Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 264/2020-36
Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 2 000 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b>
1. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu smluvní pokuty za včasné nevrácení pronajatého přijímacího zařízení údaje o zařízení, ve výši 2 000 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě, ani později, nevyjádřila, a na nařízené jednání se – bez omluvy - nedostavila.
4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) žalované poskytla shora specifikované přijímací zařízení (jak – nepřímo – vyplývá ze zakázkového listu na č. l. 18 ve spojení s předmětnou smlouvu na
č. l. 17), jež však po skončení právní vztahu mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně žalovaná nevrátila, pročež jí byla vyúčtována smluvní pokut ve výši 2 000 Kč. Na tuto skutečnost byla přitom žalovaná upozorněna přípisem ze dne datum, kterým došlo k odstoupení od předmětné smlouvy ze dne datum (viz č. l. 19), respektive následnou výzvou ze dne datum (na č. l. 21).
5. Po právní stránce je třeba právní vztah mezi účastníky řízení hodnotit jako právní vztah založený smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, přičemž v dané věci postačí uvést, že pro posouzení nároku žalobkyně je namístě závěr, že rozhodná smluvní ujednání neodporují žádné kogentní normě, a proto není důvod hodnotit předmětnou smlouvu jako neplatnou; nárok žalobkyně tak (s níže pojednanou výhradou) vychází z titulu mezi účastníky řízení uzavřené smlouvy, kterou je třeba považovat za platnou.
6. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ve smyslu závěrů přijatých v usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. , o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 9. 9. 2008 sp. zn. Konf 27 /2008 (srov. též usnesení téhož senátu ve věci sp. zn. Konf 99 /2004) je v projednávané vědci soud oprávněn rozhodovat o nároku žalobkyně (i) v rozsahu účtované smluvní pokuty.
7. Podepsaný soud přitom dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč je důvodným, jakkoli k tomuto závěru dospěl mimo jiné v důsledku procesní pasivity žalované; v posuzované věci by totiž mohlo být předmětem sporu, zda ujednání o smluvní pokutě bylo ve smlouvě vskutku uvedeno„ snadno přístupným způsobem“ ve smyslu ustanovení § 63
odst. 1 písm. j) zákona č. 127/2005 Sb. , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích). Z důvodu absence jakékoliv procesní obrany žalované proto soud vyšel ze skutečnosti, že spisový materiál vyúčtování smluvní pokuty v případě nevrácení přijímacího zařízení umožňuje (viz č. l. 20 verte), přičemž rovněž zohlednil skutečnost, že žalovaná byla na možnost vyúčtování smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč řádně upozorněna, pročež zjevně mohl uplatnění této sankce snadno předejít.
8. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl.
9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 600 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21% ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. k rukám advokátky Mgr. údaje o zástupci. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod tzv. formulářové žaloby, tedy podřadit jej pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.