Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 267/2020-27
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částky ve výši 1 500 Kč s přísl.
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 500 Kč
s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč jdoucím od 18. 10. 2019 do
zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 726 Kč, a to do tří
dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 1 500 Kč jdoucím od 18. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 726 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný dne 14. 7. 2019 parkoval vozidlem tovární značky Renault Megane, registrační značka v ulici ulice v obec, když žalobce je vlastníkem pozemní komunikace v této ulici. Žalovaný parkoval na místě, které bylo určeno k vyhrazenému parkování ve prospěch třetí osoby, kdy parkovací místo bylo označeno dopravní značkou IP 12 – parkoviště„ resérvé“ s dodatkovou tabulkou registrační značka vozidla. Jelikož vozidlo tvořilo překážku v provozu na pozemní komunikaci, bylo dle § 45 zákona č. 361/2000 Sb. odstraněno, respektive odtaženo na odstavné parkoviště do areálu Městské policie v obec. Téhož dne se do areálu Městské policie obec dostavil žalovaný, který předložil osvědčení o registraci vozidla, následně si vozidlo převzal a z místa odjel. Žalovaný odmítl zaplatit manipulační poplatek ve výši 1 500 Kč za odtah vozidla, když výše tohoto poplatku je stanovena nařízením č. 2/2012 ze dne 8. 3. 2012. Žalovaný však na služebně městské policie podepsal prohlášení o uznání dluhu podle § 2053 a následujících občanského zákoníku , ve kterém mimo jiné svým podpisem dluh ve výši 1 500 Kč za náklady za odtah vozidla uznal a zavázal se jej uhradit do 30 dnů od podpisu tohoto uznání. Tuto povinnost však nesplnil.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobce obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly z listinných důkazů, které žalobce předložil, a to z úředního záznamu ze dne 14. 7. 2019 č. j. 2019/21250, z prohlášení o uznání dluhu ze dne 14. 7. 2019, z výzvy k úhradě ze dne 17. 9. 2019 a opakované výzvě k úhradě ze dne 1. 7. 2020.
5. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána zcela důvodně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný vůči žalobci uznal dluh ve výši 1 500 Kč ve smyslu ustanovení § 2053 a následujících občanského zákoníku , když důvodem byl závazek žalovaného vůči žalobci vzniklý z důvodu porušení povinnosti žalovaného, který parkoval na místě, které bylo určeno k vyhrazenému parkování ve prospěch třetí osoby, když toto vozidlo tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci (§ 45 zákona č. 361/2000 Sb. ) a bylo odtaženo. Pokud žalovaný uznal dluh co do důvodu i výše, soud vycházel z toho, že ke dni uznání dluh v uznané výši trval, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak.
6. Tím, že žalovaný řádně a včas nehradil, dostal se do prodlení, pak soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobce co do zákonného úroku z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.
8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.