Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 19/2020-40

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. jméno příjmení ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částka s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky částka

s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka,

s kapitalizovaným úrokem ve výši částka,

se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % z částky částka od datum do datum,

s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,

v této části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhala-li se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalovaném uhrazení pohledávky ve výši částka s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Požadovala také náhradu nákladů řízení ve výši částka.

2. K odůvodnění svého návrhu uvedla, že na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši částka, poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po částka, nejpozději do datum. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena. Žalovaný na dluh uhradil pouze částku částka Poslední platbu obdržela žalobkyně od žalovaného dne datum.

3. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a tyto informace byly ověřovány na základě dokladů poskytnutých žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně vše zaznamenala do karty zákazníka a ověřila na základě dokladů uvedených v kartě zákazníka – zejména se jednalo o výplatní pásky, pracovní a nájemní smlouvy. Tyto skutečnosti potvrdil žalovaný také podpisem smlouvy, ve které prohlásil pravdivost všech informací. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla o pravdivosti poskytnutých informací pochybnosti, proto s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru.

4. Smlouvou ze dne datum s účinností téhož dne byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne datum pak byl žalovaný upozorněn na postoupení pohledávek na žalobkyni.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště, což je ulice a číslo, obec. Z vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. ). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením ve spojení s  , a to ke dni datum. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, a proto soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, podle

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Původní věřitelka příjmení jméno příjmení, anonymizováno poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum peněžní prostředky ve výši částka v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši částka, poplatkem za administrativní činnost ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši částka, celkem tedy částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný doposud uhradil pouze částku částka. Žalovaný takové tvrzení nijak nezpochybnil.

7. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

8. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, podle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). ulice úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. ,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soud dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

9. Soud proto vycházel z ustanovení , (dále jen o. z.) ve spojení s ustanovením o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).

10. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou povinnost uloženou v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to zjištěním solventnosti žalovaného. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že původní věřitelka zjišťovala poměry žalovaného dotazem a informace zaznamenávala do karty zákazníka. Ověřovala si informace na základě dokladů předložených žalovaným, které jsou vyznačeny v kartě zákazníka. Z karty zákazníka vyplývá, že původní věřitelka vycházela z tvrzení žalovaného, předložené nájemní smlouvy, dokladu SIPO a výplatních pásek. Žalobkyně žádný z těchto dokladů nepředložila, byť původní věřitelka v kartě zákazníka uvádí, že je nezbytné pořídit kopie dokladů k ověření finanční situace žadatele alespoň 3 měsíce zpětně. Žalobkyně také nedoložila, jak její právní předchůdkyně zkoumala zadlužení žalovaného, nepředložila soudu žádné doklady o lustraci z elektronických evidencí dlužníků, ani netvrdila, že takové evidence prověřovala. Na základě těchto skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyhodnotila s náležitou pečlivostí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, dostatečně se nezabývala solventností žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právnická osoba anonymizována tři slova a žalovaným je absolutně neplatná, neboť původní věřitelka dostatečně nezjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet.

11. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy, a to konkrétně ve výši částka. Žalovaný uhradil částku částka. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru nebyla platně sjednána, nebyly platně sjednány ani smluvní úroky ve výši částka, poplatek za administrativní činnost ve výši částka a hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, neuhrazenou část jistiny ve výši částka z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok I. a II.).

12. Původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě jistiny úvěru dopisem, který byl odeslán žalovanému na adresu uvedenou v kartě zákazníka jako doručovací dne datum (dne datum se tento dopis dostal do právní sféry žalovaného) – viz oznámení o postoupení pohledávky č.l. 23 ve spojení s podacím lístkem č.l. 24 spisu. Žalovaný byl podle požadavku původní věřitelky uvedeného v přípise povinen vrátit dlužnou částku ve lhůtě 10 dnů. Vzhledem k tomu, že tak žalovaný neučinil, ocitl se dnem datum v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data má tedy žalobkyně podle o. z. nárok na zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené

13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalovaný byl úspěšný v převážné části, žádné náklady řízení mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.

14. Lhůta k plnění je dána ustanovením věta první

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.

Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.