Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 189/2020-116

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 76 376,56 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 604,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou z částky 22 604,07 Kč za dobu od 30. 9. 2016 do 27. 1. 2020 ve výši 6 057,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 22 604,07 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 47 715,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 940 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 604,07 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení vzniklým zákonnou sazbou z částky 22 604,07 Kč za dobu od 30. 9. 2016 do 27. 1. 2020 ve výši 6 057,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 22 604,07 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 47 715,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24 940 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala dne 29. 1. 2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 76 376,56 Kč s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní datum smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě mu byla téhož dne poskytnuta částka 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal nad rámec poskytnuté částky zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 24 040 Kč (úrok ve výši 65 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 10 500 Kč; celkem 57 540 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 30 měsíčních splátkách po 1 918 Kč. Žalovaný ve prospěch pohledávek žalobkyně ničeho neuhradil a v důsledku podání insolvenčního návrhu na povolení oddlužení žalovaného, žalobkyně pohledávky ke dni 29. 9. 2016 zesplatnila. V průběhu insolvenčního řízení vedeného u název soudu pod č.j. spisová značka v rámci povoleného oddlužení žalovaného přijala žalobkyně plnění v celkové výši 395,93 Kč, neboť do insolvenčního řízení přihlásila pohledávku ve výši 47 340 Kč. Rozhodnutím soudu ze dne 19. 2. 2018 bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno a řízení zastaveno. Žalobkyně proto u soudu uplatnila nárok na zaplacení částky 76 376,56 Kč sestávající ze zůstatku poskytnuté částky 22 604,07 Kč; neuhrazených obchodních úroků ve výši 24 040 Kč; poplatků za správu zápůjčky 350 Kč; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 47 940 Kč za dobu od 30. 9. 2016 do 27. 1. 2020 ve výši 12 732,49 Kč; sjednaných smluvních pokut ve výši 16 100 Kč; nákladů upomínečného 550 Kč. Podáním ze dne 25. 11. 2020 doplnila žalobkyně skutková tvrzení a uvedla, že řádně prověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného, když měla k dispozici výpis z účtu žalovaného a hodnotila výdaje dlužníka z tohoto výpisu vyplývající v kontextu s informacemi, které jí žalovaný sám poskytl. S ohledem na tyto výdaje a částku 18 563,16 Kč byl žalovaný vyhodnocen jako úvěruschopný, když pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně hodnotila částkou 6 637,30 Kč a rozdíl mezi vyhodnocenými příjmy a výdaji činil tak 11 925,86 Kč. Při započtení nové splátky (průměrem všech splátek) ve výši 2 320,40 Kč by pak šlo o částku 9 605,46 Kč, tedy téměř trojnásobek tehdy stanoveného životního minima (3 410 Kč). Má proto za to, že při prověření úvěruschopnosti žalovaného postupovala s náležitou odbornou péčí. V průběhu řízení došlo k částečnému zastavení řízení na základě zpětvzetí žaloby co do částky 4 600 Kč jako části uplatněného nároku na zaplacení smluvní pokuty.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalovaného, který se k žádnému z jednání bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 25. 8. 2016 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelovou zápůjčku ve výši 23 000 Kč a žalovaný jako zákazník se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 57 540 Kč, která zahrnuje částku 23 000 Kč, úrok ve výši 24 040 Kč odpovídající 65 % ročně a administrativní poplatek ve výši 10 500 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 30 měsíčních splátkách po 1 918 Kč počínaje dnem 1. 10. 2016 a konče dnem 1. 3. 2019 s tím, že v případě, že bude u soudu zahájeno insolvenční řízení týkající se žalovaného, je žalobkyně oprávněna pohledávku zesplatnit a toto oznámit zákazníkovi elektronicky. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z rámcové smlouvy o poskytování zápůjček soud zjistil, že byla uzavřena dne 25. 8. 2016 a upravuje práva a povinnosti mezi věřitelem a zákazníkem při uzavírání jednotlivých smluv o zápůjčce, proces uzavírání těchto dílčích smluv a některá práva a povinnosti vyplývající z dílčí smlouvy. Z výpisu z účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že 29. 8. 2016 byla z tohoto účtu vyplacena částka 23 000 Kč na účet č. bankovní účet. Dle sazebníku úroků, poplatků a smluvních pokut žalobkyně činí měsíční poplatek za správu zápůjčky 350 Kč; úrok za poskytnutí zápůjčky 65 %; rozmezí smluvních pokut 0,1 - 0,5 % denně ve vazbě na dobu prodlení zákazníka a výše upomínečného při pohledávce nad 30 000 Kč částku 350 Kč. Z vyčíslení pohledávky žalobkyně ze smlouvy číslo ke dni 27. 1. 2020 vyplývá vyčíslení jednotlivých pohledávek, které učinila žalobkyně předmětem tohoto řízení. Dle splátkového kalendáře měla být pohledávka žalobkyně splácena počínaje dnem 1. 10. 2016 splátkami ve výši 1 918 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena 1. 3. 2019. Ve prospěch pohledávek žalobkyně je evidována úhrada ve výši 395,93 Kč. Z návrhu na povolení oddlužení podaného žalovaným dne 26. 9. 2016 a seznamu závazků žalovaného soud zjistil, že žalovaný v návrhu uvedl, že má celkem 11 závazků v celkové výši 232 635,12 Kč, z nichž je většina po splatnosti více jak 30 dnů a on sám je v úpadku, tyto není schopen splácet a převyšují hodnotu jeho majetku. Svůj příjem v tomto řízení doložil ve výši 16 503 Kč a příjmy za roky 2013 – 2016 ve výši 226 742 Kč.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně dle svých tvrzení provedla hodnocení žalovaného na základě údajů, které jí žalovaný sdělil. Formulář obsahující údaje sdělené žalovaným se nedochoval. Kromě toho vycházela žalobkyně z údajů obsažených ve výpisu z účtu č. bankovní účet ze dne 1. 8. 2017. Z tohoto výpisu vyplynulo zjištění, že jde o účet žalovaného, na který za období od 1. 7. 2016 do 31. 7. 2016 bylo připsáno 22 720,64 Kč a odepsáno 24 902,37 Kč. Na účet došla platba právnická osoba – mzda ve výši 18 559 Kč a platba od právnická osoba 1 160 Kč a od právnická osoba platba ve výši 3 000 Kč. Z účtu byla uskutečněna splátka půjčky příjmení příjmení ve výši 538 Kč označená jako„ Půjčka 1“. Dle dodatku pracovní smlouvy číslo ze dne 24. 5. 2016 došlo k prodloužení pracovní smlouvy žalovaného u právnická osoba na dobu do 31. 5. 2017. Z výplatního lístku žalovaného vyplynulo, že mzda žalovaného u neuvedeného zaměstnavatele byla stanovena ve výši 13 500 Kč a za měsíc číslo mu bylo vyplaceno 16 324 Kč. Dle informace z databáze neplatných dokladů nebyl číslo obč. průkazu v této nalezen. Dle informace z insolvenčního rejstříku nebyl žalovaný nalezen ke dni 25. 8. 2016 v databázi dlužníků. Dle nedatované informace databáze anonymizováno nebyl žalovaný nalezen v databázi aktivních exekucí. Dopisem ze dne 17. 7. 2019 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně.

5. Soud má za to, že v posuzovaném případě byla mezi původním věřitelem a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena v souladu s ustanovením (dále jen „ “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje též o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. V projednávané věci žalobkyně nepředložila předsmluvní formulář, z něhož by bylo zřejmé, jaké údaje jí žalovaný sdělil a uvedla, že jeho schopnost úvěr splatit posoudila na základě jím uvedených údajů a údajů, které vyplynuly z výpisu z jeho účtu za měsíc červenec 2016. K dispozici měla pracovní smlouvu žalovaného a dodatek o jejím prodloužení do 31. 5. 2017. Na základě těchto dokladů s důrazem na údaje vyplývající z výpisu z účtu, shledala, že žalovaný je schopen úvěr splácet. I tento výpis však nasvědčuje tomu, že žalovaný měl více půjček a v měsíci červenci 2016 jeho výdaje převyšovaly významně jeho příjmy, kdy tento rozdíl byl saturován půjčkami od jiných nebankovních poskytovatelů. Přesto se žalobkyně nezabývala jeho dalšími výdaji spojenými s jinými závazky, jeho životními náklady ani výdaji na bydlení. Zjištění, že z databáze exekucí nevyplynulo žádné exekuční řízení proti němu, jakož i zjištění, že v době poskytnutí zápůjčky nebyl v insolvenci a měl platný občanský průkaz, nemůže vést k závěru o tom, že v kontextu s obsahem jediného výpisu z účtu, popř. dodatkem pracovní smlouvy na dobu určitou, byla úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí posouzena. Dle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle , 7 a 9 nesplnil. S ohledem na skutková zjištění má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Soud má za to, že svoji povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovaný úvěr splatit žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i důsledek, kdy žalovaný nesplatil ani jedinou splátku a ještě před sjednaným dnem splatnosti první splátky podal návrh na zahájení insolvenčního řízení. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně ani po poučení dle ust. neprokázala, že dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ). Soud se proto dále nezabýval tím, zda úrok ve výši 65 % p.a. je úrokem platně sjednaným.

6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost vyplacena na jeho účet. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 395,93 Kč a byla mu poskytnuta částka 23 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 22 604,07 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení . I když je smlouva neplatná, muselo být žalovanému ze smlouvy zřejmé, že ke dni 29. 9. 2016 ve vazbě insolvenčního řízení zahájené na jeho vlastní návrh již měl vrátit celou poskytnutou částku. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.