Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 176/2020-48

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 9 300 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 300 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 656,94 Kč, s úrokem v částce 7 861,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 162,13 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,13 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 300 Kč s úrokem z prodlení v částce 2 656,94 Kč, s úrokem v částce 7 861,93 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 162,13 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,13 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 300 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, uzavřela se žalovanou dne 4. 4. 2014 smlouvu o půjčce číslo na základě níž žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala k řádnému splácení a to i s úrokem ve výši 2 100 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnila a ocitla se v prodlení. Žalovaná uhradila pouze 16 800 Kč a zůstala žalobkyni dlužna na jistině částku 7 162,13 Kč a na poplatcích 2 137,87 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalované zákonný úrok z prodlení ve výši 2 656,94 Kč, zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od datum do zaplacení, a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 7 162,13 Kč od datum do zaplacení, který za období od datum do datum kapitalizovala částkou 7 861,93 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná nárok žalobkyně zcela neuznala, tvrdila, že svůj dluh již uhradila.

3. Soud ve věci nařídil jednání a z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaná a právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, dne 4. 4. 2014 podepsaly smlouvu o půjčce číslo na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (cekem tedy 11 100 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky, z jejichž čl. 1 vyplynulo, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činí 23,72 % ročně. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na půjčku 16 800 Kč.

5. Dle zákaznické karty byla žalovaná v domácnosti s příjmem 17 579 Kč a 3 581 Kč a výdaji 6 810 Kč a 1 000 Kč za nájem/inkaso, 400 Kč a 240 Kč za telefon a 6 000 Kč za výdaje na domácnost, přičemž v ověřených dokumentech byla zaškrtnuta nájemní smlouva, výměr státní podpory a SIPO. Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu a má 1 nezaopatřené dítě.

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což jí bylo oznámeno dopisem z téhož dne obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku 7. 1. 2020. Dopisem ze dne 7. 5. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce, aby uhradila dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby. Dopis byl dle podacího lístku odeslán dne 10. 5. 2020 na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.

7. Dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen “)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Dle § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Dle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle ustanovení se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. Podle , právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení obč. zák je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení obč. zák., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 1879 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení a násl. . Žalované byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky a žalovaná se zavázala je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s  .

15. Jelikož žalovaná v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu , jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle a je proto nutné na ni aplikovat také , o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v  tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou.

17. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud. Lze proto uzavřít, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.) (srov. judikaturu  – 19, Krajský soud v Ostravě, ze dne 29. 1. 2015).

18. Ze zákaznické karty vyplývá, že právní předchůdkyni žalobkyně měla být ze strany žalované doložena nájemní smlouva, výměr podpory a SIPO. Soudu však nebyly tyto dokumenty předloženy, tedy nemá za dostatečně prokázané, že se s nimi právní předchůdkyně žalobkyně seznámila.

19. Současně ani ze zákaznické karty nebylo zřejmé, zda si právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně uvěřovala příjmy a výdaje žalované, když v zákaznické kartě žalovaná uváděla, že má kromě příjmu 17 579 Kč i příjem 3 581 Kč a výdaje 6 000 Kč na domácnost, za nájem či inkaso platí 6 810 Kč + 1 000 Kč a 240 Kč a 400 Kč za telefon, avšak jakékoli dokumenty k tomuto chybí. Zároveň není zřejmé, jakým způsobem právní předchůdkyně zohlednila dítě žalované. Předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, a zda se žalovaná v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované.

20. Také je zcela zřejmé, že tvrzené měsíční výdaje na domácnost ve výši 6 000 Kč nemohou odpovídat realitě, neboť tato částka neodpovídá spotřebě jednoho člověka, natož spotřebě dvou osob v domácnosti, zejména když druhou osobou je dítě, které (jak všeobecně známo) má vyšší nároky na spotřebu. Vytvoření„ použitelného příjmu“ ve výši 6 710 Kč tak soud považuje za zcela účelové, s cílem formálně naplnit literu zákonu v podobě zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Takovéto zcela formální a účelové zkoumání úvěruschopnosti však nemůže obstát.

21. Pokud poskytovatel úvěru povinnost ověřovat úvěruschopnost dlužníka dostatečně nesplní, obchází zákon, když dostatečně nedbá na práva slabší strany, spotřebitele a využívá jeho nevědomosti a důvěry, že poskytovatel jako odborník dostatečně posoudil jeho příjmy a zhodnotil, zda je schopen splácet a tím poskytovatel zneužil slabšího postavení dlužníka, a tedy ve smyslu z. č. , je smlouva neplatná. I když zákona o spotřebitelském úvěru výslovně nestanovil, že následkem porušení povinnosti věřitele je absolutní neplatnost, je třeba aplikovat , neboť došlo k narušení veřejného pořádku. Podle o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči věřiteli, jak z hlediska vyjednávající a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

22. S ohledem na zjištěnou neplatnost smlouvy o zápůjčce má žalobkyně právo v souladu s ust. § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi poskytnutou částkou a splacenou (15 000 – 16 800). Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná již uhradila více, než byla povinna. Soud proto celou žalob zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „ ”), dle kterého byla žalovaná ve věci zcela úspěšná, proto by jí příslušela náhrada nákladů řízení. Protože se však z obsahu spisu nepodává, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.