Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 24/2020-60
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 285 716,41 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 285 716,41 Kč spolu s úrokem ve výši 5 843,80 Kč, úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 265 716,41 Kč od datum do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 265 716,41 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 960,51 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 429 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 285 716,41 Kč spolu s úrokem ve výši 5 843,80 Kč, úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 265 716,41 Kč od [datum] do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 265 716,41 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 960,51 Kč, úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 429 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 265 716,41 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla nejdříve dne datum uzavřena rámcová smlouva, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet vedený u žalobkyně a následně byl dne datum mezi účastníky uzavřen dodatek číslo k této smlouvě, prostřednictvím něhož žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 289 406 Kč, kdy tato žádost byla ze strany žalobkyně schválena a žalovanému byly na jeho účet poskytnuty finanční prostředky v požadované výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 8,9 % ročně v měsíčních splátkách po 4 311 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje dnem datum. Žalovaný však poskytnutý úvěr od datum nesplácel, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 265 716,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 843,80 Kč (úrok ve výši 8,9% z dlužné jistiny od datum do datum), úroku ve výši 8,9% ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a s ohledem na prodlení žalovaného rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Dále uzavřela žalobkyně s žalovaným dne datum dodatek číslo na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Protože žalovaný porušil podmínky kontokorentu, došlo ke dni datum k jeho zesplatnění. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 960,51 Kč (úrok ve výši 18,9% z dlužné jistiny od datum do datum), úroku ve výši 18,9 % ročně z dlužné jistiny od datum do zaplacení a s ohledem na prodlení žalovaného rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, k tomuto žalobkyně uvedla, že vycházela z informací sdělených žalovaným, přičemž informace o finanční situaci klientů dále ověřuje v interních a externích databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného v Bankovního registru klientských informací, Nebankovním registru klientských informací, v insolvenčního rejstříku, dále získává informace od společností patřících do skupiny PPF. Žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastní nemovitosti, má dvě vyživovací povinnosti, je ženatý. Příjem mu plyne ze zaměstnání a činí 13 997 Kč měsíčně a z invalidního důchodu ve výši 8 470 Kč. Žalovaný uvedl, že splácí další úvěr, přičemž měsíční splátka činí 6 170 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , Občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “) rozhodl bez nařízení jednání.
3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum rámcovou smlouvu číslo na základě které se žalobkyně zavázala vést žalovanému běžný účet, dále byl mezi stranami sjednán úvěr č. anonymizováno ve výši 200 000 Kč, kdy částka 35 000 Kč je určena ke splacení úvěru u právnická osoba a částka 165 000 Kč není nijak účelově vázána. Tento úvěr není předmětem žaloby. Dne datum byl následně mezi účastníky uzavřen dodatek číslo k rámcové smlouvě, na základě kterého se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 289 409 Kč, kdy částka 264 406 Kč je částka určená ke splácení předchozího úvěru a částka 25 000 Kč není vázána žádným účelem. Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 4 311 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 8,90 % ročně. Z doloženého výpisu z účtu je zřejmé, že částka ve výši 289 406 Kč byla zaslána na účet žalovaného dne datum. Podle přehledu plateb žalovaný úvěr splácel až do datum, kdy poskytl poslední platbu. Ke dni datum, kdy byl úvěr zesplatněn, činí dlužná jistina 265 716,41 Kč a neuhrazený úrok 5 843,80 Kč.
4. Dne datum pak žalobkyně uzavřela s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, na základě kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 18,9 % p. a. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu pak vyplývá, že ke dni datum vyčerpal žalovaný kontokorent ve výši 20 000 Kč, přičemž až do zesplatnění úvěru neposkytl jakoukoliv platbu na tento účet. Ke dni datum tak vznikl dluh ve výši 20 000 Kč na jistině a 960,51 Kč na úroku. Totéž vyplývá i z výpisu z běžného účtu.
5. Nedílnou součástí smluvní dokumentace byly rovněž Obchodní podmínky žalobkyně, Podmínky pro používání úvěru a Podmínky pro používání kontokorentu. Žalobkyně doložila také Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a splátkový kalendář, z něhož je zřejmé, jakým způsobem měl být úvěr splácen a jak měly být úhrady žalovaného započteny na jistinu a úrok.
6. Upomínkou ze dne datum bylo žalovanému oznámeno zesplatnění všech dluhů a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 292 520,72 Kč.
7. Soud dále provedl i důkazy žalobkyně, které měly prokázat splnění povinnosti s řádnou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Příjem žalovaného v roce 2018 představoval důchod ve výši 8 470 Kč, jak vyplývá z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne datum. Dále byly doloženy výpisy z účtu žalovaného za období duben 2018 – červen 2018, ze kterých vyplývá, že za uvedené měsíce byl na účet žalovaného připsán důchod ve výši 8 470 Kč, mzda byla připsána v průměrné výši 13 997 Kč. Z účtu jsou seznatelné i běžné životní náklady. Z úvěrové zprávy žalobkyně ze dne datum vyplývá, že v této době měl žalovaný ještě 2 neuhrazené úvěry, přičemž splátky činily celkem 6 131 Kč. Z úvěrové zprávy žalobkyně ze dne datum vyplývá, že kromě úvěru poskytnutého žalobkyní (splátky ve výši 4 311 Kč) měl žalovaný ještě jeden neuhrazený úvěr, jehož splátky činily 2 531 Kč, celkem tedy splátky činily 6 131 Kč. Podle žalobkyní doložených aplikačních dat, žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, vyučen, má vlastní bydlení a dvě vyživovací povinnosti. Příjem v průměrné výši 13 997 Kč mu plyne ze zaměstnání, což si žalobkyně ověřovala několikrát i telefonicky. Jeho výdaje na domácnost jsou 3 650 Kč a na ostatní 7 500 Kč (celkem 11 150 Kč). Dále splácí úvěr ve výši 6 170 Kč.
8. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému v souladu s ustanovením § 2395 o. z. úvěr v celkové výši 289 409 Kč, který měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Dále žalobkyně žalovanému zřídila kontokorent s výší úvěrového rámce 20 000 Kč, který v průběhu času vyčerpal. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil podmínky smlouvy a sjednané splátky nehradil, byly oba úvěry zesplatněny, a to v souladu s ustanovením § 1931 o. z.
12. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitel, je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Ač z doslovného znění zákona tato povinnost soudu výslovně nevyplývá, je nutno ji dovodit výkladem, jak to ostatně konstatoval Soudní dvůr EU v rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C -679/18). K samotné otázce zkoumání úvěruschopnosti pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze kterého vyplývá, že:„ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to nezbytné, nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“
13. V rámci posouzení úvěruschopnosti je nutné zohlednit zejména kontext situace, v jaké se žalovaný v době, kdy žádal o poskytnutí obou úvěrů, nacházel. Žalovaný měl celkový příjem cca 22 000 Kč, byl ženatý, měl dvě vyživovací povinnosti, bydlel ve vlastním. Jeho náklady měly dosahovat cca 11 000 Kč, dále hradil splátky dalších úvěrů ve výši cca 6 000 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně došlo k refinancování předchozího úvěru žalovaného, kdy po uhrazení úvěru měl hradit již jen splátku 2 531 Kč a dále splátku tohoto nového úvěru ve výši 4 311 Kč, tj. celkem 6 842 Kč, zbývalo mu z příjmů po odečtení výdajů cca 5 000 Kč, což soud pokládá za dostatečnou částku ke krytí nepravidelných či nepředvídaných výdajů. Po zhodnocení celé situace, kdy žalobkyně na základě shromážděných podkladů znala finanční historii žalovaného, stejně tak jako jeho příjmy a výdaje a provedla řádnou analýzu finančního rozpočtu žalovaného, lze konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána s odbornou péčí. Při tomto posouzení soud zohlednil mimo jiné i fakt, že za pomocí nově získaného úvěru od žalobkyně se žalovaný snažil svou finanční situaci zkonsolidovat, přičemž nedošlo k žádnému významnému navýšení splátek úvěru.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně prokázala svůj nárok, uložil soud žalovanému zaplatit částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí i spolu s úroky a úroky z prodlení, na které má žalobkyně nárok dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 429 Kč, které sestávají výlučně ze zaplaceného soudního poplatku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.