Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
106 C 400/2020-49
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Hermannovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 9 400 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 7 200 Kč
-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 421,76 Kč,
-) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 864,09 Kč,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 7 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020,
-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 5 111,11 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení,
-) spolu s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 7 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se, co do částky 7 200 Kč</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 421,76 Kč,</b> <b>-) spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 864,09 Kč,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 7 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020,</b> <b>-) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 5 111,11 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) spolu s úrokem ve výši 19,34 % ročně z částky 7 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,</b> <b>zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, jenž byl soudu doručen dne
25. 9. 2020, se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 9 400 Kč s příslušenstvím a částky 10 220 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova a žalovanou došlo dne 27. 2. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku za půjčené peněžní prostředky úrok ve výši 1 800 Kč s úrokovou sazbou 19,34 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 270 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 4. 2019. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 6. 2019. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil 6 800 Kč. Po postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 13 400 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení.
Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení:
- dlužné částky jistiny ve výši 7 311,11 Kč,
- dlužný úhrad za služby ve výši 2 088,79 Kč,
- kapitalizovaných úroků ve výši 864,09 Kč,
- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 421,76 Kč,
- úroku ve výši 19,34 % ročně z dlužné jistiny 7 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení,
- úroků z prodlení v zákonné výši ve výši 9,75 % z dlužné jistiny 7 311,11 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované a byly uvedeny v kartě zákazníka. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalované. Po zhodnocení celkové majetkové situace dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
K jednání, jenž se ve věci konalo dne 8. 2. 2021, se nedostavil žádný z účastníků, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Soud jednal a rozhodl ve věci samé vycházeje přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
V daném případě soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:
ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne 27. 2. 2018, že uvedeného dne účastníci uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které se věřitel zavázal poskytnout dlužníku peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a dlužník se zavázal zaplatit úrok v celkové výši 1 800 Kč, administrativní poplatek 1 800 Kč, náklady za hotovostní inkaso 3 600 Kč. Celková dlužná činí 16 200 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru je 60 týdnů. Dlužník se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 60 splátkách po 270 Kč. Dlužník podpisem smlouvy potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Žalovaná smlouvu podepsala.
Z karty zákazníka ze dne 27. 2. 2018 vzal soud za prokázáno, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své osobní údaje včetně data narození, rodného čísla, adresy trvalého pobytu ulice a číslo, okres. Její totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále žalovaná uvedla adresu výběru adresa část obce. Dále uvedla, že je v invalidním důchodě, pobírá invalidní důchod ve výši 5 153 Kč, další příjmy činí 3 738 Kč a 263 Kč Celkem příjmy 9 154 Kč. Výdaje na bydlení 4 021 Kč, 1 600 Kč a 283 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč a výdaje na splátky úvěru 600 Kč, další výdaje 200 Kč. Celkové výdaje 5 683 Kč. Použitelný příjem 3 471 Kč. Žalovaná předložila doklad o výměře důchodu. Údaje v kartě stvrdila svým podpisem.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi příjmení jméno příjmení a žalobkyní dne
29. 11. 2019 vzal soud za prokázáno, že postupitel a postupník se dohodli, že postupitel postoupí pohledávky za dlužníky uvedené v příloze číslo smlouvy.
Z přílohy číslo smlouvy o postoupení pohledávek vzal soud za prokázáno, že postoupena byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy číslo ve výši 13 400 Kč.
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 vzal soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně oznamuje žalované, že postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo.
Z podacího lístku vzal soud za prokázáno, že žalobkyně odesílala žalované dne 1. 12. 2019 korespondenci na adresu adresa.
Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2020 vzal soud za prokázáno, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě pohledávky ze smlouvy číslo ve lhůtě do 7. 5. 2020.
Z podacího lístku ze dne 1. 5. 2020 vzal soud za prokázáno, že uvedeného dne právní zástupce žalobkyně odesílal žalované korespondenci.
Na základě provedené dokazování činí soud závěr o skutkovém stavu: dne 27. 2. 2018 uzavřela žalovaná a právní předchůdce žalobkyně smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit úvěr, úrok ve výši 1 800 Kč, administrativní poplatek 1 800 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč. Celkovou částku ve výši 16 200 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 60 týdenních splátkách po 270 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala. Zároveň žalovaná dne 27. 2. 2018 sdělila skutečnosti v kartě zákazníka, a to datum narození, bydliště, rodné číslo. Její totožnost byla ověřena dle občanského průkazu. Dále uvedla, že je v invalidním důchodě, pobírá invalidní důchod ve výši 5 153 Kč, další příjmy činí 3 738 Kč a 263 Kč Celkem příjmy 9 154 Kč. Výdaje na bydlení 4 021 Kč, 1 600 Kč a 283 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč a výdaje na splátky úvěru 600 Kč, další výdaje 200 Kč. Celkové výdaje 5 683 Kč. Použitelný příjem 3 471 Kč. Žalovaná předložila doklad o výměře důchodu. Údaje v kartě stvrdila svým podpisem. Žalovaná celkem zaplatila právní předchůdkyni na zápůjčku částku 6 800 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne 29. 11. 2019 byla postoupena pohledávka za žalovanou. Postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k plnění neuhrazené pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo ve lhůtě do 1. 5. 2020.
Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne 27. 2. 2018 ve smyslu ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. smlouva o úvěru.
Soud zároveň na danou věc aplikuje i zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ust. § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
Podle ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytnutá nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Ze strany žalobkyně bylo soudu poskytnuto tvrzení, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr. Bylo vycházeno z informací od žalované, které byly zaznamenány v kartě zákazníka, současně byly ověřovány oproti dokladům od žalované. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzeních žalované uvedených v kartě zákazníka. Žalovaná v kartě zákazníka uvedla, že je v invalidním důchodě, pobírá invalidní důchod ve výši 5 153 Kč, další příjmy činí 3 738 Kč a 263 Kč. Celkové příjmy činí 9 154 Kč. Výdaje na bydlení činí 4 021 Kč, 1 600 Kč a 283 Kč, osobní výdaje činí 3 000 Kč a výdaje na splátky úvěru jsou 600 Kč, další výdaje jsou 200 Kč. Celkové výdaje činí 5 683 Kč. Použitelný příjem činí 3 471 Kč. Žalovaná předložila doklad o výměře důchodu. Údaje v kartě stvrdila svým podpisem.
Soud má za to, že informace, které právní předchůdkyně žalobkyně získala od žalované, jsou pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovanou zcela nedostatečné a nedostatečně ověřeny. Žalobkyně předložila soudu kartu zákazníka, další listin y, které měly být dle karty zákazníka ověřeny, a to doklad o výměře důchodu, nebyl soudu předložen. Rovněž nebyly předloženy soudu listin y osvědčující další příjmy, které žalovaná uváděla ve výši 3 738 Kč a 263 Kč. Není tak zřejmé, o jaké příjmy se jedná. Rovněž nebyly žádným způsobem ověřeny výdaje na bydlení ani osobní výdaje žalované či výdaje na splátky úvěru.
Žalobkyně se nedostavila k soudnímu jednání, proto jí nemohlo být dáno ze strany soudu poučení dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o potřebě dalšího dokazování k tomuto tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Poučovací povinnost se váže toliko na jednání. Další důkazy ze strany žalobkyně nebyly soudu označeny a předloženy.
Soud má za to, že při zkoumání úvěruschopnosti nelze vyjít pouze z informací od žalované, které byly v dané věci nedostatečně prověřeny. Nebyly doloženy a osvědčeny veškeré příjmy a výdaje žalované. V kartě zákazníka je uváděn pouze ověřený doklad – výměr důchodu, který ovšem nebyl doložen.
Je tedy nutné, aby si žalobkyně opatřila takové informace, které by jí umožnily podrobně analyzovat veškeré příjmy žalované, kdy není možno vycházet ze skutečnosti, které žalovaná uvedla, ale je nutno doložit veškeré příjmy a výdaje tak, aby bylo možno objektivně posoudit celou majetkovou situaci žalované a bylo možno říci, že je zde schopnost splácet úvěr, jenž byl poskytnut ve výši jistiny 9 000 Kč a poplatků ve výši 7 200 Kč a měl být splácen splátkou ve výši 270 Kč týdně, tj. 1 080 Kč měsíčně.
Právní předchůdce žalobkyně se poskytováním zápůjček a spotřebitelských úvěrů zabývá v rámci své podnikatelské činnosti, tedy na profesionální úrovni se znalostí právní problematiky věci. Je tedy nutné splnit požadavky stanovené zákonem ohledně zkoumání úvěruschopnosti u každého žadatele, tj. řádně a podrobně zkoumat a hlavně prověřovat veškeré dostupné informace sdělené žadatelem o úvěr a další dostupné informace, což se v dané věci nestalo. Zároveň nebyly zajištěny veškeré podklady, ze kterých bylo vycházeno.
Právní předchůdce žalobkyně tedy nezkoumal schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. S odkazem na ust. § 86 odst. 1 , 2 a § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 27. 2. 2018 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako neplatnou pro rozpor se zákonem (§ 580 odst. 1 o. z.)
Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. K neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží soud i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem.
Při výkladu ust. § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 AS 30/2015 , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V důsledku neplatnosti smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání.
Za situace, kdy smluvní ujednání hodnotí soud jako neplatné a dle tvrzení žalobkyně bylo žalované poskytnuto plnění ve výši 9 000 Kč má soud za to, že nárok žalobkyně vůči žalované je možno posoudit z titulu mimosmluvního ujednání ve smyslu ust. § 2991 o. z. jako plnění bez právního důvodu. S ohledem na tvrzení žalobkyně, že žalované bylo žalobkyní poskytnuto plnění ve výši 9 000 Kč, zároveň žalovaná již poskytla plnění ve výši 6 800 Kč, je na místě přiznat žalobkyni plnění v rozdílu těchto částek, tedy částku 2 200 Kč (9 000 – 6 800), výrok I. rozsudku. Aktivní legitimace žalobkyně je dána dle ust. § 1879 a násl. o. z. Splatnost pohledávky je odvíjena od předžalobní výzvy k plnění právního zástupce žalobkyně, ve které byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 7. 5. 2020. Ode dne následujícího, tj. 8. 5. 2020 se pak žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalobkyni vzniklo právo na přiznání příslušenství, zákonného úroku z prodlení. Soud je vázán žalobním požadavkem žalobkyně ohledně výše zákonného úroku z prodlení, když jehož výše nepřevyšuje sazbu stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
Tak jak je to uvedeno ve výroku II. rozsudku, byla žaloba v této části zamítnuta s ohledem na právní názor soudu ohledně neplatnosti smlouvy a posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení. Zamítnuto bylo rovněž příslušenství.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšné žalované objektivně žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.