Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 221/2020-32
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 8 853,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 853,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 139,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 458,63 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 8 853,85 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 853,85 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 853,85 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 139,45 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 458,63 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 8 853,85 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 853,85 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.
2. Žalovaný se k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě, ani později, nevyjádřil, a na nařízené jednání se – bez omluvy - nedostavil.
3. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o kontokorentním úvěru na účet číslo v jejímž rámci žalovanému v rozhodné době vznikl dluh ve výši 8 853,85 Kč. V rámci této smlouvy se žalovaný v ujednání pod čl. 4 zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % ročně a v ujednání pod čl. 3 se zavázal uhradit kontokorentní úvěr nejpozději do jednoho roku od opětovného čerpání. Posledně uvedenou povinnost přitom žalovaný nesplnil, když poskytnutý úvěr neuhradil do datum. V souladu s ujednáním pod číslo listu smlouvy proto žalobkyně využila svého práva zesplatnit dlužnou částku z kontokorentu ke dni datum, o čemž byl žalovaný dne datum informován dopisem. Ke dni zesplatnění úvěru přitom činila pohledávka žalobkyně – jde-li o samotnou jistinu – částku 8 853,85 Kč.
4. Uvedená skutková zjištění přitom přímo (či alespoň nepřímo) vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, jmenovitě z předmětné smlouvy ze dne datum (na č. l. 16 a 17), výpisu z účtu za období od datum do datum (na číslo listu) a Poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne datum (na číslo listu).
5. Pouze nad rozhodný rámec, a toliko ve vztahu k právnímu zástupci žalobkyně, soud dodává, že striktně (či lépe řečeno rigorózně) vzato žalobkyně doložila listinnými důkazy existenci dlužné jistiny toliko ve výši 8 609,25 Kč, jak se podává ze srpnového výpisu z předmětného účtu. Veden zásadou hospodárnosti řízení nicméně soud žalobkyni nevyzýval k doplnění důkazů, neboť je zjevné, že ve zbývajícím rozsahu představuje dlužnou jistinu souhrn poplatků (cen) za vedení účtu, až do zesplatnění úvěru dne datum.
6. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako inominátní smlouvu (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 457) jak pod smlouvu o účtu (viz ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku), tak pod smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.
7. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovení v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů.
8. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta údaje o zástupci. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl
k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.