Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
7 C 217/2020-33
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení 20.622 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.395,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.395,21 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 856,22 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.535,73 Kč, inkasní poplatek ve výši 2.834,84 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% z částky 8.226,79 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku 460,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12.395,21 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 12.395,21 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni úrok ve výši 856,22 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4.535,73 Kč, inkasní poplatek ve výši 2.834,84 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% z částky 8.226,79 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení částku 460,40 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne datum domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.622 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční hotovost ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit ve 14 měsíčních splátkách. Celkem se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni 27.272 Kč Poslední splátka a zároveň splatnost celého závazku připadla na datum. Žalovaný neplnil řádně a včas. Smlouvou ze dne datum došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu před podáním žaloby dne datum.
2. Žalovaný se na výzvu soudu uloženou usnesením zdejšího soudu ze dne 30. 9. 2020, číslo jednací 7 C 217/2020 -28 ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Protože v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených důkazů podle § 115a občanského soudního řádu a žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas v podané žalobě, soud usnesením ze dne 30. 9. 2020, číslo jednací 7 C 217/2020 -29, vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených důkazů. Soud žalovaného poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud podle § 101 odstavec 4 občanského soudního řádu předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízeného jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v podané žalobě. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tedy rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odstavec 4 občanského soudního řádu , bez nařízení jednání.
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami – informacemi pro spotřebitele podepsanými žalovaným datum, žádostí žalovaného o úvěr ze dne datum, formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru podepsaným žalovaným dne datum, smlouvou o úvěru číslo uzavřenou mezi právnická osoba a žalovaným dne datum, kopií občanského průkazu žalovaného, pracovní smlouvou žalovaného ze dne datum, mzdovým výměrem ze dne datum, výplatním lístkem žalovaného za měsíce anonymizováno 2017, anonymizováno 2017 a anonymizováno 2017, předžalobní výzvou ze dne datum včetně dokladu o odeslání žalovanému dne datum, smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní, včetně přílohy smlouvy a oznámení postoupení žalovanému, z nichž zjistil následující skutkový stav:
5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit věřiteli úrok 1.444 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru 6.000 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1.078 Kč, inkasní poplatek 3.750 Kč, úrok z úvěru 3,44 Kč denně. Celkem se žalovaný smlouvou zavázal zaplatit částku 27.272 Kč ve 14 splátkách po 1.948 Kč, s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu této smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Částku ve výši 15.000 Kč převzal žalovaný v hotovosti, v den podpisu smlouvy v místě svého bydliště, což stvrdil podpisem na smlouvě. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla řádně postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána výzva před podáním žaloby.
6. Na základě výslovného ujednání stran obsaženého ve smlouvě o úvěru se předmětný smluvní vztah řídí zákonem číslo 89/2012 Sb. , občanský zákoník (ve znění platném a účinném do 29. 12. 2016) a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Podle ustanovení § 1810 , občanského zákoníku , ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.
8. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku , má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1 , občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě se jedná o nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
11. Žalobkyně se v projednávané věci domáhá zaplacení částky 11.575,09 Kč na jistinu dluhu, dlužného úroku 856,22 Kč, dlužného poplatku za vyhodnocení úvěru 820,12 Kč, dlužného poplatku za sjednání úvěru 4.535,73 Kč a dlužného inkasního poplatku 2.834,84 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení 9% ročně z částky 20.622 Kč od
datum do zaplacení.
12. Jelikož je předmětná smlouva o úvěru smlouvou spotřebitelskou, musí soud z moci úřední posoudit, zda jednotlivá ujednání spotřebitelské smlouvy nejsou bez dalšího zakázaná, či nezakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Cílem posouzení však není stanovit absolutní rovnost práv a povinností účastníků daného závazkového právního vztahu, ale odstranit významnou nerovnováhu práv a povinností účastníků. Soud tedy při posuzování daného smluvního vztahu a jeho konkrétních ujednání postupoval v souladu s ust. § 1814 občanského zákoníku , přičemž neshledal žádné ujednání, které by bylo bez dalšího zakázáno. Dále postupoval v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku , kdy aplikoval test nepřiměřenosti ujednání předmětné smlouvy a posuzoval, zda se jedná o smluvní ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, zda jde o nerovnováhu v neprospěch spotřebitele a zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti. Pokud se jedná o ujednání o výši poskytnutého úvěru a ceně za toto poskytnutí není tyto možné posuzovat pomocí testu nepřiměřenosti ujednání, pokud byly spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
13. Ve vztahu ke sjednanému úroku z poskytnutých peněžních prostředků dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smlouvě o úvěru ze dne datum sjednána jako úplata (odměna) za užívání poskytnuté částky, kterou měl právní předchůdce žalobkyně obdržet celkem, v souvislosti s poskytnutím úvěru, a to bez ohledu na řádné a včasné plnění dlužníka či jeho prodlení, částka 1.444 Kč, dále úrok 15% ročně a dále částka 6.000 Kč jako úhrada za poskytnutí úvěru, což při přepočtu na smluvní úroky z úvěru představuje 57,53 % ročně (neboť úvěr byl poskytnut na 14 měsíců). K ujednání o úhradě za poskytnutí úvěru
6.000 Kč, soud konstatuje, že ze smlouvy o úvěru ani z informace o spotřebitelském úvěru nevyplývá, za jaké služby je tato úhrada sjednána, jakou činnost na základě tohoto ujednání věřitel za úplatu vykoná. Slovní spojení – úhrada za poskytnutí úvěru - vyjadřuje zcela jednoznačně odměnu věřitele za poskytnutí finančních prostředků dlužníkovi, tedy ekvivalent pojmu úrok.
14. V rámci předmětného smluvního typu je možné, aby byly úroky sjednány (v procentuální nebo pevné výši). Věřitel je tedy obecně oprávněn požadovat i zaplacení úroku. Jelikož byl úrok, tedy odměna za tutéž službu - poskytnutí úvěru, ve smlouvě sjednán dvojím způsobem, a to pevnou částkou (1.444 Kč a 6.000 Kč) a současně i roční procentuální sazbou (15% ročně) přímo v textu smlouvy, považuje soud ujednání o úroku za absolutně neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost. Žalovaný byl v daném závazkovém právním vztahu v postavení spotřebitele, tj. slabší strany, nebyl před ani při uzavírání smlouvy jasným a srozumitelným způsobem seznámen s výší úroků, které zaplatí za užívání finanční částky.
15. Pro podnikatele jakožto profesionály nastavují právní předpisy náročnější standard schopností, s cílem chránit slabší stranu – spotřebitele proti zneužití. V předmětné věci pak využití nepřesnosti a nejasnosti smluvních ujednání s přihlédnutím k téměř nulové vyjednávací pozici na straně žalovaného při uzavírání smlouvy, vedlo k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy shledal ujednání o ceně za poskytnutí úvěru jako neurčité a nesrozumitelné, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran, a tato nerovnováha jde k tíži spotřebitele. Soud má za to, že ujednání o úroku z úvěru ve smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvě spotřebitelské, je zakázaným ujednáním ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku a tedy absolutně neplatné pro neurčitost a nesrozumitelnost.
16. Nad rámec uvedeného závěru pak soud dodává, že celková výše takto sjednaného úroku z úvěru dosahuje roční výše 57,53 %, přičemž tato výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání úvěru obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k 7/ 2017 činila tato sazba 8,92 % ročně - úvěry pro domácnosti a NISD, na spotřebu fixace sazby nad 1 rok do 5 let včetně – zjištěno z www.cnb.cz). Soud má za to, že i přes vyšší míru rizikovosti plynoucí z rychlého úvěru byl úrok ve smlouvě sjednán v rozporu s dobrými mravy a smluvní ujednání o něm je i z tohoto důvodu absolutně neplatné (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, spisová značka 33 Odo 236/2005 ).
17. Soud se dále zabýval výší úroku z hlediska uvedeného v ustanovení § 1802 občanského zákoníku , podle kterého mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud na základě provedeného dokazování zjistil, že úroková sazba v době uzavření smlouvy tj. v červenci 2017 činila 8,92 % ročně (jak je uvedeno shora). Žalobkyně požaduje žalobou úrok z úvěru za dobu poskytnutí úvěru od datum do datum. Z žalobkyní požadovaného úroku je tak oprávněný nárok na úrok ve výši 1.568,94 Kč. Žalovaným bylo zaplaceno a na úrok (úrok a poplatek za poskytnutí úvěru) zaúčtováno (587,78 Kč + 1.464,27 Kč) celkem 2.052,05 Kč. Úrok z úvěru tak byl žalovaným zcela uhrazen, soud proto nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 856,22 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru 4.535,73 Kč zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.
18. Poplatek na hotovostní inkaso splátek sjednaný ve smlouvě o úvěru má krýt náklady související se službou právního předchůdce žalobce, kdy jím zmocněná osoba se pro vyzvednutí příslušné splátky dostaví do místa doručovací adresy dle smlouvy, zpravidla bydliště žalovaného. Hotovostní inkaso splátek bylo v daném případě sjednáno ve výši 3.750 Kč. Při počtu 14 splátek se jedná o poplatek za vyzvednutí splátky v místě bydliště dlužníka ve výši cca 268 Kč splátka (x 14 splátek). Tento poplatek v podstatě nahrazuje náklady, které by žalovaný při splácení úvěru musel jinak hradit provozovateli poštovních služeb či bance. V případě platby prostřednictvím poštovních poukázek by se jednalo o zpoplatnění částkou cca 40 Kč, v případě bankovního převodu u tuzemských plateb nebývá tato služba zpravidla zpoplatněna vůbec. Vzhledem k uvedenému má soud za to, že ujednání o splátkách ve výši nad 100 Kč na jednu splátku, v daném případě ve výši 268 Kč na jednu splátku, je podle ustanovení § 1 odst. 2 a § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Z tohoto důvodu nebyl tento nárok žalobkyně ve výši 2.834,84 Kč shledán po právu. Nelze přehlédnout ani to, že žalovaný jako spotřebitel neměl možnost ovlivnit znění smlouvy uzavírané s právním předchůdcem žalobkyně v postavení podnikatele. Tento postup, kdy si věřitel sám (bez možnosti ovlivnění dlužníkem) nastavil inkaso jednotlivých splátek dluhu v místě bydliště (doručovací adresa úvěrované dle smlouvy) žalovaného jako spotřebitele, shledal soud v rozporu s dobrými mravy.
19. Poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 1.078 Kč, v nesplacené výši 820,12 Kč, byl shledán jako oprávněný nárok žalobkyně, neboť se jednalo o účelně vynaložené náklady spojené s poskytnutím úvěru, prověřením úvěruschopnosti dlužníka a jednáním o uzavření smlouvy v místě bydliště dlužníka. Soud neshledal, že by tento poplatek byl sjednán v nepřiměřené výši (při zohlednění výše úvěru, délky smluvního vztahu, počtu splátek, výše splátek a charakteru poskytnuté služby).
20. Soud shledal nárok žalobkyně důvodný co do nesplacené jistiny 11.575,09 Kč a nesplacený poplatek za vyhodnocení úvěru 820,12 Kč. Dále přiznal žalobkyni také zákonný úrok z prodlení
9 % z částky 12.395,21 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku žalobu zamítl.
21. Výrok IV. o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně v žalobním návrhu požadovala zaplacení částky 20.622 Kč s příslušenstvím, přičemž úspěšná byla co do částky 12.395,21 Kč s příslušenstvím, tj. v rozsahu 20,21 % (čistý úspěch). Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 826 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb. , a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 300 Kč dle § 14b odstavec 1 , § 11 odstavec 1 , písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. 8C 102/2020 , 11C 179/2020 a 3C 212/2020 ), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 252 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu , celkem 2.278 Kč z toho 20,21 % je 460,40 Kč.
22. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí.