Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
46 C 19/2020-49
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Kolbabovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 15 029,52 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 778,52 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 540,30 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 778,52 Kč za období od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 110,97 Kč částky 2 821 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč za dobu od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 821 Kč za období od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 678,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 778,52 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 540,30 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 778,52 Kč za období od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 110,97 Kč částky 2 821 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 821 Kč za období od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 678,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 15 029,52 Kč s tím, že žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo přičemž úvěrový rámec činil 13 000 Kč. Žalovaná revolvingový úvěr řádně a včas nesplácela, kdy žalobkyni nezaplatila jistinu ve výši 11 778,52 Kč Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: zákonného úroku z prodlení z částky 15 029,52 Kč od datum do zaplacení, poplatku ve výši 245 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 576 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 671,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč od datum do zaplacení a účelně vynaložených nákladů ve výši 430 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 č.j. 46 C 19/2020 -24, ze dne 1. 7. 2020, bylo řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 20,33 Kč, nákladů vymáhání ve výši 430 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 430 Kč za období od datum do zaplacení zastaveno pro zpětvzetí žalobkyně. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne datum.
4. Žalobkyně z jednání před soudem konaného dne datum omluvila a souhlasila s jednáním soudu bez její účasti.
5. Žalovaná ač řádně předvolána, se k jednání soudu nedostavila, ani včas nepožádala o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
6. Na základě provedeného dokazování, kdy soud důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, učinil tento skutkový závěr:
7. Žalobkyně uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, s úvěrovým rámcem 13 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 26,282 % a výší RSPN 40,13 %, přičemž výše měsíční splátky byla určena 4% z dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky anonymizováno karty anonymizováno včetně sazebníku poplatků (prokázáno úvěrovou smlouvou číslo výpisem z obchodního rejstříku a úvěrovými podmínkami anonymizováno kary anonymizováno včetně sazebníku poplatků). Majetkové poměry žalovaná popsala v úvěrové smlouvě. Žalovaná žalobkyni nedoložila žádné podklady (prokázáno úvěrovou smlouvou číslo). Žalovaná čerpala celkově částku 16 656 Kč, přičemž doposud žalobkyni neuhradila jistinu ve výši 11 778,52 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 15 029,52 Kč od datum do zaplacení, poplatku ve výši 245 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 576 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku z prodlení ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč od datum do zaplacení a účelně vynaložených nákladů ve výši 430 Kč (prokázáno výpisem čerpání splátek a úhrad smlouvy číslo). Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky (prokázáno výzva ke splacení celého úvěru ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum a předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu ze dne datum).
8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud dle následujících právních ustanovení.
9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu ustanovení § 420 o.z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu ustanovení § 419 o.z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle ustanovení § 1810 o.z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.
10. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr, i když v řízení nikterak, nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně při zkoumání úvěru schopnosti žalované vycházela pouze z kusích informací poskytnutých samotnou žalovanou - příjem ve výši 15 000 Kč měsíčně a nájem ve výši 7 359 Kč Tyto informace si žalobkyně nikterak neověřila, ani nejsou nikterak osvědčeny v listinné formě. Žalobkyně soudu nedodala ani výpisy z registrů, na které ve svém podání odkazuje.
11. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ve spojení s konstantní judikaturou Soudní Dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudní dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.
12. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku sp.zn. C číslo ze dne datum konstatuje i Soudní dvůr Evropské Unie.
13. S ohledem na výše uvedené soud též podotýká, že poskytnutí úvěru v daném případě se též zjevně příčilo dobrých mravů, a je ho třeba považovat za absolutně neplatný ve smyslu § 588 o.z.
14. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením.
15. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru plnila žalované 16 656 Kč, plnila dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalované činí částku 11 778,52 Kč (částku 4 877,48 Kč žalované již plnila) s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 , ze dne 7. 4. 2010, a žalobkyni tak vzniklo též právo na zákonné úroky z prodlení dle § 1968 a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kdy soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně a přiznal úroky z prodlení ve výši požadované žalobkyní z částky 11 778,52 Kč ode dne datum do zaplacení, respektive za období od datum do datum byl zákonný úrok z prodlení kapitalizován částkou 540,30 Kč.
16. Soud žalobu, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 110,97 Kč částky 2 821 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 330,61 Kč úroku ve výši 26,28 % ročně z částky 11 778,52 Kč za dobu od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 2 821 Kč za období od datum do zaplacení, zamítl, když splatnost bezdůvodného obohacení zastala až na výzvu žalobkyně, tj. v rámci výzvy ze dne datum, který byl podán k poštovní přepravě dne datum. Předmětná písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 o.z. dne datum, přičemž splatnost bezdůvodného obohacení nastala dne datum (s ohledem na 14 denní lhůtu k plnění stanovou mu žalobkyní)
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 678,36 Kč, přičemž tato částka představuje 56,74 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 78,37 % a úspěchu žalované v rozsahu 21,63 % -viz výrok II. + zpětvzetí žalobkyně). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 029,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 740 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 240 Kč ve výši 680,40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.