Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 251/2020-55
Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Krojovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky 400 euro s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 400 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 704,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců příjmení jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 400 EUR spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 704,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení].
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne datum domáhal po žalované úhrady částky 400 EUR s příslušenstvím jako náhrady za zpoždění letu žalované číslo z obec do obec dne datum, které ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 přesáhlo tři hodiny.
Soud ve věci vydal platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala včasný odpor.
V následném písemném vyjádření žalovaná učinila nesporným, že žalobcem byl cestujícím na letu číslo číslo dne datum a že tento let byl zpožděn. Tvrdila, že ke zpoždění letu došlo v důsledku mimořádných okolností ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení, které spočívaly v bezpečnostním riziku, neboť někteří cestující, kteří předali žalované na předchozím letu číslo anonymizováno při odbavení zapsaná zavazadla, která již byla naložena do nákladového prostoru letadla, se nedostavili k odletovému východu a tato zavazadla bylo nutné ztotožnit a vyložit z letadla, což zapříčinilo zpoždění v délce 29 minut. Uváděla, že lety číslo anonymizováno i navazující předmětný let číslo anonymizováno byly operovány jedním letounem žalované s registrací OK- NEP. Dle žalované je třeba zpoždění vzniklé v důsledku mimořádných okolností na předchozím letu v délce 29 minut třeba odečíst od celkové délky zpoždění (3 hodiny a 4 minuty), čímž se zpoždění, které lze klást žalované za vinu sníží na 2 hodiny a 35 minut. Z uvedených důvodů žalovaná žádala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. V dalším písemném vyjádření (z datum) žalovaná zpochybnila tvrzení žalované, že zpoždění předmětného letu žalobce přesáhlo 3 hodiny.
Žalobce se dále vyjádřil k tvrzením a argumentaci žalované tak, že plánovaný přílet letu žalobce číslo anonymizováno do obec byl v čase 22:20 hod, ve skutečnosti let přistál v čase 1:34 hod následujícího dne. Žalobce sporoval, že zpoždění letu žalobce bylo způsobeno byť jen zčásti mimořádnými okolnostmi, kterým žalovaná nemohla zabránit, přestože přijala veškerá opatření k jejich odvrácení. Dle žalobce je převzetí zavazadla k přepravě a nutnost jeho vyložení při nedostavení se cestujícího k odbavení běžná komplikace vlastní leteckému provozu. Dle žalobce měla žalovaná s možným výskytem nastalé situace počítat a své prostředky a činnost plánovat tak, aby ke zpoždění nedošlo. Žalobce poukazoval na skutečnost, že let číslo anonymizováno měl do obec přiletět v čase 17:15 hodin, přitom let žalobce číslo anonymizováno měl z obec odlétat v 17:55 hodin. Taková časová„ rezerva“ mezi plánovanými lety je dle žalobce nanejvýš nedostatečná. Dle žalobce žalovaná v daném případě netvrdí, ani neprokazuje, že za účelem odvrácení tvrzené mimořádné okolnosti učinila jakékoli opatření, naopak je zřejmé, že žalovaná k běžným rizikům při plánování letů nepřihlíží a nezajišťuje přiměřené dostatečné rozestupy mezi rotujícími lety téhož letounu.
Soud žalobu projednal a rozhodl o ní při jednání dne datum. Žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, nedostavila, soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v její nepřítomnosti.
Z provedených důkazů soud zjistil níže uvedené skutečnosti: Žalobce jako cestující absolvoval dne datum let žalované z obec do obec, číslo letu číslo anonymizováno a ten měl zpoždění na příletu 3 hodiny 14 minut (prokázáno výpisem údajů z informačního webu Flightstats). Let č. číslo anonymizováno byl operován stejným letadlem (OK-NEP) jako let číslo (prokázáno výpisem ze systému žalované příjmení). Plánovaný odlet z obec (let číslo anonymizováno) měl být ve 12:45 UTC, skutečný odlet byl v 16:19 UTC, v obec mělo letadlo přistát v 16:15 UTC, přistálo v 19:35 UTC, přičemž 170 minut zpoždění zapříčinily běžné provozní důvody a 29 minut pak vyložení zavazadel z důvodu chybějících pasažérů„ IDENTIFICATION/UNLOADING DUE TO MISSING PAX“ (prokázáno výpisem ze systému žalované příjmení). V obec měl letoun OK-NEP mezi příletem a odletem pro výstup a nástup pasažérů naplánovaný čas 40 minut, když plánovaný odlet z obec (let číslo anonymizováno) byl v 16:55 UTC, skutečný 20:32 UTC (prokázáno výpisem ze systému žalované příjmení). Nebylo sporu o tom, že let obec – obec je letem v EU delším než 1500 kilometrů.
Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, soud nemá důvod pochybovat o skutečnostech z nich vyplývajících, když o skutkovém stavu v podstatě nebylo mezi stranami sporu. Závěr o skutkovém stavu je shodný s výše uvedenými skutkovými zjištěními.
Po právní stránce posoudil soud uplatněný nárok podle čl. 3 a 5 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, dle čl. 14 preambule tohoto nařízení a judikatury Soudní dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“), podle které mimořádnou okolností je událost, která svou povahou či původem není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole.
Za situace, kdy nárok jiného cestujícího vyplývající ze shodné skutkové situace (zpoždění téhož letu) byl již pravomocně vyřešen v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 153/2019 a u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího sp. zn. 25 Co 158/2020 , soud v předmětné věci s odkazem na zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí (§ 13 o.z.) posoudil po právní stránce věc shodně jako odvolací soud v rozsudku č.j. 25 Co 158/2020 -83 ze dne 2. 7. 2020 (dále jen„ rozhodnutí odvolacího soudu“).
Odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že předmětný let byl na příletu opožděn o 194 minut (tj. 3 hodiny 14 minut), protože byl obsluhován strojem, který do místa odletu přiletěl se zpožděním 199 minut, přičemž žalovaná měla mezi plánovaným příletem letu č. číslo anonymizováno z obec a odletem letu číslo z obec časovou rezervu na přestup lidí 40 minut, ale ve skutečnosti„ výměna pasažérů“ trvala 57 minut. Část zpoždění předchozího letu (29 minut) byla vyvolána tím, že cestující sice odevzdal své zavazadlo k přepravě, ale sám se nenalodil a letecký dopravce proto rozhodl o vyloučení tohoto zavazadla z přepravy z důvodu bezpečnosti.
Podle článku 5 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 není letecký dopravce povinen platit náhradu podle článku 7 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, jestliže může prokázat, že zpoždění letu je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Podle bodu 14 preambule stejného nařízení, věty druhé, se tyto mimořádné okolnosti mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz leteckého dopravce.
Dle odvolacího soudu„ nezdůvodněné opuštění zavazadla po jeho nalodění a nenastoupení do letadla, které toto zavazadlo přepravuje“, lze považovat za bezpečnostní incident samo o sobě, přičemž odvolací soud toto považuje za skutečnost obecně známou (§ 120 o. s. ř. o. s. ř. ).
Unijní zákonodárce upravil pro případ zrušení letu nebo významného zpoždění, tj. zpoždění o tři hodiny nebo více, povinnosti leteckých dopravců stanovené v čl. 5 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 (rozsudek ze dne 23. 10. 2012, Nelson a další, C -581/10 a C -629/10). Podle bodů 14 a 15 preambule, jakož i čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení je letecký dopravce odchylně od prvního odstavce tohoto článku zproštěn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím na základě článku 7 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, jestliže může prokázat, že je zrušení nebo zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. 11. 2009, Sturgeon a další, C -402/07 a C -432/07, a ze dne 31. 1. 2013, McDonagh, C -12/11). V tomto ohledu se podle bodu 14 odůvodnění uvedeného nařízení mohou takové okolnosti vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce (viz rozsudek ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C -549/07). Uvedené události, jejichž výčet je pouze demonstrativní, představují samy o sobě mimořádné okolnosti, ale pouze to, že mohou takové okolnosti způsobit. Cíle sledované článkem 5 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 jasně vyplývají z prvního a druhého bodu preambule (odůvodnění) uvedeného nařízení, podle nichž by činnost Společenství v oblasti letecké dopravy měla směřovat zejména k zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících a měl by být obecně brán zřetel na požadavky ochrany spotřebitele, neboť zrušení letu způsobuje cestujícím závažné nepohodlí (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek C -344/04). Jak vyplývá z dvanáctého bodu preambule a z článku 5 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, zákonodárce Společenství zamýšlel zmírnit obtíže a nepohodlí způsobené cestujícím zrušením jejich letu tím, že uložil leteckým dopravcům informovat o zrušení letu s předstihem a za určitých okolností nabídnout přesměrování odpovídající určitým kritériím. Za předpokladu, že letečtí dopravci nemohou uvedená opatření přijmout, přál si zákonodárce Společenství, aby cestující odškodnili, s výjimkou případu, kdy ke zrušení letu dojde za mimořádných okolností, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření (bod 14 preambule tohoto nařízení). Soudní dvůr dovodil, že jako mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 lze kvalifikovat takové události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 22. prosince 2008, Wallentin-Hermann, C -549/07; ze dne 31. 1. 2013, McDonagh, C -12/11 a ze dne 17. 9. 2015, van der Lans, C -257/14).
Odvolací soud zdůraznil, že v daném případě není bezpečnostní riziko spojené s přepravou podezřelého zavazadla vnitřně spjato se systémem fungování letounu, a tudíž nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymyká se jeho účinné kontrole. Takový bezpečnostní incident proto musí být kvalifikován jako„ mimořádná okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004. V tomto ohledu je bezvýznamné, zda bezpečnostní incident skutečně byl či nebyl teroristickým činem a měl způsobit škodu na předmětném letounu. Cíl spočívající v zajištění vysoké úrovně ochrany cestujících v letecké dopravě, který sleduje Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, jak je upřesněn v bodě 1 odůvodnění tohoto nařízení, totiž znamená, že letečtí dopravci nesmí být nabádáni k tomu, aby se zdrželi přijímání opatření, jež si vyžaduje takováto nehoda, a upřednostňovali zachování a dochvilnost svých letů před cílem letové bezpečnosti. Samotné poškození letadla způsobené akty sabotáže či terorismu je mimořádnou okolností ve smyslu předmětného nařízení (rozhodnutím Evropského soudního dvora ze dne 22. 12. 2008, ve věci C -549/07, Friederike Wallentin Hermann proti Alitalia – Linee Aeree Italiane SpA), proto rovněž bezprostřední riziko terorismu a s tím spojená hrozba újmy na zdraví cestujících (i poškození letadla) musí být důvodem pro vyvinění leteckého dopravce. Nelze dost dobře leteckého dopravce nutit, aby zahájil let jen proto, aby letadlo bylo skutečně takovým útokem poškozeno, a nade vší pochybnost se tak prokázalo, že se jedná o akt terorismu Odvolací soud proto uzavřel, že čl. 5 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, s ohledem na bod 14 odůvodnění tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že takový bezpečnostní incident, jako nastal v posuzovaném případě, je třeba podřadit pod pojem„ mimořádné okolnosti“ ve smyslu uvedeného ustanovení. Tento závěr je v souladu s tím, že unijní zákonodárce potřeboval bezpečnost civilního letectví upravit zvláštním nařízením č. 300/2008 ze dne 11. března 2008 o společných pravidlech v oblasti ochrany civilního letectví před protiprávními činy a o zrušení nařízení (ES) č. 2320/2002, ze kterého, mimo jiné, vyplývá, že neplánovaná přeprava nedoprovázeného zavazadla je rizikovou záležitostí a takové zavazadlo lze přepravit jen za zpřísněných podmínek (tj. letecký přepravce buď zná příčiny oddělení zavazadla od cestujícího, nebo za podmínky náležité bezpečnostní kontroly nad rámec běžné kontroly, která však s ohledem na posuzovanou situaci by rovněž způsobila zpoždění letadla).
K námitce, že k mimořádné okolnosti nedošlo na odškodňovaném letu č. číslo anonymizováno, ale na letu předchozím (č. číslo anonymizováno) odvolací soud připomněl, že v rozhodnutí C -74/19 SDEU vyložil, že článek 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004 ve spojení s bodem 14 jeho odůvodnění (= preambule) musí být vykládán v tom smyslu, že, aby se provozující letecký dopravce zprostil povinnosti poskytnout cestujícím náhradu v případě významného zpoždění nebo zrušení letu, může se dovolávat„ mimořádné okolnosti“, kterou byl dotčen předchozí let, který tento dopravce uskutečnil stejným letadlem, pod podmínkou, že existuje přímá příčinná souvislost mezi vznikem této okolnosti a zpožděním následujícího letu.
Rozhodnutí odvolacího soudu dále zdůraznilo, že letecký dopravce je však zproštěn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím na základě čl. 5 odst. 1 písm. c) a článku 7 nařízení č. 261/2004 , jen jestliže může prokázat, že je zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy opatření, která v okamžiku, kdy nastaly dané mimořádné okolnosti, odpovídala zejména podmínkám technicky a hospodářsky únosným pro dotyčného leteckého dopravce (viz rozsudek ze dne 12. května 2011, Eglītis a Ratnieks, C -294/10). Dopravce musí v tomto ohledu prokázat, že přestože použil veškeré personální nebo hmotné zdroje a finanční prostředky, kterými disponoval, zjevně nemohl, aniž podstoupil neúnosné oběti s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době, zabránit tomu, aby mimořádné okolnosti, jimž byl vystaven, vedly ke zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více. Soudní dvůr tak přijal pružné a individualizované pojetí„ přiměřeného opatření“ a ponechal na vnitrostátním soudu posouzení, zda za okolností daného případu bylo možné mít za to, že letecký dopravce přijal opatření přiměřená situaci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. 5. 2011, Eglītis a Ratnieks, C -294/10).
„ Přiměřená opatření“, která je letecký dopravce povinen provést, aby snížil riziko teroristického úroku, nebo mu dokonce zabránil (např. preventivní kontrolou zavazadel a technickými prostředky na letištích), a zprostil se tak povinnosti poskytnout cestujícím náhradu škody podle článku 7 musí být takového charakteru, že musí být přijata k zabránění významnému zpoždění nebo zrušení letů, povinen přijmout samotný letecký dopravce, tedy nikoli ta, která spadají do pravomoci jiných osob (správcům letišť apod.). Letecký dopravce nemohl mimořádné okolnosti zabránit, neboť cestující své zavazadlo opustil bez jakékoliv domluvy s dopravcem (viz rozhodnutí SDEU zn. C – 581/10 a C – 629/10). Odvolací soud tak dopěl k závěru, že letecký dopravce nebyl schopen zejména po stránce technické, odborné a administrativní skutečně přijmout taková preventivní opatření, aby zabránil riziku teroristického útoku (když nebylo ani namítáno, že předmětná podezřelá zavazadla by neprošla běžnou preventivní prohlídkou), z tohoto pohledu lze od celkové doby zpoždění daného letu na příletu odečíst zpoždění způsobené touto mimořádnou okolností
Rozhodnutí odvolacího soudu se dále rovněž zabývalo otázkou, zda žalovaná neporušila svou povinnost v rámci přiměřených opatření, počítat již ve fázi plánování svých letů s dostatečnou časovou rezervou k provedení vyžadovaných bezpečnostních kontrol. Ve věci C -294/10 SDEU vyložil, že článek 5 odst. 3 Nařízení Rady (ES) č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že jelikož je letecký dopravce povinen přijmout všechna přiměřená opatření, aby čelil mimořádným okolnostem, musí ve fázi plánování letu přiměřeným způsobem přihlédnout k riziku zpoždění spojenému s případným výskytem takovýchto okolností. V důsledku toho musí počítat s určitou časovou rezervou, která mu dle možností dovolí uskutečnit celý let, jakmile mimořádné okolnosti pominou.
V daném případě žalovaná naplánovala mezi příletem a odletem časovou rezervu 40 minut. Tuto časová rezerva nelze považovat za dostatečnou již jen proto, že v posuzovaném případě letadlo potřebovalo na svůj odlet 57 minut, přičemž žalovaná neuvedla žádnou mimořádnou okolnost, která by mohla toto zpoždění vysvětlit. Tedy doba zpoždění 17 minut je vyvolána čistě tím, že pauza mezi lety byla objektivně nedostatečná. Odvolací soud tak s ohledem na shora uvedené uzavřel, že letecký dopravce ve fázi plánování„ rotujícího“ letu nepřihlédl přiměřeným způsobem k riziku zpoždění předchozího letu a nenaplánoval dostatečnou časovou rezervu. Protože ve vztahu k části zpoždění v délce 29 minut sice letecký dopravce prokázal, že byla způsobena mimořádnou okolností, ale bylo zjištěno, že ve vztahu k této mimořádné okolnosti nepřijal přiměřená opatření ve smyslu čl. 5 bod 3 nařízení č. 261/2004 , nemůže se letecký dopravce takovéto okolnosti dovolávat, a nemůže tedy odečíst zpoždění způsobené touto mimořádnou okolností od celkové doby zpoždění daného letu na příletu. Resp. soud musel zohlednit nejen zpoždění způsobené okolností, která nemá mimořádnou povahu, ale i zpoždění způsobené mimořádnou okolností, ve vztahu k níž nebyla přijata opatření splňující výše uvedené požadavky (viz rozsudek SDEU ve věci C -315/15, jméno příjmení, jméno příjmení proti právnická osoba). Rozhodnutí odvolacího soudu v předmětných skutkových okolnostech uzavřelo, že od celkového zpoždění letu 194 minut nelze odečíst 29 minut„ nezaviněného“ zpoždění předchozího letu.
Z uvedených důvodů soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobci náhradu za významné zpoždění letu ve výši 400 EUR. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci i úrok z prodlení ze žalované částky ve výši odpovídající občanskoprávním předpisům, přičemž splatnost nároku nastala uplynutím lhůty k plnění (§ 1958 odst. 1 o.z.). Žalovaná byla k plnění vyzvána prostřednictvím žádosti o zaplacení náhrady na webovém kontaktním formuláři ze dne datum. Výše úroku z prodlení je pak stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ), tj. 10 % ročně.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Výše náhrady byla stanovena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (AT) z tarifní hodnoty 10 346 Kč (400 EUR přepočteno kurzem 25, 865 Kč 1 EUR k datu převzetí zastoupení datum, tj. 10 346 Kč). Náklady žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, dále odměnou zástupce stanovenou podle § 14b AT za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby) po 300 Kč za úkon, dále náleží zástupci 3 x režijní paušál podle § 14b odst, 5 písm. a) AT po 100 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. celkem 300 Kč. Dále náleží odměna zástupce za 2 úkony právní služby (písemná replika ke stanovisku žalované a účast u ústního jednání) po 1 540 Kč za úkon. Dále náleží zástupci 2 x režijní paušál podle § 14b odst, 5 písm. b) AT ve výši 300 Kč. Dále náleží zástupci žalobce DPH 21 % z odměny a náhrad, tj. 1 024,80 Kč Celkem tak soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 6 704,80 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.