, a to fakturou číslo ze dne datum splatnou 31. 8. 2018.
6. Fakturou číslo ze dne datum, splatnou 30. 10. 2018, vyúčtovala žalobkyně žalované doplatek za elektřinu spotřebovanou za období od 21. 3. 2018 do 10. 10. 2018 částkou 2 079 Kč. Na takto vyúčtovanou částku žalovaná ničeho neuhradila.
7. Z č. E odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek („ VOP“) soud zjistil, že Zákazník je mimo jiné povinen zaplatit Dodavateli smluvní poplatek dle platného Ceníku poplatků za každou písemnou (listinnou) upomínku. Z Ceníku poplatků žalobkyně platného od 1. 1. 2018 soud zjistil, že poplatek za každou další (než první) upomínku činí 200 Kč, přičemž ceník se vztahuje pouze na smlouvy uzavřené od 1. 1. 2018. Z Ceníku poplatků platného od 1. 1. 2013 soud zjistil, že poplatek za druhou a třetí písemnou upomínku činí 200 Kč.
8. Dne datum vystavila žalobkyně žalované fakturu číslo splatnou 11. 9. 2018, kterou vyúčtovala žalované částku 807 Kč jako náklady spojené s přerušením dodávky číslo. Fakturou číslo ze dne datum, splatnou 18. 9. 2018, vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za odpojení elektřiny ve výši 907,50 Kč a poplatek za opětovné připojení elektřiny ve výši 907,50 Kč, celkem tak částku 1 815 Kč. Poplatek za opětovné připojení žalobkyně nepožaduje. Z čl. D. odst. 2 soud zjistil, že Dodavatel může přerušit nebo omezit dodávku elektřiny a/nebo zemního plynu z důvodu opakovaného neplnění smluvených platebních povinností, které nejsou splněny ani po upozornění. Náklady spojené s přerušením a obnovením dodávky elektřiny a zemního plynu hradí Zákazník dle platného Ceníku poplatků vydaného Dodavatelem na základě kalkulace nákladů na odpojení jednoho odběrného místa.
9. Z Ceníku poplatků platného od 1. 1. 2018 soud zjistil, že poplatek za přerušení dodávky činí 907,50Kč a poplatek za náklady spojené se zahájením procesu přerušení dodávky ve výši 807,07 Kč. Z Ceníku poplatků platného od 1. 1. 2013 soud zjistil, že poplatek za odpojení činí 907,50 Kč a poplatek za náklady spojené s přerušením dodávky činí 807,07 Kč.
10. Dne 1. 11. 2019 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu.
11. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.
12. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.
13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny (podle § 50 odst. 2 z. č. 458/2000 Sb. ), na základě které dodávala žalobkyně plyn do shora uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala za odebraný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Žalovaná řádně neplnila své povinnosti, když žalobkyni neuhradila cenu elektřiny odebrané za období od 21. 3. 2018 do 10. 10 2018 v částce 2 079 Kč. Co do zaplacení této částky tak soud shledal žalobu důvodnou. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, shledal soud žalobu důvodnou i co do úroku z prodlení z této částky, kdy prvním dnem prodlení je den následující po splatnosti předmětné faktury a výše žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení je určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
15. Soud však neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení poplatku za zaslání upomínky ve výši 200 Kč, poplatku za odpojení elektřiny ve výši 907 Kč a nákladů spojených s přerušením dodávky ve výši 807 Kč. Uvedené poplatky je nutno posoudit jako smluvní pokutu. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, tím ale není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
16. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval zásadu poctivosti, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06 ).
17. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03 ).
18. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Zásada poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající poplatky (sankce) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob) (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 3512/11 ).
19. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o poplatcích a smluvních pokutách pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách a v Ceníku poplatků žalobkyně porušila zásadu rovnosti a poctivosti v oblasti spotřebitelských smluv a ujednání o poplatcích je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatné (§ 547 a § 580 o. z.), a to i přesto, že všeobecné obchodní podmínky byly žalovanou přímo podepsané. Všeobecné obchodní podmínky předložené žalobkyní jen odkazují co do výše smluvních pokut na Ceník poplatků žalobkyně, který může být žalobkyní měněn a aktualizován. Dle Všeobecných obchodních podmínek jsou poplatky účtovány dle platného Ceníku poplatků a žalobkyně k žalobě též připojila Ceník poplatků platný v době, kdy byly smluvní pokuty účtovány, a ne v době, kdy byla smlouva uzavřena. Ceník platný v době uzavření smlouvy předložila žalobkyně až na výzvu soudu. Z toho lze usuzovat, že jednotlivé smluvní pokuty lze ze strany žalobkyně jednostranně měnit, zatímco spotřebitel nemá právo do jejich výše zasahovat a nevyslovuje s těmito ujednáními souhlas. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a proto soud žalobu co do zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 1 914 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků je téměř stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.