Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (7)No categories available
14 C 153/2020-58
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Starou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec a číslo
zastoupené JUDr. jméno příjmení, advokátkou právnická osoba,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa, obec
o zaplacení 32 271 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 453 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 3. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 15 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, který svou výší přesahuje úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. tohoto rozhodnutí.
III. Žaloba se zamítá co do částky 10 504 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 19 747,62 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 18 971,84 Kč od 13 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2019 dosáhne částky 118 022 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 453 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 3. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 15 314 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně, který svou výší přesahuje úrok z prodlení přiznaný ve výroku I. tohoto rozhodnutí. III. Žaloba se zamítá co do částky 10 504 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 19 747,62 Kč a úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 18 971,84 Kč od 13 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2019 dosáhne částky 118 022 Kč. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení celkové částky 32 271 Kč s příslušenství. V žalobě uvedla následující: Žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 3. 11. 2018, na jejímž základě poskytla dne 5. 11. 2018 žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši efektivní úrokové sazby 108,80 % ročně splatit žalobkyni v 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosincem 2018. Žalovaná do data zesplatnění úvěrů uhradila dne 21. 12. 2018 částku 2 049 Kč, dne 21. 3. 2019 částku 2 049 Kč a dne 16. 4. 2019 částku 2 049 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny ve výši 18 971,84 Kč, dále v souladu s bodem 6.1 smlouvy smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, která je smluvní pokutou ve výši 4 x 499 Kč za prodlení s úhradou splátek číslo v délce 30 dnů. Dále žalobkyně požaduje po žalované v souladu s bodem 6.2 zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 800 Kč, tj. 4 x 200 Kč za prodlení s úhradou splátek číslo o délce 15 dnů. V souladu s bodem 6.3 pro prodlení žalované s úhradou splátky číslo splatné dne 20. 3. 2019 o délce 65 dnů došlo ke dni 26. 5. 2019 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se veškeré doposud neuhrazené úroky za poskytnutí úvěru staly součástí tzv. nové jistiny, která tak činila 30 771,84 Kč. Z této částky představovala jistina 24 833,96 Kč a přirostlé úroky 5 937,88 Kč. Žalovaná po zesplatnění úvěru uhradila dne 10. 6. 2019 částku 2 500 Kč, dne 22. 7. 2019 částku 2 500 Kč, dne 9. 8. 2019 částku 2 500 Kč, dne 29. 10. 2019 částku 1 000 Kč, dne 28. 11. 2019 částku 700 Kč, dne 27. 12. 2019 částku 500 Kč, dne 11. 2. 2020 částku 1 000 Kč, dne 28. 4. 2020 částku 500 Kč a dne 12. 5. 2020 částku 600 Kč. Za období od 28. 5. 2019 do 5. 10. 2020 (datum vyhotovení žaloby) požadovala žalobkyně po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (30 771,84 Kč) podle bodu 6.5 smlouvy vyčíslené částkou 10 504 Kč. Dále žalobkyně požadovala po žalované zaplacení sjednaného úroku 19 747,62 Kč a dále v sazbě 95,9 % ročně z částky 18 971,84 Kč (jistiny) od 13. 5. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 5. 2019 dosáhne částky 118 022 Kč.
2. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že vycházela především z údajů uváděných žalovanou, a to ověřením její osoby v registru SOLUS a RNKI, dále žalobkyně vycházela z potvrzení o výši důchodu žalované a z jejího prohlášení ohledně výdajů a příjmů, kdy žalovaná uváděla, že má brigády. Dále žalobkyně vzala v úvahu i skutečnost, že úvěr měl být použit na refinancování úvěrů žalované u žalobkyně, které žalovaná řádně splácela.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena dne 30. 11. 2020 (náhradním doručením na základě fikce doručení na adresu trvalého pobytu - § 46 a odst. 1 a § 46b o. s. ř. o. s. ř. ).
4. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaná se však k jednání bez omluvy nedostavila, přestože jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a ze smlouvy o úvěru číslo dne 3. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované na její žádost finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč. Mezi stranami byla sjednána efektivní úroková sazba ve výši 151,58 % ročně.
7. Z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovaná podepsala prohlášení při uzavírání smlouvy, jehož obsahem bylo potvrzení žalované o seznámení se s informacemi pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a že byla seznámen s předsmluvními informacemi k úvěru poskytnutého žalobkyní žalované.
8. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 6. 11. 2018, včetně splátkového kalendáře, bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila toto oznámení pro žalovanou.
9. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně převedla dne 5. 11. 2018 na účet žalované č. bankovní účet celkem částku 25 000 Kč.
10. Z karty klienta náležející k úvěrové smlouvě (žalované) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem na úvěr částku ve výši 18 547 Kč.
11. Z výzev ze dne 20. 2. 2019, 25. 3. 2019, 23. 4. 2019 a 21. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou opětovně vyzývala k úhradě splátek úvěru a příslušenství podle smlouvy. Žalobkyně žalovanou současně upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jeho prodlení s úhradou trvajícího 65 dnů.
12. Z oznámení ze dne 26. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění úvěru, a to ke dni 26. 5. 2019. Současně ji vyzvala k úhradě dlužné částky 33 567 Kč.
13. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 17. 9. 2020 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu s výzvou k zaplacení dlužných částek.
14. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 1. 2013 bylo zjištěno, že žalované byl od anonymizováno rok vyplácen starobní důchod ve výši částka měsíčně. Z poštovních ústřižků ze dne datum, datum a datum bylo zjištěno, že za období anonymizováno rok – anonymizováno rok byl žalované vyplácen starobní důchod ve výši částka měsíčně.
15. Z výpisu z registru příjmení ze dne 3. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná má v registru uvedenou jednu splacenou pohledávku za telekomunikační služby.
16. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že má příjem 8 220 Kč měsíčně, výdaje na nájemné 1 480 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč, jiné výdaje neuvedeny, volné zdroje ve výši 2 830 Kč.
17. Ze shora uvedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně poskytla žalované dne 5. 11. 2018 na základě uzavřené smlouvy o úvěru finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, ve smlouvě je uvedeno, že žalovaná měla uvedenou částku vrátit včetně úroku v 48 měsíčních splátkách po 2 049 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 18 547 Kč, zbývající dlužnou částku neuhradila, a to ani po výzvě zástupce žalobkyně.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZsÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 ZsÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle rozsudku SD EU ve věci OPR-Finance C -679/18:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
22. Podle § 2991 odst. 1 , 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
23. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
24. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
25. Podle § 1968 o.z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku . Ustanovení § 86 a § 87 ZsÚ pak optikou rozsudku SD EU ve věci anonymizována dvě slova číslo sankcionuje neschopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 ), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z. ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
28. Stejně tak v rozhodnutí Ústavní soud ČR pod sp. zn. III ÚS 4129/18 judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, …. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
29. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
30. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.).
31. S ohledem na shora uvedené bylo k posouzení oprávněnosti nároku na vrácení poskytnutého úvěru včetně příslušenství zapotřebí posoudit platnost smlouvy o úvěru i z hlediska toho, zda žalobkyně dostála své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované náležitým způsobem. Bylo na žalobkyni, aby splnění této povinnosti tvrdila a prokázala. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně si od žalované vyžádala informace o jejím příjmu, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Obezřetnost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k údajům uvedeným žalovaným v hodnocení klienta ze dne 3. 11. 2018, ve které žalovaná uvedla výdaje ve výši 4 890 Kč, příjmy ve výši 8 220 Kč a rezervu ve výši 500 Kč. Žalované tak po zaplacení splátky úvěru na ostatní životní náklady (jídlo, energie, ošacení, volnočasové aktivity, atd.) zbylo celkem 781 Kč, což je částka naprosto nedostatečná.
32. Shora uvedená smlouva o úvěru je tak s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatná. Žalobkyně však poskytla žalované peněžní prostředky, které ji žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 6 453 Kč (vyplacená jistina ve výši 25 000 Kč mínus částka 18 547 Kč zaplacená žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , a to od 3. 10. 2020.
33. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst. 1 věta první o. s. ř. o. s. ř. Žalovaná v řízení netvrdila nic ohledně toho, jaké jsou její možnosti ohledně vrácení jistiny úvěru, soudu proto nezbylo, než stanovit standardní třídenní lhůtu k plnění.
34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, proto nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí.