Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 150/2020-44
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 21 831,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 801,32 Kč s úrokem v částce 8 670,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 485,45 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 455,45 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 5 030 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 030 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 801,32 Kč s úrokem v částce 8 670,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 485,45 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 13 455,45 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 5 030 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 030 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 030 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 21 831,32 Kč s příslušenstvím. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 18 485,45 Kč, smluvní pokuta
3 345,87 Kč, úroky 8 670,47 Kč a úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 18 485,45 Kč od datum do zaplacení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo ze dne datum, jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč se sjednaným úrokem 161% ročně, který měl žalovaný uhradit ve 18ti měsíčních splátkách po 2 994 Kč. Žalovaný před zesplatněním uhradil čtyři splátky a po zesplatnění uhradil pátou splátku. Pro prodlení s úhradami došlo ke dni datum k zesplatnění úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena.
2. Žalovaný se přes výzvu soudu nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky.
4. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Informacni_formular_o_spotrebnim_uveru_-nm-_0003.pdf_33939671.pdf neobsahuje nic podstatného pro rozhodnutí soudu.
5. Důkazní prostředek anonymizována čtyři slova prokazuje, že žalovaný byl upomenut o zaplacení.
6. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Potvrzeni_o_cerpani_uveru_-nm-_0006.pdf _33939674.pdf prokazuje, že byla vyplacena částka 20 000 Kč dne datum
7. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Prehled_splatek_uveru_-nm-_0005.pdf_ číslo prokazuje, že žalovaný uhradil pět splátek po 2 994 Kč, poslední dne datum.
8. Důkazní prostředek anonymizováno prokazuje, že úvěr byl zesplatněn ke dni datum.
9. Důkazní prostředek anonymizováno prokazuje, že úvěr byl zesplatněn ke dni datum.
10. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Smlouva_o_spotrebitelskem_uveru_-nm-_0001.pdf_33939669.pdf prokazuje, že žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu s žalobkyní na částku 20 000 Kč, uvedl účet, na který byla i shora uvedená částka 20 000 Kč vyplacena.
11. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Smluvni_podminky_o_spotrebitelskem_uveru_-nm-_0002.pdf_33939670.pdf neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
12. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Splatkovy_kalendar_uveru_-nm-_0004.pdf_ číslo neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
13. Důkazní prostředky jine_2659246_2659246_Upominka_-nm-_0007-1.pdf_33939675.pdf, jine_2659246_2659246_Upominka_-nm-_0007-2.pdf_33939676.pdf, jine_2659246_2659246_ Upominka_-nm-_0007-3.pdf_33939677.pdf, jine_2659246_2659246_Upominka_-nm-_0007-4.pdf_33939678.pdf neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
14. Důkazní prostředek jine_2659246_2659246_Zaznam_sledovani_zasilek.pdf prokazuje, že žalovanému se dostal do dispozice dopis dne datum.
15. Důkazní prostředek anonymizováno neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.
16. právnická osoba prokazuje, že účet, na který bylo poukázáno žalobkyní 20 000 Kč, je účtem žalovaného.
17. Soud se dále podrobně zaobíral úvěruschopností žalovaného. Žalobkyně uvedla, že jej lustrovala v rámci Centrální evidence exekucí a v rámci BRKI/NRKI, vždy bez záznamu. Dále zjistila z výplatní pásky jeho příjem za květen 2019 ve výši 20 679 Kč a zjistila jeho pohyb na bankovním účtu za červen 2019. Výplatní páska prokazuje příjem žalovaného za květen 2019 ve výši
20 679 Kč, nemá žádné srážky. Výpis z účtu žalovaného za červen 2019 prokazuje, že žalovanému byla mzda za květen připsána na účet dne datum a již dne datum ji v podstatě celou žalovaný spotřeboval. Počáteční a konečný zůstatek na účtu jsou 52 Kč a 80 Kč. Výpis z Centrální evidence exekucí prokazuje, že žalovaný neměl exekuci k datum.
18. Soud vyzval žalobkyni k tvrzení a doložení výdajů žalovaného dle § 118a o.s.ř. , žalobkyně sdělila, že tyto informace ani důkazy nemá.
19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje. Žalovaný uzavřel úvěrovou smlouvu, úvěr čerpal, celkem uhradil pět splátek úvěru, dostal se do prodlení se splácením a úvěr byl zesplatněn, žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokuty za prodlení se splátkami i za prodlení se zaplacením zesplatněného úvěru. K posouzení úvěruschopnosti soud konstatuje, že žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného, avšak se vůbec nezaobírala výdaji žalovaného, které jsou v tomto případě podstatné. Žalovaný dle jediného předloženého výpisu vyčerpal a spotřeboval celou vyplacenou mzdu v podstatě během 6 dnů od jejího připsání na účet. Jeho počáteční a konečný zůstatek na účtu byl v podstatě nulový. Žalobkyně nezkoumala výdaje žalovaného.
20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
22. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
23. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
24. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
25. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
26. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
27. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela pouze z jeho příjmů a vůbec se nezabývala jeho faktickými výdaji. Ověření žalovaného v centrální evidenci exekucí a NRKI/BRKI (toto pouze tvrzené) není dostatečné. U žalobkyně měla vzbudit zásadní pochybnost o úvěruschopnosti žalovaného skutečnost, že žalovaný výplatu za celý měsíc spotřebuje za 6 dnů a že zůstatky na jeho účtu jsou v podstatě nulové. Žalobkyně tak měla žalovaného požádat o vysvětlení této skutečnosti, aby řádně ověřila skutečnost, že je a bude schopen úvěr splácet. Žalobkyně to neučinila. Byť tedy fakticky ověřila příjmy žalovaného, tak se zjištěnými údaji dále nijak nepracovala a neodstranila pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného.
28. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
29. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
30. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaný nemusel neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalovanému. Úvěrová smlouva byla soudem pro řádné nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného posouzena jako neplatná. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
31. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
32. Soud dospěl k závěru, že žalovanému bylo vyplaceno 20 000 Kč, uhradil 5x 2 994 Kč, žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 030 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Zároveň soud uložil žalovanému uhradit i úroky z prodlení od první prokazatelně odeslané upomínky žalovanému, která se dostala do jeho dispozice dne datum, žalovaný tak měl bezdůvodné obohacení uhradit dne datum a dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení od datum. Soud ve zbytku žalobu zamítl, neboť zbylé nároky plynou z neplatné úvěrové smlouvy.
33. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020.
34. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů, neboť žalovanému jako převážně úspěšnému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu , zák. č. 99/1963 Sb. , a exekučního řádu, zák. č. 120/2001 Sb.