Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 124/2020-19
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 2 379,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 379,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 190 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 189,09 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 379,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 190 Kč od 2. 10. 2017 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 189,09 Kč od 31. 5. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
dle ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 26. 3. 2020 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 2 379,09 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2016 mezi právní předchůdkyní žalobkyně (právnická osoba) a žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytovat služby v rámci členství v programu anonymizováno. Poskytování těchto služeb spočívalo v předání zařízení žalované za účelem dočasného užívání bez nároku na následný odkup. Žalovaný se za to zavázal právní předchůdkyni žalobkyně hradit měsíční členský poplatek v rámci členství v programu anonymizováno. Pro případ nevrácení předaného zařízení byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit cenu zařízení. Žalovaný uhradil první dlužnou fakturu dne 4. 7. 2016. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému předala zařízení, a sice mobilní telefon anonymizováno 5 slov), jak vyplývá z předávacího protokolu. Zařízení bylo žalovanému přenecháno na dobu 104 týdnů. Ze strany žalovaného však nedošlo k řádnému uhrazení splatných faktur číslo vystavena dne 20. 5. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 30. 5 2017 a číslo vystavena dne 21. 9. 2017 na částku 1 190 Kč se splatností dne 1. 10. 2017, z níž zbývá uhradit 1 189,09 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni 22. 1. 2020. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 20. 2. 2020.
Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní má anonymizováno za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 30. 6. 2016 řádně uzavřena smlouva, na jejímž základě byly žalovanému poskytovány služby členství v programu anonymizováno. Dle této smlouvy byl žalovanému za měsíční členský příspěvek předán k užívání mobilní telefon Samsung anonymizována čtyři slova). Žalovaný však i přes výzvu členské příspěvky fakturované shora specifikovanými daňovými doklady v celkové částce 2 379,09 Kč žalobkyni, ani její právní předchůdkyni, neuhradil. Jelikož se žalovaný s úhradou tohoto peněžitého plnění ocitl v prodlení, je kromě dlužné částky měsíčních příspěvků povinen hradit i tzv.„ zákonný“ úrok z prodlení ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , otázku úroků z prodlení dle ust. § 1970 cit. zákona.
O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal.
Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle § 13 odst. 3 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky totiž žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (např. pod sp. zn. 12 C 197/2020 nebo 7 C 132/2020 ). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.
S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:
1. soudní poplatek ve výši 400 Kč,
2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání soudu týkající se věci samé),
3. 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.
Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.
Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.