Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
116 C 388/2020-44
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o: 11 183 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 829 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 829 Kč ve výši 9 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 354 Kč, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 663,25 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 780,32 Kč, zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 171 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 829 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 829 Kč ve výši 9 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 354 Kč, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 663,25 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 1 780,32 Kč, zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020 a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 171 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k témuž datu. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným byla dne 28. 9. 2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s částkou 980 Kč představující úrokovou sazbu ve výši 23,72 %, dále odměnou za administrativní zpracování ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, s poslední splátkou 8. 11. 2018. Žalovaný si zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za kterou uhradil poplatek ve výši 174 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Na pohledávku uhradil 1 171 Kč, z toho 863,32 Kč na úrok, 289,68 Kč na poplatek za hotovostní inkaso a 18 Kč za životní pojištění. Poslední platba na pohledávku byla uhrazena 17. 10. 2017. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč na jistině, 4 138 Kč na dlužných úhradách, 1 780,32 Kč na kapitalizovaném úroku za období od 9. 11. 2018 do 29. 11. 2019 z dlužné jistiny ve výši 23,72 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 663,25 Kč (z dlužné jistiny od 16. 11. 2018 do 29. 11. 2019 v zákonné výši). Nadále pak požaduje žalobkyně zákonný a smluvní úrok z prodlení z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Vycházela z jím uvedených skutečností o jeho pracovních, rodinných a majetkových poměrech, které si ověřila proti předloženým dokumentům, což bylo zaznamenáno v zákaznické kartě. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Mezi právnická osoba anonymizována tři slova, IČO a žalovaným byla dne 28. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši 5 354 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 213 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 7 000 Kč převzal v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaný je povinen platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalovaného, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa žalovaného příjmení jméno, ulice a číslo Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smluv a smluvních podmínek. Dne 27. 9. 2017 je datována karta zákazníka, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistou mzdou ve výši 14 000 Kč, výdaji na nájem a inkaso v nájemním bydlení ve výši 5 000 Kč a ostatními náklady ve výši 2 500 Kč. Předložil pracovní smlouvu. V kartě je uvedena kontaktní adresa žalovaného ulice a číslo, příjmení jméno Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 příjmení jméno příjmení, SE, IČO postoupila žalované pohledávky s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem původního věřitele ze dne 29. 11. 2019. Tímto oznámením byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné žalované částky s příslušenstvím žalobkyni do 10 dnů od obdržení oznámení s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Oznámení bylo žalovanému odesláno dne 13. 12. 2019 na adresu adresa, a to žalobkyní. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7. 5. 2020, přičemž zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalovaného dne 1. 5. 2020.
4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částky vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listin y prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. U jednání dne 27. 1. 2021 byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně požádal o poskytnutí lhůty ke splnění výzvy, která mu však poskytnuta nebyla s ohledem na skutečnost, že žalobkyni je známo z dosavadní praxe soudu, že uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalovaného jsou opakovaně požadovány u jednání soudu. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 9. 2017 žalovanému částku 7 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku . Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 1 171 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 5 829 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byly pohledávky za žalovaným postoupeny ve smyslu § 1879 občanského zákoníku . Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 8. 5. 2020, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.
5. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.