Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 257/2020-16
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 6 300 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6.300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od 15. 2. 2016 do zaplacení se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 6.300 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % p.a. od 15. 2. 2016 do zaplacení se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne 20. 4. 2020, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 6.300 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdce právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne datum smlouvu o úvěru, žalované měly být poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč, které měla vrátit do 14. 2. 2016. Žalovaná však neměla ničeho zaplatit. Žalobkyně se po žalované domáhá částky 5.000 Kč a dále také nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.300 Kč. Žalobkyně tvrdí aktivní legitimaci na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum. Současně také tvrdí elektronický způsob uzavření smlouvy o úvěru, kdy úvěr byl poskytnut prostřednictvím webových stránek www.pujckomat.cz. Žalobkyně také tvrdila poskytnutí peněžních prostředků na bankovní účet žalované č. bankovní účet, variabilní symbol.
2. Ve věci bylo nařízeno jednání dne datum. Zástupce žalobkyně se z účasti na jednání řádně a včas omluvil, o odročení jednání nežádal. Žalovaná se jednání nezúčastnila, ani se řádně a včas z účasti na jednání neomluvila, o odročení jednání nežádala. Žaloba byla žalované doručena dne 14. 12. 2020, stejně tak i předvolání k jednání. U obou účastníků byla zachována desetidenní lhůta pro přípravu na jednání. Soud ve věci postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) a věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a provedeného dokazování. Při odůvodnění rozsudku soud postupoval podle § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
3. Soud na základě provedené dokazování (smlouva o úvěru, dohoda o odeslání předžalobních výzev, podací lístek k předžalobní výzvě, výpis z běžného účtu, smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, zpráva banky ze dne 7. 12. 2020) dospěl k závěru, že tvrzený nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru nebyl prokázán. Soud nezjistil, že by mezi účastníky došlo uzavření tvrzené smlouvy o úvěru. Předložené znění smlouvy sice obsahuje závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 5.000 Kč a závazek žalované vrátit částku 5.000 Kč a dále také zaplatit částku 1.300 Kč na poplatku za poskytnutí úvěru do 14. 2. 2016, smlouva je ve svém závěru označena datem datum, z výpisu z běžného účtu vyplývá zaslání částky na účet žalované dne 7. 12. 2015. Soud však nezjistil, že by došlo k řádné akceptaci, předložená smlouva není žalovanou vůbec podepsána, alespoň ve formě prostého elektronického podpisu. Nárok žalobkyně proto nebylo možné posoudit jako nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) jako platně uzavřenou smlouvu o úvěru. Nárok však nebylo možné posoudit ani jako bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně v řízení tvrdila, že peněžní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet č. bankovní účet. Součástí skutkových tvrzení však nebylo tvrzení o konkrétním dni, kdy měly být peněžní prostředky žalované zaslány a z výpisu z běžného účtu vyplývá, že částka 5.000 Kč byla na účet žalované zaslána ještě před datum (dne datum), jak toto datum uvedeno v žalovanou nepodepsané smlouvě o úvěru. Bylo namístě žalobkyně poučit o jiném právním názoru soud podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a žalobkyni vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a označení dalších důkazů, neboť tvrzení žalobkyně neodpovídá zjištěný skutkový děj ani pro účely možného posouzení žalovaného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Jedná se však o procesní poučení, které je zásadně poskytováno účastníkům přítomným na jednání. Žalobkyně se však z jednání řádně a včas omluvila, prostřednictvím svého zástupce, nebylo tedy při jednání dne datum koho za žalobkyni poučit. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu, žalobkyně v řízení nesplnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní podle § 101 odst. 1 o. s ř.
4. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V řízení byla zcela úspěšná žalovaná, náležela by jí náhrada nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly, soud proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )