Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
8 C 99/2020-56
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Masnerovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně,
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.,
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec anonymizována dvě slova, PSČ obec
o 23 917,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 400 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 638,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 234,96 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 983,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 181,91 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a z částky 781,91 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, smluvní úrok 29 % ročně z částky 8 181,91 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 625 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 253,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 896,23 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 827,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 937,73 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a z částky 2 312,73 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, smluvní úrok 29 % ročně z částky 5 937,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 400 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 638,60 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 234,96 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 983,89 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 8 181,91 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a z částky 781,91 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, smluvní úrok 29 % ročně z částky 8 181,91 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 625 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 625 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 6 253,91 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 896,23 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 1 827,17 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 5 937,73 Kč od 25. 6. 2019 do 2. 8. 2019 a z částky 2 312,73 Kč od 3. 8. 2019 do zaplacení, smluvní úrok 29 % ročně z částky 5 937,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 23 917,51 Kč s příslušenstvím jako součet dvou samostatných nároků. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na částku 9 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také částku ve výši 8 075 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou 29 % ročně) ve výši 1 610 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 678 Kč a za administrativní činnost 3 787 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 60 týdenních splátkách po 285 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2018. Žalovaný však nehradil splátky zápůjčky řádně a včas, poslední splátku žalovaný uhradil dne 11. 8. 2017, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný celkem uhradil 1 600 Kč, a to do postoupení pohledávky. Ke dni 10. 12. 2017 činila dlužná jistina 8 181,91 Kč a dlužný poplatek 5 856,69 Kč. Jelikož dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, úročí se neuhrazená jistina 8 181,91 Kč dále úrokem 29% ročně, a to od 28. 8. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Dne 24. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 8 181,91 Kč, dlužné části poplatku ve výši 5 856,69 Kč tvořeného částkou 1 366,84 na úroku, 2 454,83 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 2 035,02 Kč na administrativní činnosti, dále se pak žalobkyně domáhá kapitalizovaných úroků ve výši 1 983,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení výši 1 234,96 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny 8 181,91 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 8 181,91 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
2. Druhý nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba, a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na částku 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také částku ve výši 7 233 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků (s úrokovou sazbou 29 % ročně) ve výši 1 431 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 276 Kč a za administrativní činnost 3 526 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně závazek v 60 týdenních splátkách po 254 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 6. 2018. Žalovaný však nehradil splátky zápůjčky řádně a včas, poslední splátku žalovaný uhradil dne 11. 8. 2017, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný celkem uhradil 4 375 Kč, a to do postoupení pohledávky. Ke dni 10. 12. 2017 činila dlužná jistina 5 937,73 Kč a dlužný poplatek 3 941,18 Kč. Jelikož dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena, úročí se neuhrazená jistina 5 937,73 Kč dále úrokem 29% ročně, a to od 8. 6. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení. Dne 24. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 5 937,73 Kč, dlužné části poplatku ve výši 3 941,18 Kč tvořeného částkou 762,34 na úroku, 1 631,07 Kč na poplatku za zpracování a doručení a 1 547,77 Kč na administrativní činnosti, dále se pak žalobkyně domáhá kapitalizovaných úroků ve výši 1 827,17 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení výši 896,23 Kč, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny 5 937,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 5 937,73 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) rozhodl soud ve věci na základě žalobkyní předložených listin tak, že bez nařízení jednání veřejně vyhlásil rozsudek.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvních podmínek, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalovanému a podacího lístku, z předžalobní výzvy ze dne 12. 3. 2020 včetně podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum uzavřel žalovaný se právnická osoba smlouvu o zápůjčce na částku 9 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také další poplatky v souhrnné výši 8 075 Kč, z toho 1 610 Kč na úroku, 2 678 Kč na poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a 3 787 Kč na poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách, 59 splátkách po 285 Kč, poslední splátka 260 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na 27. 8. 2018. Strany si sjednaly úrokovou sazbu 29,00 % ročně. Dle čl. 6 smlouvy je každá částka zaplacená zákazníkem započtena v pořadí na náklady spojené s vymáháním pohledávek, splatné splátky, z toho nejdříve splátky poplatku, dále splatné sankční poplatky, nesplatná část jistiny, nesplatná část poplatku. Dle čl. 7 smlouvy, v případě, že je mezi zákazníkem a anonymizováno (věřitelem) uzavřeno vícero smluv o zápůjčce a tyto trvají, bude jakákoli splátka celkové dlužné částky zaplacená zákazníkem v daném období použita na úhradu splatných splátek všech jednotlivých zápůjček, a to poměrně v závislosti na souhrnné výši zůstatků celkových dlužných částek jednotlivých zápůjček. Dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění ve lhůtě 10 dnů, přičemž tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 17. 7. 2019. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 1 600 Kč, naposledy dne 11. 8. 2017 částku 1 000 Kč. Před uzavřením smlouvy vyplnil žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně příjmení kartu, z níž se podává, že žalovaný byl k témuž dni zaměstnán jako anonymizováno u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka, přičemž jeho měsíční výdaje činí částka na splátkách externích, částka na interních splátkách a dalších částka výdajů. Po odečtení příjmů a výdajů tak žalovanému zbývá částka. Ze Zákaznické karty vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky za období anonymizováno – číslo.
5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne datum, smluvních podmínek, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalovanému a podacího lístku, a z předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne datum uzavřel žalovaný se právnická osoba smlouvu o zápůjčce na částku 8 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy vyplacena. Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také další poplatky v souhrnné výši 7 233 Kč, z toho 1 431 Kč na úroku, 2 276 Kč na poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a 3 526 Kč na poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení, a to v 60 týdenních splátkách, 59 splátkách po 254 Kč, poslední splátka 247 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na datum. Strany si sjednaly úrokovou sazbu 29,00 % ročně. Dle čl. 6 smlouvy je každá částka zaplacená zákazníkem započtena v pořadí na náklady spojené s vymáháním pohledávek, splatné splátky, z toho nejdříve splátky poplatku, dále splatné sankční poplatky, nesplatná část jistiny, nesplatná část poplatku. Dle čl. 7 smlouvy, v případě, že je mezi zákazníkem a anonymizováno (věřitelem) uzavřeno vícero smluv o zápůjčce a tyto trvají, bude jakákoli splátka celkové dlužné částky zaplacená zákazníkem v daném období použita na úhradu splatných splátek všech jednotlivých zápůjček, a to poměrně v závislosti na souhrnné výši zůstatků celkových dlužných částek jednotlivých zápůjček. Dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění ve lhůtě 10 dnů, přičemž tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 17. 7. 2019. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 4 375 Kč, naposledy dne 11. 8. 2017 částku 1 000 Kč. Z porovnání tabulek umoření u obou smluv se tak podává, že žalovaný dne 18. 7. 2017 uhradil žalobkyni celkem 1 100 Kč, které žalobkyně v souladu s čl. 7 alokovala na obě smlouvy v poměru 600 Kč na smlouvu ze dne datum a 500 Kč na smlouvu ze dne datum. Před uzavřením smlouvy vyplnil žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně Zákaznickou kartu, z níž se podává, že žalovaný byl k témuž dni zaměstnán jako anonymizováno u právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka, přičemž jeho měsíční výdaje činí částka. Po odečtení příjmů a výdajů tak žalovanému zbývá částka. Ze Zákaznické karty vyplývá, že žalovaný předložil pracovní smlouvu a 3 výplatní pásky za období anonymizováno – číslo.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 580 odstavec 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně, resp. její právní předchůdce, dostála své zákonné povinnosti posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet tak, jak předpokládají shora citovaná ustanovení, neboť ačkoli byly smlouvy označeny jako smlouvy o zápůjčce, jednalo se ve smyslu právní úpravy na ochranu spotřebitele o spotřebitelský úvěr. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobkyně povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz, a to u obou uzavřených smluv kartu zákazníka. Ačkoli v zákaznické kartě u obou smluv je uvedeno, že žalovaný přiložil pracovní smlouvu a tři výplatní pásky, žalobkyně k žalobě i přes výzvu soudu žádné listin y nedoložila, ani co do dalších žalobkyní tvrzených kontrol žalovaného. Žalobkyně proto neprokázala, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 -75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C-616/18, OPR-Finance s.r.o. proti GK, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
15. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že její právní předchůdce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, resp. 8 000 Kč, a to při podpisu smluv hotovostně. Smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy pak prokázala, že jí právním předchůdcem byl postoupen dluh z obou smluv a předžalobní výzvou prokázala, že žalovaný byl o dluhu zpraven.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků ve výši 8 000 Kč a 9 000 Kč žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož jsou smlouvy o zápůjčce neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Pokud jde o nárok z neplatné smlouvy ze dne datum, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, žalovaný vrátil 1 600 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7 400 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,05 %, když nemohl překročit návrh žalobkyně, z dlužné částky od 3. 8. 2019 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě první výzvy k zaplacení odeslané žalovanému v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky dne 17. 7. 2019. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 23. 7. 2020. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu deseti dnů, nastalo prodlení žalovaného dne 3. 8. 2019 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) jako třídenní.
17. Pokud jde o nárok z neplatné smlouvy ze dne datum, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný vrátil 4 375 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 3 625 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,05 %, když nemohl překročit návrh žalobkyně, z dlužné částky od 3. 8. 2019 do zaplacení, neboť dluh byl splatný na základě první výzvy k zaplacení odeslané žalovanému v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky dne 17. 7. 2019. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem 23. 7. 2020. Jelikož žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu deseti dnů, nastalo prodlení žalovaného dne 3. 8. 2019 v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ) jako třídenní.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.
Pokud by povinný dobrovolně nesplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř. o.s.ř. ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na nařízení exekuce (zák. č. 120/2001 Sb. ).