Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 186/2020-17
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Silvií Slanou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši částka a částku částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba se zamítá ohledně stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částku [částka].</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a částky částka, včetně náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši částka Tyto peněžní prostředky byly dne datum zaslány žalovanému na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Jistina a poplatek byly splatné dne datum, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena. Ke dni podání žaloby žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz., na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobkyně. Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to příjmení kódem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. V důsledku prodlení s vrácením peněžních prostředků žalovaného vznikla povinnost uhradit také úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením v celkové výši částka (částka za každou písemnou výzvu). Písemné výzvy byly žalovanému odeslány dne datum, datum, datum, datum a datum. Celková výše dluhu žalovaného ke dni podání návrhu činí částka a skládá se z jistiny částka, poplatku ve výši částka, z účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. S ohledem na § 122 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru a rozhodnutí žalobkyně nezatěžovat žalovaného neúměrnými náklady v souvislosti s jeho prodlením, žalobkyně vymáhá smluvní pokutu z prodlení pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru.
3. Usnesením soudu č. j. 7C 186/2020 -8 ze dne 15. 12. 2020 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.
4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazem na aktuální zaměstnání a výši příjmu (ověřeno dotazem přímo u zaměstnavatele), dále lustrací v příjmení, dotazem na pohledávky po splatnosti a výpisem z bankovního účtu žalovaného.
5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a ) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, uzavřeli dne datum Smlouvu o zápůjčce. Žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet částku částka a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši částka vrátit do datum. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku žalobkyni nevrátil. Z tohoto důvodu mu byly zaslány upomínky, a to dne datum, datum, datum, datum a datum, za které mu byly naúčtovány paušální náklady spojené s odesláním upomínek v celkové výši částka (5 x částka) a smluvní pokuta za prodlení ve výši částka. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagoval a dluh do dnešního dne neuhradil.
7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru číslo Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb. , neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.
15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
17. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.
18. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – číslo a na články 8 a 23 směrnice 2008 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018 ).
19. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala bonitu žalovaného dotazem na zaměstnavatele ohledně výše jeho příjmů, lustrací v příjmení a dotazem na pohledávky po splatnosti, což však nebylo ničím prokázáno. Žalobkyně se spokojila s výpisy z účtu žalovaného za období číslo a 1-2/ 2019, ačkoli zápůjčka byla poskytnuta až v říjnu roku 2019. Z úřední činnosti soudu bylo zjištěno, že žalovaný byl již od března 2019 bez zaměstnání, což by žalobkyně nepochybně zjistila, pokud by si vyžádala aktuální výplatnice či výpisy z účtu. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ .
21. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku částka, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ . Soud v této části žaloby vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
22. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, okresní soud vycházeje z právního názoru odvolacího soudu v obdobných věcech považuje za notorietu, že zásilka (obsahující předžalobní výzvu k plnění) zaslaná žalovanému prostřednictvím pošty, je doručena adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejím odeslání, v tomto případě nejpozději dne datum. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne datum na základě výzvy žalobkyně, která byla žalovanému doručena, a ve které mu byla určena lhůta k plnění 3 dny. Ode dne následujícího po splatnosti, tj. od datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.
23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.
24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci a při zohlednění zamítnutých úroků, je úspěch i neúspěch obou účastníků přibližně poloviční, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání dopatnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.