Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 375/2020-34
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 8 499 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 773 Kč s úrokem z prodlení
ve výši 9 % ročně z částky 2 773 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše
do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení
částky 5 726 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč za dobu od 17. 10. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 2 033,45 za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 773 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 726 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč za dobu od 17. 10. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 2 033,45 za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu
a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovanou byla
dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, to vše v celkové částce 12 726 Kč,
a to v 14 měsíčních splátkách. Žalovaná částka 8 499 Kč představuje podle žaloby jistinu
ve výši 4 806,45 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 316,90 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 869,32 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za vyhodnocení úvěru
ve výši 338 Kč a zůstatek neuhrazené úhrady za inkasní poplatek ve výši 1 168,33 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z dlužné jistiny za dobu
od 17. 10. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů
a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. ), soud v souladu s § 115a o.s.ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.
5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právnická osoba, IČO, byla dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v kapitalizované výši 674 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 502 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 750 Kč splatit ve 14 splátkách ve výši 909 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u příbuzných, má jedno dítě, od 11. 6. 2017 je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a její výdaje činí 5 000 Kč. Dle výpisu z účtu obdržela v měsíci červenci 2017 částku 20 600 Kč (rodičovský příspěvek + porodné). Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4 227 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně dluží na jistině 4 806,45 Kč (z celkových 7 000 Kč), a na poplatcích 3 692,55 Kč (z celkových 5 726 Kč). právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila žalobkyni, o čemž žalovanou informovala oznámením
ze dne 6. 2. 2020, které bylo žalované odesláno dne 12. 2. 2020.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,
z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
12. Ze shora uvedeného dále vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli
dne 16. 8. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek v celkové částce 12 726 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách
ve výši 909 Kč.
13. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
14. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně byl podstatný pravidelný a prokazatelný příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPI, výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění, splácení exekuce apod. Žalobkyně však netvrdila, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost posuzoval její právní předchůdce u žalované. Žalobkyně byla proto vyzvána usnesením č. j. 19 C 375/2020 -20 ze dne 22. 12. 2020, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalované úvěr splácet včetně uvedení toho, jaké podklady si pro to zajistil a jakým způsobem je vyhodnotil. Žalobkyně se však na výzvu vyjádřila opět pouze v obecné rovině, kdy uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdce prověřil podle jeho vnitřních kritérií, kterými jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele, nula zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedení příjmů a výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur.
15. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovanou ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci smlouvy o úvěru bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalované pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.
16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
17. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
18. Žalobkyně však prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 16. 8. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni dosud uhradila částku 4 227 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 2 773 Kč (7 000 – 4 227), k jejíž úhradě soud žalovanou svým rozhodnutím zavázal.
19. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ).
20. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26. 2. 2020, kterou žalované zaslala téhož dne. Podle § 573 o. z. byla žalované výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 3. 2020. Splatnost dlužné částky tedy nastala 3. 3. 2020 a počínaje dnem 4. 3. 2020 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč od 17. 10. 2018 do zaplacení, a proto soud vázán jejím návrhem žalované uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak pouze za období od 4. 3. 2020 do zaplacení a pouze z přiznané částky 2 773 Kč.
21. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení částky 2 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 773 Kč za dobu od 4. 3. 2020
do zaplacení (výrok I.).
22. Naopak ve zbytku, tj. ohledně zaplacení částky 5 726 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč za dobu od 17. 10. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 2 033,45 za dobu
od 4. 3. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
23. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 2 993,97 Kč (2 773 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 220,97 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 9 479,12 Kč (8 499 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 980,12 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 31 %. Úspěch žalované tak představuje 69 %, jíž by tak svědčilo právo na náhradu 38 % (69 % - 31 %) nákladů řízení.
Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinné žalované nezjistil, a proto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).
24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.