Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
11 C 342/2020-70
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Černovským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 40.638,72 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,1% ročně od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do částky 39.326,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,1% ročně z částky 16.745,09 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 13.860 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1.312 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,1% ročně od 4. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Ve zbytku, tj. co do částky 39.326,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,1% ročně z částky 16.745,09 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 13.860 Kč od 4. 11. 2020 do zaplacení, se návrh zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení částky 40.638,72 Kč s přísl., vycházejíc ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené se žalovaným dne 31. 1. 2020.
2. Žalovaný skutečnosti v návrhu uvedené nezpochybnil, rozhodnutí ponechal na úvaze soudu a výsledcích dokazování.
3. K nařízenému jednání ve věci dne 5. 2. 2021 se strana žalující nedostavila přes vykázané doručení, řádně se omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její účasti.
4. Z listin předložených žalobkyní a provedených k důkazu vzal soud za prokázané, že dne 31. 1. 2020 byla mezi účastníky sjednána distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 12.000 Kč, přičemž fakticky byla vyplacena částka 4.426 Kč, a to na dobu 72 měsíců, přičemž žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni v 72 splátkách po 309 Kč celkem částku 22.225 Kč, tj. jistinu a sjednané úroky ve výši 10.225 Kč, zbývající část úvěru byla přímo vyplacena na účet žalobkyně a směřovala k umoření předchozího dluhu, resp. byla započtena na náklady za poskytnutí úvěru, jak plyne z potvrzení o vyplacení úvěru z 31. 1. 2020. Žalovaný žalobkyni zaplatil toliko částku 10.688 Kč, takže tato zesplatnila úvěr k 21. 9. 2020, jako celek, a domáhá se zaplacení částky žalované, sestávající z jistiny ve výši 11.504,73 Kč, zbylé části úroků ve výši 8.867,97 Kč, inkasní služby ve výši 3.300 Kč, doplňkových služeb v celkové výši 10.560 Kč, nákladů na upomínky ve výši 800 Kč, a smluvní pokuty ve výši 5.752,36 Kč. Tato částka nebyla zaplacena ani na základě předžalobní výzvy k plnění.
5. Na základě výsledků dokazování shledal soud návrh důvodným pouze ohledně jistiny a zákonného příslušenství z ní plynoucího, když na věc aplikoval ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , vztažmo k § 1810 a násl. téhož zákona. Soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky, v níž je žalovaný v pozici spotřebitele, jako celek, a právě z tohoto pohledu hodnotil, zda smlouva obstojí jako spravedlivá, nebo zda jde o smluvní vztah, který je zjevně nespravedlivý, a jemuž se nemá dostat soudní ochrany ve smyslu § 6 , 8 zák. č. 89/2012 Sb.
6. Soud dospěl k závěru, že při pohledu na smlouvu jako celek je tato ve vztahu k žalovanému zjevně nespravedlivá. Soud především zohlednil skutečnost, že žalobkyně výši úrokové sazby, resp. RPSN, počítala z předmětu úvěru ve výši 12.000 Kč, i když z provedeného dokazování jednoznačně plyne, že žalovaný fakticky převzal pouze částku 4.426 Kč. Za další podstatnou skutečnost považuje soud ten fakt, že přestože k zesplatnění úvěru jako celku, v souladu s obsahem smlouvy, došlo k 21. 9. 2020, tedy cca osm měsíců od jejího uzavření, měl by žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení veškerých smluvně sjednaných částek, tedy na zaplacení částky představující více jak 3 a ½ násobek fakticky poskytnutého úvěru, což je z pohledu soudu nepřípustné. Z těchto důvodů soud rozhodl tak, jak z výroků I., II. tohoto rozsudku patrno, tedy ohledně dalších nároků plynoucích ze smlouvy, posuzovaných jako celek, s výjimkou fakticky poskytnuté jistiny, návrh zamítl jako nedůvodný, vycházeje z platné judikatury ÚS ČR, např. nálezu ÚS ČR sp. zn. III. ÚS 4084/12 z 11. 12. 2014, resp. I. ÚS 199/11 z 26. 1. 2012.
7. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.