Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 27/2020-26

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 7 857 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 857 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od datum do datum, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 417 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 857 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum], se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 417 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 857 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou dne datum pomocí prostředků dálkové komunikace uzavřela s žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba Na základě této smlouvy žalovaný obdržel finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které se zavázal uhradit do 28 dnů po odeslání úvěru, tj. do datum, a to společně s poplatkem ve výši 1 357 Kč sestávajícím z úroku ve výši 138,08 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 218,92 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla ověřena v databázi EUCB, dále bylo ověřováno, zda žalovaný nežádá o oddlužení a zda proti němu není vedena exekuce, vedle toho byl proveden ověřovací telefonát a ověření účtu. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na právnická osoba a poté na žalobkyni. Zažalovaná částka sestává s dlužné jistiny 5 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 357 Kč, poplatku za 2 odeslané upomínky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty vyměřené ve výši 500 Kč za porušení smluvní povinnosti finančního charakteru. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou požadovala žalobkyně rovněž zaplacení úroku z prodlení z částky 4 000 Kč od datum do zaplacení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v  , (dále jen „ “), soud rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno, na základě níž žalovaný v pozici spotřebitele obdržel finanční prostředky ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se tento bezúčelový úvěr zavázal splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 218,92 Kč a úrokem ve výši 138,08 Kč (36 % ročně) do 28 dnů od odeslání finančních prostředků. Smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, kdy žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím elektronického kódu nahrazujícího fyzický podpis v klientské zóně na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaný předložil kopii svého občanského průkazu. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník, dle kterého má věřitel nárok na účelně vynaložené náklady vzniklé v důsledku prodlení úvěrovaného, konkrétně poplatku ve výši 500 Kč za odeslání doporučené upomínky. V Sazebníku pod bodem 4 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za porušení smluvní povinnosti finančního charakteru uvedené v čl. VIII. odst. 1 písm. c) Smlouvy, tedy v případě prodlení s náhradou účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu vznikly v důsledku prodlení dlužníka.

4. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila výplatní pásku žalovaného za březen 2017 a formulář„ souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji klienta“.

5. Žalovaný obdržel formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru.

6. Dle doložené historie transakcí právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum odeslala částku 5 000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Jako variabilní symbol bylo uvedeno rodné číslo žalovaného.

7. Jelikož žalovaný neuhradil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, původní věřitelka jej dne datum a dále dne datum vyzvala k úhradě dluhu.

8. Na základě smlouvy ze dne datum, která je soudu známa z jiných soudních řízení žalobkyně u zdejšího soudu, byla pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na právnická osoba, která ji následně smlouvou ze dne datum postoupila na stávající žalobkyni.

9. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne datum, jejíž odeslání žalobkyně prokázala přiloženým podacím lístkem ze dne datum. Dopisem z téhož dne bylo žalovanému rovněž oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum finanční prostředky ve výši 5 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a sjednaným úrokem do 28 dnů, tedy nejpozději do datum. Žalovaný z poskytnuté částky ničeho neuhradil, ani přes upomínky ze strany původní věřitelky. Pohledávka za žalovaným byla následně v souladu s § 1879 o. z. postoupena na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.

15. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splatit úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

16. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky . Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

18. Dle skutkových tvrzení žalobkyně vycházela její právní předchůdkyně z veřejných registrů a databází, aniž by však doložila s jakým výsledkem. K tomu soud poukazuje, že samotná skutečnost, že byl žalovaný ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřen ve veřejné databázi EUCB nebo domény„ nebankovní registr.cz“, v insolvenčním rejstříku či rejstříku exekucí, nemůže sama o sobě nic vypovídat o tom, jaké jsou jeho majetkové poměry a zda mu umožňují splatit poskytnutý úvěr. Žalobkyně dále doložila, že její právní předchůdkyně při posouzení majetkových poměrů žalovaného vycházela z formuláře„ souhlas se zpracováním a nakládáním s osobními údaji klienta“ a dále z výplatního lístku žalovaného za měsíc březen 2017. V uvedeném formuláři žalovaný prohlásil, že dosahuje měsíčního příjmu 11 300 Kč, což vyplývá i z předloženého výplatního lístku, a dále, že jeho celkové měsíční výdaje (úvěry, leasing, hypotéka, nájem a potraviny) činí 5 000 Kč. Z žalobních tvrzení ani z předložených podkladů ovšem není patrné, že by si právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv ověřovala tvrzení žalovaného o jeho pravidelných měsíčních výdajích, tedy jednak o jeho jednotlivých nákladech na bydlení, dopravu a stravu apod. a jednak o jeho případných dalších paralelních finančních závazcích. I pokud by poskytovatel úvěru vycházel z nepodložených tvrzení žalovaného o jeho výdajích, jím uvedené skutečnosti měly podle soudu v právní předchůdkyni žalobkyně vzbudit objektivní pochybnosti o tom, zda žalovanému po vynaložení běžných výdajů zbude taková částka, aby mohl celou částku poskytnutého úvěru společně s poplatkem za poskytnutí úvěru splatit jednorázově do 28 dnů, a to za situace, kdy požadovaná částka mírně přesahuje žalovaným tvrzené volné prostředky, které mu každý měsíc zbývají. Žalobkyně však neučinila nic, čím by tyto důvodné pochybnosti odstranila, např. vyzváním žalovaného k doložení dalších údajů a žalovanému spotřebitelský úvěr přesto poskytla.

19. Soud na základě uvedeného konstatuje, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný z této částky ničeho nevrátil. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dluží celou poskytnutou částku 5 000 Kč. Ve zbytku požadavku žalobkyně na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru, úroku, poplatků za odeslané upomínky a smluvní pokuty, vše v celkové výši 2 857 Kč, pak není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru.

20. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení z požadované částky 4 000 Kč podle o. z. ve spojení s Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Žalobkyně prokázala podacím lístkem zaslání předžalobní upomínky žalovanému dne datum, přičemž ve výzvě mu byla poskytnuta lhůta 7 dnů ode dne jejího odeslání. Závazek se tak stal splatným ke dni datum. Soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení. Tento pak žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni datum, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni datum.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 7 857 Kč, přičemž jí bylo soudem přiznáno 5 000 Kč. Žalobkyně tak byla ve věci úspěšná z 64 % a z 36 % byla neúspěšná. Náklady řízení v daném věci sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle , odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby podle advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, jednoduchá výzva k plnění). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí podle advokátního tarifu 200 Kč a dále mu za ně podle advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, opět za každý z těchto úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč. Žalobkyně má ovšem právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 28 % celkových nákladů, tedy 417 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.