Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

109 C 31/2020-35

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 27 506 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 37,89 % ročně z částky 14 797,01 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 659 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 659 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 24. 1. 2019 do zaplacení, dále ohledně pohledávky výši 9 847,95 Kč a úroku ve výši 35 % p.a. z částky 14 797,01 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení, max. však do doby, kdy úrok dosáhne částky 37 214 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 37,89 % ročně z částky 14 797,01 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení. II. V části, ve které se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 659 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 659 Kč ve výši 9,75 % p.a. od 24. 1. 2019 do zaplacení, dále ohledně pohledávky výši 9 847,95 Kč a úroku ve výši 35 % p.a. z částky 14 797,01 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení, max. však do doby, kdy úrok dosáhne částky 37 214 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou soudu dne 11. 8. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 27 506 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru číslo když žalovaný tuto smlouvu podepsal datum a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 102,92 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 1 794 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2016 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka, pracovní smlouvy, výplatní lístky za duben a květen 2016, rozhodnutí ÚP ČR o příspěvku na péči ve výši 6 000 Kč vyplácený jméno příjmení. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši 20 560 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele právnická osoba za období 03/2018 až 06/ 2016, výplatní lístky za duben a květen 2016 a jeho náklady na živobytí činily 18 157 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 8 493 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 26 x 1 794 Kč, celkem 46 644 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty u splátky č. 29, a to 233,22 Kč, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 29 splatné dne 22. 11. 2018. K datu 22. 1. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru

a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 17 426,94 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24. 1. 2019 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 17 426,94 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 797,01 Kč

a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 629,93 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 12.1 smlouvy 233 Kč s příslušenstvím, c) smluvní pokutu dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 1. 2019 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 10. 8. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 9 847,95 Kč, d) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 797,01 Kč ode dne 24. 1. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,89 %. Žalovaný nereagoval na zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49

3. Dříve, než soud ve věci jednal, vzala žalobkyně žalobní návrh částečně zpět co do úroku ve výši 37,89 % ročně z částky 14 797,01 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení a navrhla v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí řízení zastavit, ve zbývajícím rozsahu na žalobě setrvala.

4. Soud v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení dle , 2 zastavil.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. V souladu s  soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodl na základě žalobkyní předložených listin a provedeného dokazování.

6. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru číslo oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2020 včetně podacího archu z 23. 7. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje a dále sdělením KB, a.s., ČSOB, a.s. a ČS, a.s.

7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne 21. 6. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu , (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele ( zákona

o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného

s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39).

8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13).

9. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaný ve smlouvě souhlasil s ověřením sdělených údajů, žalobkyně tyto údaje relevantně nevyhodnotila. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, vyplývá, že se před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovaným. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela z tvrzení žalovaného, svého zjištěného tzv. scoringu klienta, ale úvěruschopnost žalovaného nevyhodnotila přiléhavě za situace, kdy žalovaný již dříve uzavřel smlouvu o úvěru právě s žalobkyní (pod číslo), v souběhu se stávající smlouvou a měsíčně splácí splátku ve výši 4 357 Kč, dále když v hodnocení klienta ze dne 21. 6. 2016 čestně prohlásil, že nežije ve společné domácnosti s manželkou, ale mezi příjmy žalovaného zahrnula příspěvek na péči o jméno příjmení, datum narození ve výši 6 000 Kč, kdy rozhodnutí bylo adresováno jméno příjmení, a vychází z příjmů žalovaného v celkové výši 26 650 Kč, přestože částka 6 000 Kč je na příslušném řádku formuláře přeškrtnuta a objevuje se ve výdajích klienta. Žalobkyně měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, avšak sjednanou na dobu určitou od 15. 4. 2013 do 14. 4. 2014, přičemž smlouvu o úvěru žalovaný podepsal 21. 6. 2016. Mzda mu sice těsně před podpisem smlouvy byla vyplácena stejným zaměstnavatelem, který je uvedený ve staré pracovní smlouvě, ale zda se jedná o trvalý pracovní poměr či brigádu apod. a na jakou dobu, to již z listin nevyplývá. Pokud je v hodnocení klienta uvedeno, že mezi předloženými doklady měla žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu úvěrovaného, tak takový doklad se ve spise soudu nenachází. Ohledně nákladů na bydlení, které má mít žalovaný vlastní, aniž je uvedeno, zda se jedná o dům či byt, je uvedena v kolonce„ nájemné, inkaso, doprava, ostatní“ celková částka ve výši 4 000 Kč bez bližší specifikace. Při mzdě žalovaného v průměru ve výši 20 650 Kč mu po odečtení tvrzených celkových výdajů v částce 18 157 Kč zůstaly volné zdroje ve výši 2 493 Kč, z nichž měl pravidelně splácet na předmětnou úvěrovou smlouvu měsíčně 1 794 Kč. Měl by tak měsíčně k dispozici 699 Kč. Soud vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru, že je od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy, je-li požadován po žalovaném úrok v efektivní úrokové sazbě 102,92 % ročně přepočtený do nominální sazby 72,89 % ročně. Výše požadovaného úroku je nevyvážená v neprospěch žalovaného jako spotřebitele a je nerozhodné, že takovouto smlouvu o úvěru podepsal. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR mají obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. . Lze uzavřít, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ust. § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ust. § 588 o. z., absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Rozporné s dobrými mravy je i samotné ujednání o výši úroků, které způsobuje jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť ujednaná výše efektivního úroku 102,92 % ročně přepočtená na nominální výši 72,89 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání požadovaného úroku. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle o. z., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. . Z rozhodovací činnosti soudu a sdělení dvou bankovních ústavů je zřejmá výše úroků bankovních ústavů ohledně výše úroků, které požadovaly u úvěru s obdobnými parametry v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru, a to v rozmezí 10,69 % až 17,9 %. Ačkoliv je zřejmé, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, a proto je nutné v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy sazby poměřit, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní. Pro posouzení rozporu ujednání o výši úroků s dobrými mravy je podstatná sjednaná výše úroků, nikoliv výše, kterou žalobkyně v řízení požaduje (102,92% ročně nebo 35% po částečném zpětvzetí). Zjevně rozporné s dobrými mravy jsou obě žalobkyní uváděné sazby úroků. Jak již uvedeno, při posuzování rozporu výše sazby s dobrými mravy je třeba přihlédnout i k celkové částce, kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru při řádném splácení uhradit, tedy o kolik by žalovaný při řádném splácení poskytnutou částku přeplatil.

10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaný získal od žalobkyně finanční prostředky ve výši 26 000 Kč bez právního důvodu. Protože žalovaný finanční prostředky, celou jistinu uvedeného spotřebitelského úvěru, žalobkyni již zaplatil, když ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že jí již uhradil ke dni podání žaloby celkem 46 644 Kč, jakékoliv nároky žalobkyně na další plnění by již měly povahu lichvy. Soud proto žalobu, po částečném zastavení řízení pro částečné zpětvzetí, ve zbývajícím rozsahu zamítnul jako nedůvodnou., když nárok žalobkyně na zaplacení dalších finančních prostředků nad rámec již žalovaným zaplacené částky z titulu bezdůvodného obohacení neuznal.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , podle kterého by povinnost k náhradě nákladů řízení stíhala neúspěšnou žalobkyni, ale žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, resp. žádné nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Opavě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.