Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 375/2020-34

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 8 499 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 773 Kč s úrokem z prodlení

ve výši 9 % ročně z částky 2 773 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše

do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení

částky 5 726 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč za dobu od 17. 10. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 2 033,45 za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 773 Kč za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 5 726 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč za dobu od 17. 10. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 2 033,45 za dobu od 4. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Podle , (dále jen „ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné (což je tento případ), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu

a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, IČO, a žalovanou byla

dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl úvěr ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr a zaplatit kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek, to vše v celkové částce 12 726 Kč,

a to v 14 měsíčních splátkách. Žalovaná částka 8 499 Kč představuje podle žaloby jistinu

ve výši 4 806,45 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 316,90 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 1 869,32 Kč, zůstatek neuhrazené úhrady za vyhodnocení úvěru

ve výši 338 Kč a zůstatek neuhrazené úhrady za inkasní poplatek ve výši 1 168,33 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % p. a. z dlužné jistiny za dobu

od 17. 10. 2018 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů

a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle ), soud v souladu s  věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovanou a právnická osoba, IČO, byla dne 16. 8. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky spolu s úrokem v kapitalizované výši 674 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 502 Kč a inkasním poplatkem ve výši 1 750 Kč splatit ve 14 splátkách ve výši 909 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od věřitele převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u příbuzných, má jedno dítě, od 11. 6. 2017 je na mateřské/rodičovské dovolené, pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a její výdaje činí 5 000 Kč. Dle výpisu z účtu obdržela v měsíci červenci 2017 částku 20 600 Kč (rodičovský příspěvek + porodné). Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 4 227 Kč, neboť dle tvrzení žalobkyně dluží na jistině 4 806,45 Kč (z celkových 7 000 Kč), a na poplatcích 3 692,55 Kč (z celkových 5 726 Kč). právnická osoba pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 postoupila žalobkyni, o čemž žalovanou informovala oznámením

ze dne 6. 2. 2020, které bylo žalované odesláno dne 12. 2. 2020.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovanou ze smlouvy postoupila žalobkyni na základě smlouvy

o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou a seznamem pohledávek. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Ze shora uvedeného dále vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli

dne 16. 8. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek v celkové částce 12 726 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách

ve výši 909 Kč.

13. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje

14. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že pro posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně byl podstatný pravidelný a prokazatelný příjem po odečtení závazků a pravidelných výdajů žalované jako jsou např. platby nájemného, splátky úvěrové smlouvy nebo hypotéky, platby SIPI, výdaje související s platbami sociálního a zdravotního pojištění, splácení exekuce apod. Žalobkyně však netvrdila, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost posuzoval její právní předchůdce u žalované. Žalobkyně byla proto vyzvána usnesením č. j. -20 ze dne 22. 12. 2020, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakým způsobem právní předchůdce prověřil schopnost žalované úvěr splácet včetně uvedení toho, jaké podklady si pro to zajistil a jakým způsobem je vyhodnotil. Žalobkyně se však na výzvu vyjádřila opět pouze v obecné rovině, kdy uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdce prověřil podle jeho vnitřních kritérií, kterými jsou maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele, nula zahájených exekučních řízení, negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky uvedení příjmů a výdajů, lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur.

15. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovanou ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci smlouvy o úvěru bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalované pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.

16. Byť si je soud vědom toho, že naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

18. Žalobkyně však prokázala, že žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 16. 8. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni dosud uhradila částku 4 227 Kč, kterou soud započetl jako plnění na jistinu. Na jistině tak zbývá uhradit částku 2 773 Kč (7 000 – 4 227), k jejíž úhradě soud žalovanou svým rozhodnutím zavázal.

19. Ustanovení věta třetí stanovuje, že spotřebitel (žalovaná) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v  o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění ( o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ).

20. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 26. 2. 2020, kterou žalované zaslala téhož dne. Podle § 573 o. z. byla žalované výzva doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 2. 3. 2020. Splatnost dlužné částky tedy nastala 3. 3. 2020 a počínaje dnem 4. 3. 2020 je žalovaná v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobkyně právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané (10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč od 17. 10. 2018 do zaplacení, a proto soud vázán jejím návrhem žalované uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak pouze za období od 4. 3. 2020 do zaplacení a pouze z přiznané částky 2 773 Kč.

21. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení částky 2 773 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 773 Kč za dobu od 4. 3. 2020

do zaplacení (výrok I.).

22. Naopak ve zbytku, tj. ohledně zaplacení částky 5 726 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 806,45 Kč za dobu od 17. 10. 2018 do 3. 3. 2020 a z částky 2 033,45 za dobu

od 4. 3. 2020 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 2 993,97 Kč (2 773 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 220,97 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 9 479,12 Kč (8 499 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 980,12 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 31 %. Úspěch žalované tak představuje 69 %, jíž by tak svědčilo právo na náhradu 38 % (69 % - 31 %) nákladů řízení.

Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinné žalované nezjistil, a proto podle ust. žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

24. Podle jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.