Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 306/2020-57
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
adresa žalobkyně – příjmení příjmení
zastoupeného advokátem: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 20 223 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 7 919 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19.12.2019 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 12 304 Kč, úroku ve výši 5 715,24 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 514,29 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 024,05 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 6 595,29 Kč za dobu od 30.11.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 919 Kč za dobu od 30.11.2019 do 18.12.2019 zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci 7 919 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 19.12.2019 až do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 12 304 Kč, úroku ve výši 5 715,24 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 14 514,29 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2 024,05 Kč, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 6 595,29 Kč za dobu od 30.11.2019 až do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 7 919 Kč za dobu od 30.11.2019 do 18.12.2019 zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 20 223 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 715,24 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 024,05 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 514,29 Kč od 30.11.2019 až do zaplacení a úrokem ze stejné částky ve výši 23,72 % ročně od 30.11.2019 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalobu podává z titulu dluhu vzniklého na základě smluv o úvěru číslo ze dne datum a číslo které žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO. Na základě smluv bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalované 6 000 Kč, resp. 10 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu se smluvním úrokem shora specifikovaným a dále spolu s poplatky v celkové výši 4 574 Kč, resp. 7 690 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo dle smluvních ujednání ke dni 1.6.2018, resp. 5.3.2018. Žalovaná v souvislosti s danými smlouvami uhradila celkem 1 631 Kč, resp. 6 450 Kč. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit na jistině a poplatku z obou smluv částku ve výši žalované jistiny, k nimž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazených jistin. Pohledávky z předmětných smluv byly výše uvedenou společností postoupeny žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Při uzavírání předmětné smlouvy právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost, kdy s odbornou péčí zkoumal schopnosti žalované předmětné úvěry splácet, přičemž spotřebitel má zákonnou povinnost poskytnout tyto informace úplné a pravdivé. Tyto informace právní předchůdce žalobce získal od žalované přímo při uzavírání smlouvy, kdy byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace pak ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované a uvedeny v listině„ Dokumenty k ověření“.
2. Žalobce následně k výzvě soudu, nechť doloží, že se jeho právní předchůdce při uzavírání smlouvy řádně zabýval schopností žalované splácet předmětný úvěr, zevrubně zopakoval shora uvedené, když především dále vyzdvihl informace zaznamenané jeho právním předchůdcem v souvisejících listinách. Dále žalobce vyzdvihl, že žalovaná ve smlouvách svým podpisem stvrdila, že se jeho právní předchůdce s odbornou péčí jeho schopností splácet úvěr zabýval. Dále uvedl, že pokud by žalovaná konečně uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, přičemž dle občanského zákoníku má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.
3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
4. Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Žalobce při jednání soudu uvedl, že jinými důkazy, než které již doložil, v otázce zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, nedisponuje.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne datum vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
6. Ze smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne datum vyplynulo, že jejím předmětem byl úvěr ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem shora uvedeným a úrokem rovněž shora uvedeným v 58 týdenních splátkách po 183 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
7. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne datum, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je na mateřské dovolené. příjmení o státní podpoře zůstala nevyplněna, naopak zde bylo dále vyplněno, že žalovaná má čistý příjem (mzda/podnikání) ve výši částka a další příjmy (podnikání jako vedlejší činnosti, brigády) ve výši částka. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí částka, z toho částka výdaje na bydlení a částka osobní výdaje. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná je nájemníkem, žije s manželem. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: bankovní výpisy a doklad o přiznání rodičovské.
8. Dále žalobce doložil kartu zákazníka ze dne datum, kde žalovaná oproti svému podpisu prohlásila údaje o svých měsíčních příjmech a výdajích s tím, že je na mateřské dovolené. Státní podpora pak v jejím případě činí částka a další příjmy (podnikání jako vedlejší činnosti, brigády) ve výši částka. Ohledně měsíčních výdajů prohlásila, že tyto činí částka, z toho částka výdaje na bydlení a částka osobní výdaje a částka splátky úvěrů. Dále zde bylo zaškrtnuto, že co se týče druhu bydlení, žalovaná je nájemníkem, žije s partnerem. Za žalobce tuto listin u podepsal zde uvedený obchodní zástupce s tím, že žalovanou byly poskytnuty následující dokumenty: bankovní výpisy.
9. Z oznámení ze dne 29.11.2019 vyplynulo, že právní předchůdce žalobce, právnická osoba anonymizována tři slova, oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 13.12.2019.
10. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobce dne 30.4.2020 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.11.2019 mezi žalobcem a společností výše specifikovanou bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovanou.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela 16 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila pouze 8 081 Kč. Právní předchůdce žalobce se při uzavírání smluv zabýval schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenal v zákaznických kartách, jak jsou shora specifikovány. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovanou uzavřel smlouvy o úvěru, jak jsou shora specifikovány, na jejichž základě žalovaná obdržela 16 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila pouze 8 081 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatnými, dále se nezabýval jejich ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, a tvrdil to konečně i žalobce, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak opakovaně argumentoval tím, že se jeho právní předchůdce schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil (soud pak v tomto ohledu zcela pomíjí, že žalobce nedoložil, že by listinami specifikovanými v zákaznické kartě skutečně disponoval, nicméně s ohledem na pasivitu žalované a na skutečnost, že svým podpisem zákaznickou kartu stvrdila, soud vycházel ze zde potvrzené skutečnosti, že žalovaná zástupci právního předchůdce žalobce skutečně předložila dané dokumenty a informace z nich získané byly následně zaneseny do zákaznické karty). Je totiž zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
23. Dne 23.1.2017 žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobce 10 000 Kč, které se zavázala vracet po 305 Kč týdně, tedy zhruba po 1 220 Kč měsíčně (4 x 305), dne 21.4.2017 pak obdržela dalších 6 000 Kč, které se zavázala vrátit po 183 Kč týdně, tedy po 732 Kč měsíčně (4 x 183). V jednom případě však příjmy žalované nebyly doloženy nijak, byť měly být značné (státní podpora ve výši 25 900 Kč), jiné příjmy pak nebyly nijak dále specifikovány v obou případech. Zákaznické karty navíc vykazují značnou míru nevěrohodnosti v tom, že v chronologicky prvním případě hovoří o tom, že žalovaná má příjmy ze mzdy a žádnou státní podporu, byť je na mateřské dovolené, o tři měsíce později ji žalovaná nemá příjmy ze mzdy žádné a naopak velmi značnou státní podporu. Byť je tedy mezi oběma listinami prodleva pouhé tři měsíce, údaje o poměrech žalované jsou značně odlišné (manželství, výše příjmů a výdajů a povaha příjmů). Jistě nelze absolutně vyloučit, že u žalované k takovým změnám skutečně došlo, nicméně bez dalšího v kombinaci s jinými předestřenými poměry žalované a zároveň potřebou opakované zápůjčky v nižších částkách za poměrně nevýhodných podmínek i tyto rozdílné údaje zakládají pochybnosti o věrohodnosti zákaznické karty. Zde se pak samozřejmě nabízí otázka, proč by osoba, jíž po úhradě všech výdajů zbude na volnou útratu zhruba 16 000 Kč, má potřebu si za výrazně nevýhodných podmínek půjčovat částku 6 000 Kč. Podstatné je pak především to, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na objasnění výdajů žalované, které nebyly doloženy nijak, ani nijak blíže specifikovány, pouze uvedeny v paušálních sumách. Za dané situace tak nelze dojít ke kvalifikovaného závěru, že příjmy žalované jsou ke splácení spotřebitelského úvěru dostatečné.
24. Polemika žalobce o hypotetické možnosti spáchání trestného činu úvěrového podvodu není pro daný občanskoprávní spor vůbec podstatná a tuto otázku nechť si případně kladou orgány činné v trestním řízení. Pokud žalobce odkazuje na obecné zásady poctivosti v právním styku, tak v daném případě není objasněno za jakých okolností a z jakého důvodu má vyplněná zákaznická karta stávající podobu. Podstatné ale je, že poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015).
25. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 nového zákona o úvěru ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 nového zákona o úvěru , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
26. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru v pohledu zkoumání poměrů klientů nejsou bezbřehé a tyto samozřejmě musí být přiměřené okolnostem, zejména ve vztahu k výdajům, které jsou na rozdíl od příjmů komplikovaněji doložitelné. Na druhou stranu ale nelze připustit, aby na zkoumání výdajů poskytovatelé úvěrů rezignovaly zcela, jistě se např. nejeví jako nijak komplikované, opatřit si od žadatele dokumenty související s úhradou nákladů na bydlení (SIPO, nájemní smlouva atp.).
27. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že právní předchůdce žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalované nezabýval, když z provedeného šetření vyplynul závěr opačný, resp. řada údajů v zákaznické kartě byla nekonkrétní či nedoložená, shledal soud uzavřené smlouvy s odkazem na § 9 zákona o úvěru , resp. § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu neplatnými. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce uhradil žalované 16 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z tvrzení žalobce ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvami uhradila celkem 8 081 Kč, zbývá tedy uhradit 7 919 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v oznámení o postoupení pohledávky odeslaném dne 13.12.2019. Toto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 18.12.2019, jelikož pak žalovaná bez zbytečného odkladu v tento den neplnila, je od následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
28. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.