Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
41 C 242/2020-52
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 17 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 812 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, a to vše v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do 15. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 10 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 600 Kč od 21. 6. 2019 do
6. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 788 Kč od
7. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 812 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 812 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, a to vše v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do 15. dne v každém kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 10 678 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12 600 Kč od 21. 6. 2019 do 6. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 788 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 6 812 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 180 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 22. 10. 2020, domáhala na žalované zaplacení částky 12 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 21. 6. 2019 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 4 890 Kč, tj. celkem částky 17 490 Kč s příslušenstvím. V podstatném žalobkyně odůvodnila žalobu tvrzeními, že dne datum uzavřeli účastníci distančním způsobem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované dne datum částku 10 000 Kč na účet č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala částku 10 000 Kč vrátit žalobkyni s poplatkem 2 600 Kč nejpozději dne 20. 6. 2019. Ke smluvní pokutě ve výši 4 890 Kč žalobkyně uvedla, že odpovídá zákonnému požadavku maximální výše smluvní pokuty, která nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru. Žalovaná na dluh uhradila 2 188 Kč, přičemž platbu žalobkyně započetla na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzniklých v souvislosti s prodlením žalované podle čl. 2 smlouvy za písemné výzvy zaslané dne 27. 6. 2019, 4. 7. 2019, 11. 7. 2019, 20. 7. 2019 a 4. 8. 2019.
2. Žalovaná ve svém odporu ze dne 11. 11. 2020 a vyjádření ze dne 6. 12. 2020 nárok žalobkyně nepopřela. V podstatném pouze uvedla, že žádá o možnost splácet dluh ve splátkách ve výši
500 Kč, neboť je anonymizována dvě slova, je evidována na Úřadu práce ČR a má závazky vůči dalším společnostem.
3. Žalobkyně dne 15. 12. 2020 souhlasila s úhradou dlužné částky žalovanou v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.
4. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a žalovanou a skutkově uzavřel, že dne datum se žalobkyně jako věřitel zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 10 000 Kč na účet žalované č. bankovní účet a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 600 Kč nejpozději do 2. 2. 2019; zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a pro případ prodlení žalované se splněním jejích závazků dle této smlouvy, se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a též pro případ prodlení nahradit žalobkyni vynaložené náklady v souvislosti s tímto prodlením za každou písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě 500 Kč při maximálním počtu pěti výzev (viz smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky právnická osoba). Žalobkyně poskytla na účet žalované dne 3. 1. 2019 po variabilním symbolem číslo částku 10 000 Kč (viz výpis z účtu). Žalobkyně vyhotovila dne 27. 6. 2019, 4. 7. 2019, 11. 7. 2019, 20. 7. 2019 a 4. 8. 2019 výzvu žalované k úhradě dluhu (viz dopis – upomínka ze dne 27. 6. 2019, 4. 7. 2019 a dopisy – opakovaná výzva k úhradě ze dne 11. 7. 2019, 20. 7. 2019 a 4. 8. 2019). Žalobkyně zaslala dne 7. 9. 2020 žalované prostřednictvím právní zástupkyně výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby (viz dopis ze dne 7. 9. 2020, podací lístek). Žalovaná zaslala žalobkyni po podání žaloby dne 3. 12. 2020 na účet č. bankovní účet částku 1 000 Kč jakožto úhradu dluhu (viz potvrzení o odchozí úhradě, dopis ze dne 7. 9. 2020 – výzva k úhradě před podáním žaloby).
5. Žalované byla na účet připsána dne datum od obec anonymizována tři slova částka částka jakožto dávka anonymizováno příspěvku za období od datum do datum s tím, že nárok na dávku zanikl ke dni datum. Dále byla žalované připsána na účet od anonymizována dvě slova země, pobočky obec dne datum částka částka a dne datum částka částka jakožto podpora v anonymizováno (viz potvrzení o příchozí platbě). Žalovaná provedla dne datum platbu ve výši částka ve prospěch majitele účtu právnická osoba a dne datum platbu ve výši částka ve prospěch majitele účtu právnická osoba (viz potvrzení o odchozích platbách).
6. Z ostatních žalovanou předložených potvrzení o odchozích platbách (detailů platby) neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění.
7. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb. “).
8. Podle § 9 odst. 2 věty první občanského zákoníku ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. jako lex specialis mají přednost před ustanoveními obecné povahy v občanském zákoníku .
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
15. V souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ) soud nejprve zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2018, příp. ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, byť k tomu byla vyzvána již v průběhu přípravy jednání (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 11. 12. 2020, č. j. 41 C 242/2020 -38), že by jakožto poskytovatel úvěru této své zákonné povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a zmiňovaných judikatorních závěrů dostála, tedy že by jakkoli aktivně prověřovala či si nechala žalovanou doložit její příjmy, zdroj příjmů a její skutečné výdaje, příp. že by nahlédla do dlužnických registrů (anonymizováno, příjmení, anonymizována tři slova apod.). Vzhledem k nedostavení se žalobkyně k nařízenému soudnímu jednání, když jen u jednání soudu se může účastníkům dostat poučení soudem podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , nemohla být žalobkyně ve věci soudem poučena podle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. ke splnění její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k okolnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalované. Pročež je třeba uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní, že by dostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr ve sjednané lhůtě, a proto je posuzovaná úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 419 , § 421 odst. 1 a § 1810 a násl. občanského zákoníku ), neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, v řízení OPR-Finance s.r.o, proti GK).
16. Soud rovněž dodává (obiter dictum), že, plnila-li žalovaná na dluh, pak hradila nepravidelně a uhradila na dluh od 3. 1. 2019 pouze částku 2 188 Kč a po podání žaloby dále částku 1 000 Kč. Pročež ani z uvedeného nelze dovodit solventnost žalované, tj. schopnost žalované úvěr uhradit ve sjednaných splátkách, ale pouze to, že se jedná o„ prostého“ dlužníka, který se snaží dostát svým závazkům, a nikoliv o„ sprostého“ dlužníka.
17. Z důvodu závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy ex tunc se pak soud při respektování zásady hospodárnosti řízení dále nezabýval otázkou, zda fakticky došlo smluvně předpokládaným způsobem k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy s žalovanou ani bližším odůvodněním dalších nároků žalobkyně z tohoto obligačního vztahu plynoucími, neboť sankcí za neplatnost smlouvy z uvedeného důvodu je, že žalobkyně ztrácí nárok na zaplacení dalších nároků (úroků, poplatků, smluvní pokuty apod.) v takovém obligačním vztahu sjednaných.
18. Pakliže ale soud rozhoduje o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000 ). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001 , uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud žalobkyni v této souvislosti nemusel poučit procesně podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když při změněné právní kvalifikaci žalobní tvrzení byla dostatečná a mohla být bez dalšího podkladem pro věcné rozhodnutí, tedy soud na jejich základě mohl dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí i z jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 25 Cdo 5162/2008 a ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2721/2011 ). V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku . V řízení vyšlo najevo, že žalobkyně na účet žalované bezhotovostně bez právního důvodu poukázala dne 3. 1. 2019 částku 10 000 Kč. Žalovaná na tuto pohledávku do dne podání žaloby zaplatila dle tvrzení žalobkyně částku 2 188 Kč a po podání žaloby dále částku 1 000 Kč.
19. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru nebo jeho právního nástupce. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku ) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla žalované v souladu s o. s. ř. o. s. ř. doručena dne 30. 10. 2020, když předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalované nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19 ). Lhůta 7 dnů od doručení žaloby žalované, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaná mohla plnit bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku . Pokud žalovaná dluh nesplnila v uvedené lhůtě, ocitla se dne 7. 11. 2020 v prodlení se zaplacením podle § 1968 věty první občanského zákoníku . Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, je pak žalovaná povinna od 7. 11. 2020 do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně.
20. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům a částečnému plnění žalované po podání žaloby soud vyhověl žalobě co do částky 6 812 Kč (10 000 – 2 188 – 1 000) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 812 Kč od 7. 11. 2020 do zaplacení. Ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o. s. ř. uložil soud žalované povinnost uhradit žalobkyni dluh ve splátkách ve výši a za podmínek uvedených ve výroku I. rozsudku, když soud v tomto případě pro stanovení splátek shledal důvody pro daný procesní postup na straně žalované, neboť žalovaná je vedena na Úřadu práce České republiky (viz potvrzení o příchozí platbě), má vícero závazků a žalobkyně s úhradou dluhu žalovanou v měsíčních splátkách souhlasila; soud rovněž v daném případě přihlédl ke skutečnosti, že žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni v řízení nerozporovala. Povinnost uhradit žalobkyni v řízení vzniklé náklady pak soud vzhledem k výši těchto nákladů stanovil v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
22. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná byla úspěšná co do 65 % hodnoty sporu (výrok II. rozsudku) a neúspěšná co do 35 % (výrok I. rozsudku), počítáno z celkové hodnoty sporu včetně příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalovaná má tedy vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení k obraně práva v rozsahu 30 % (65 – 35). Účelně vynaložené náklady řízení žalované jsou ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč), a to za dvě písemná podání ve věci - odpor a podání ze dne 6. 12. 2020 podle § 1 odst. 1 , 2, 3 písm. a), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. , přičemž 30 % z této částky činí 180 Kč (600 x 0,3).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, nebo exekuce.