Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 C 182/2020-40

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Janou Klikovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 36 108 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 366 Kč, zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 742 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 19 666,13 Kč od 5. 12. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 7. 12. 2020 ve výši 7,25 % a dále od 8. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž výše úroku z prodlení je v každém kalendářním pololetí závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 19 666,13 Kč za dobu od 8. 1. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 542,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 366 Kč, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 742 Kč s úrokem z prodlení ročně z částky 19 666,13 Kč od 5. 12. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 %, od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017 ve výši 7,05 %, od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018 ve výši 7,5 %, od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018 ve výši 8 %, od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019 ve výši 8,75 %, od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020 ve výši 9 %, od 1. 7. 2020 do 7. 12. 2020 ve výši 7,25 % a dále od 8. 12. 2020 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB, zvýšené o 7 procentních bodů, přičemž výše úroku z prodlení je v každém kalendářním pololetí závislá na výši repo sazby platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 19 666,13 Kč za dobu od 8. 1. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 542,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 36 108 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba) dne datum uzavřel s žalovanou smlouvu o půjčce číslo na základě které poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit věřiteli poskytnutou půjčku 20 000 Kč, dále souhrnný poplatek ve výši 16 721 Kč, a to vše v pravidelných týdenních splátkách po 613 Kč. Žalovaná své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Z celkové částky 36 721 Kč zbývá k úhradě částka 36 108 Kč na jistině s příslušenstvím, přičemž příslušenství tvoří úrok a zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje za dobu po účinnosti postoupení pohledávky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k převedení pohledávky na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila žádným způsobem.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání postupem dle ust. , neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitek.

Z žalobkyní předložených listinných důkazů (smlouva o půjčce, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1 smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, předžalobní výzva s podacím lístkem) soud zjistil, že dne datum byla uzavřena mezi žalovanou, jako dlužníkem, a právnická osoba, jako věřitelem, smlouva o půjčce. Právní předchůdce žalobkyně na základě této smlouvy poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč, žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že tuto částku převzala. Žalovaná se ve smlouvě dále zavázala zaplatit poplatek ve výši 16 721 Kč, který je představován úrokem ve výši 2 554 Kč, tj. 19,98 % ročně, poplatkem za administrativní činnost 3 801 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 10 366 Kč. Splatnost celé částky 36 721 Kč byla sjednána na 60 týdenních splátek po 613 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 22. 9. 2016 s přílohou, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka přešla na žalobkyni, která tím získala aktivní legitimaci ve sporu. Soud konstatoval také upomínku žalobkyně žalované k zaplacení žalované částky ze dne 21. 6. 2018 s poštovním podacím lístkem.

Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti č. , aplikoval soud ve smyslu o. z. č. na posouzení dané věci ustanovení obč. zákoníku č. , ve znění do 31. 12. 2013.

Podle obč. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle tohoto obč. zákoníku lze při půjčce peněžité dohodnout úroky. Podle obč. je neplatným právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází a nebo se příčí dobrým mravům. Podle spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.

Na základě uvedených zjištění a citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou je nutné posuzovat, jako smlouvu spotřebitelskou v souladu s ustanovením § 52 a násl. obč. zák. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 20 000 Kč a žalovaná měla věřiteli z titulu půjčky vrátit částku celkem 36 721 Kč. Vzhledem k tvrzení žalobkyně, že zbylá částka k úhradě činí žalovanou částku 36 108 Kč, kterou žalovaná žádným způsobem nesporovala, má soud za to, že na dluh již bylo uhrazeno 613 Kč.

Soud má ze smlouvy o půjčce ze dne datum za opodstatněný požadavek na zaplacení dlužné jistiny, odpovídající úrok z prodlení a úrok řádný, i poplatek za administrativní zpracování smlouvy ve výši 3 801 Kč. Soud však neshledal důvodným nárok na zaplacení„ souhrnného poplatku“, resp. jeho části ve výši 10 366 Kč, která má připadat na úhradu hotovostního inkasa jako dlužníkem vybraného způsobu úhrady dluhu. Toto ujednání je dle názoru soudu neplatné, protože se příčí dobrým mravům, jak je uvedené v citovaném § 39 obč. zák. Soud spatřuje rozpor s dobrými mravy ve výši poplatku. Jak je soudu známo z jeho úřední činnosti, tedy z jiných žalob uplatňovaných žalobcem v obdobných věcech, výše takových poplatků je v každém jednotlivém případě různá, zřejmě se odvíjí od výše půjčené částky. Za této situace nelze dovodit, že by se poplatky byly stanoveny podle faktických nákladů vynaložených na administrativní činnost či provádění hotovostního inkasa. Lze těžko dovodit, že by se faktické náklady lišily podle výše sjednaných finančních částek řádově o několikatisícové částky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce takovýmto způsobem obcházel zákon a takto navyšoval své profity ze smlouvy o půjčce, aby znesnadnil spotřebiteli možnost porovnání nákladů půjčky. Pokud by byl souhrnný poplatek považován za kapitalizovaný úrok, dosahoval by více než 80 %, přičemž takový úrok mnohonásobně převyšuje úrok uplatňovaný bankami při poskytování půjček i úvěrů. Z formulářové smlouvy o půjčce také plyne, že dlužník dostane zapůjčenou částku v hotovosti pouze v případě, kdy se zaváže k úhradě hotovostních splátek dluhu, spojených s nutností hradit předmětnou odměnu ve výši 10 366 Kč. V opačném případě může na výplatu zapůjčené částky čekat až 13 dnů, v této lhůtě má být převedena na účet. Dle názoru soudu není důvodu, aby byl spojován způsob výplaty a splácení dlužné částky stejným způsobem, jde jen o způsob, jak dlužníka přimět k volbě dražší (a pro věřitele výhodnější) varianty. Tento systém navíc podporuje zadluženost, když vychází z předpokladu, že dlužník, který již je v exekuci, nebude mít zájem o připsání zapůjčené částky na svůj bankovní účet. Soud má tedy v souhrnu za to, že věřitel tímto způsobem obchází zákon, když zastírá dlužníku skutečnou výši nákladů zápůjčky. Soud tedy nemohl nárok na odměnu za inkaso splátek žalobkyni dle žaloby přiznat. Z těchto důvodů soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu části poplatku ve výši 10 366 Kč. Co do zbývající části dluhu soud žalobě vyhověl, a to i ohledně uplatněného příslušenství, přičemž o úhradě úroků z prodlení soud rozhodl dle obč. zák. Sazba úroku byla stanovena v souladu s , ve znění pozdějších předpisů.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 542,67 Kč, přičemž tato částka představuje 42,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,29 % a úspěchu žalované v rozsahu 28,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 445 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 108 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.