Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
14 C 242/2020-22
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Merym ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 729,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 167 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení a částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 167 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 167 Kč od 5. 10. 2018 do zaplacení a částku 1 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”)
Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně posléze omezila svůj nárok tak, že požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 1 500 Kč, nikoliv ve výši 2 562,85Kč, jak původně požadovala.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla žalovanému na základě jeho žádosti dne 22. 7. 2018 spotřebitelský úvěr číslo ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 30 dnů včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč a úroku ve výši 27 Kč, celkem tak měl zaplatit 4 017 Kč. Žalovaný však nic nevrátil, ačkoliv byl písemně upomínán, a kromě této částky dluží dále za čtyři upomínky 1 150 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč.
Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalovaný svou povinnost nesplnil, nevrátil poskytnuté peněžní prostředky ani sjednané poplatky a úrok a soud proto žalobě vyhověl. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z.
Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 700 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.