Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 63/2020-35

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 11 094,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 114 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 114 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 980,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 980,60 Kč od datum do datum, z částky 7 980,60 Kč od datum do datum a z částky 6 980,60 Kč od datum do zaplacení zamítá

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 114 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 114 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení částky 6 980,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 980,60 Kč od [datum] do [datum], z částky 7 980,60 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 980,60 Kč od [datum] do zaplacení zamítá III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 094,60 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, právnická osoba (dříve právnická osoba). V úvěrové smlouvě se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky do výše úvěrového rámce 45 000 Kč. Výše prvního čerpání byla stanovena v částce 13 634 Kč, která představuje část kupní ceny za vybrané zboží. Nad rámec tohoto prvního čerpání žalovaný úvěr nečerpal. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních splátek stanovených ve výši 5 % z aktuálně dlužné částky stanovené k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, vždy však nejméně v částce 500 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek za pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 22,68 %. Žalovaný uhradil pouze 2 z předepsaných splátek. Původní věřitelka proto v souladu s čl. VII. 3. obchodních podmínek úvěr zesplatnila ke dni datum, což bylo žalovanému oznámeno dne datum. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný poté uhradil 3 000 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 986,86 Kč (10 986,86 Kč před zohledněním úhrad), kapitalizovaného úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 526,44 Kč, poplatků ve výši 700 Kč (600 Kč a 100 Kč za odeslání upomínky k úhradě dlužné splátky), smluvní pokuty ve výši 462 Kč (stanovená ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky v prodlení) a dlužného pojistného ve výši 419,30 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z částky 14 094,60 Kč od datum do datum, z částky 12 094,60 Kč od datum do datum a z částky 11 094,60 Kč od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v  soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právnická osoba byla dne datum uzavřena Rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo dále Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo v níž účastníci sjednali aktuální úvěrový rámec 45 000 Kč s tím, že výše prvního čerpání činila 13 634 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %. Účastníci rovněž sjednali pojištění typu anonymizována dvě slova se splátkami ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky 100 Kč, paušální náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně za prodlení s úhradou splatné splátky. Dle čl. VII.3 všeobecných obchodních podmínek, které tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy, bylo sjednáno právo věřitelky od smlouvy odstoupit v případě prodlení žalovaného se splácením alespoň dvou splátek nebo se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Žalovaný čerpal úvěr dne datum. Jak plyne dále z předloženého výpisu z účtu původní věřitelky, v uvedený den žalovanému poskytla dále finanční prostředky ve výši 9 989 Kč (úvěrový případ číslo), celkem tedy 23 626 Kč.

4. Dopisem ze dne datum původní věřitelka odstoupila od úvěrové smlouvy a žalovanému oznámila zesplatnění k úvěru kde dni datum a žalovaný byl vyzván k úhradě částky 14 095 Kč. Z přehledu plateb k datum vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 6 520 Kč a žalobkyni dluží 14 094,60 Kč, z toho úroky činí 1 526,44 Kč, pojištění 419,30 Kč, poplatky 700 Kč a pokuta 462 Kč.

5. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni. Dopisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky a žalovaný byl rovněž vyzván k zaplacení částky 14 094,60 Kč. Dopis byl žalovanému zaslán dne datum.

6. Dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Dle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

10. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne datum finanční prostředky ve výši 13 634 Kč, které jí měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit v pravidelných měsíčních splátkách.

13. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná.

14. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití o. z. jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. Soud dále poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky . Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem. Soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatelka spotřebitelského úvěru zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

16. Sama žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že původní věřitelka posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od něj získaných při osobním pohovoru, přičemž získané informace si ověřila nahlédnutím do databází BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku ISIR, dále telefonicky kontaktovala zaměstnavatele žalovaného ke zjištění jeho příjmů a zohlednila i dostupné pohyby na bankovním účtu žalovaného za současného reflektování výše existenčního minima. V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaný prohlásil, že jím poskytnuté informace jsou úplné, přesné, pravdivé a že nezamlčel žádné relevantní informace potřebné k posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Původní věřitelce proto nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jak plyne ze samotné smlouvy o úvěru, žalovaný v rámci procesu sjednávání smlouvy uvedl, že žije ve vlastním domě / bytě společně s družkou. Jeho čistý příjem je 30 000 Kč měsíčně, příjem celé domácnosti pak 43 000 Kč, mezi jeho náklady patří výdaje na bydlení v částce 5 000 Kč, jiné závazky nemá a nemá ani další náklady spojené zejména s náklady za telefon, internet, životní pojištění apod.

17. K uvedeným tvrzením samotného žalovaného i původní věřitelky však žalobkyně neposkytla žádné důkazy, z nichž bylo možné dostatečně ověřit majetkové poměry žalovaného a jeho schopnost úvěr splácet. Jinými slovy, žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně fakticky ověřovala tvrzené příjmy a výdaje, které žalovaný uvedl v průběhu jednání o uzavření smlouvy. Žalobkyně ani nepředložila žádné výstupy z jednotlivých databází, v nichž prověřovala předchozí dluhové zatížení žalovaného. Co se týče ověřování příjmů, měla původní věřitelka náležitě prověřit jejich výši například předložením pracovní smlouvy, výplatních pásek, potvrzením zaměstnavatele nebo výpisy z účtu. Co se týče ověřování výdajů, zde bylo na místě zejména prověřit náklady na bydlení, které tvoří obvykle podstatnou část nákladů každé domácnosti (např. složenkami o platbě inkasa či výpisem z účtu, z něhož budou tyto výdaje patrné). Žalovaný dále uvedl, že jiné výdaje nežli na bydlení nemá. Soud takové tvrzení považuje za vysoce nepravděpodobné. Původní věřitelka si nicméně nevyžádala jiné y, kupříkladu bankovní výpis žalovaného, z něhož by bylo možné toto tvrzení ověřit a zjistit cokoliv konkrétnějšího o dalších pravidelných a očekávatelných výdajích žalovaného. Z uvedeného tak nelze než uzavřít, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ani neověřovala výdajovou stránku majetkových poměrů žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti ze strany právní předchůdkyně žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána, a to s kladným výsledkem. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. K tomu soud dále uvádí, že je sice pravdou, že částka, která byla žalovanému poskytnuta, není nijak vysoká, platná právní úprava však povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele vyžaduje ve všech případech.

18. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou, dosud nesplacenou, jistinu z titulu bezdůvodného obohacení. V řízení o žalobě o vrácení plnění z neplatné smlouvy soud může žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, oč peněžité plnění přesahuje peněžité plnění poskytnuté jí podle smlouvy žalovaným, a to i v případě, že žalovaný započtení jím poskytnutého protiplnění nenavrhl (k tomu obdobně viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. , nebo ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. ). Tím, že dojde k započtení částky, na kterou žalobkyně nemá od počátku nárok, do dlužné částky, na kterou naopak po právu nárok má, nemůže dojít k nezákonnému zmenšení majetkové podstaty žalobkyně.

19. V řízení bylo přitom prokázáno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 634 Kč a žalovaný z této částky uhradil před zesplatněním úvěru 6 520 Kč a dále 3 000 Kč po zesplatnění úvěru. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 4 114 Kč.

20. S ohledem na prodlení žalovaného soud současně vyhověl žalobě co do požadavku na zaplacení zákonného úroků z prodlení podle o. z. ve spojení s Soud podotýká, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne poté, co byl žalovaný vyzván k plnění, tedy k vrácení bezdůvodného obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu poprvé dopisem ze dne datum, v níž stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení do datum. Ode dne následujícího, tedy od dne datum byl tak žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, avšak pouze z dlužné částky jistiny, jak je zdůvodněno shora.

21. Ve zbytku požadavku žalobkyně co do zaplacení částky 6 980,60 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení není žaloba důvodná vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy, a soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle Jelikož byl v řízení zjevně úspěšnější žalovaný, kterému v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 46 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.