Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 56/2020-133
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Alžbětou Pasternakovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 195 979,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 147 956,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 147 956,55 Kč od 8. 7. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 022,84 Kč spolu se zákonným úrokem 126,84 Kč kapitalizovaným ke dni 21. 6. 2016, úrokem ve výši 7 378,34 Kč kapitalizovaným ke dni 21. 6. 2016, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 195 976,39 Kč od 22. 6. 2016 do 7. 7. 2016, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 022,84 Kč od 8. 7. 2016 do zaplacení a úrokem ve výši 14,6 % ročně z částky 150 245,84 Kč od 22. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce anonymizováno jméno příjmení na náhradě nákladů řízení částku 4 807 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 147 956,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 147 956,55 Kč od 8. 7. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 022,84 Kč spolu se zákonným úrokem 126,84 Kč kapitalizovaným ke dni 21. 6. 2016, úrokem ve výši 7 378,34 Kč kapitalizovaným ke dni 21. 6. 2016, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 195 976,39 Kč od 22. 6. 2016 do 7. 7. 2016, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 48 022,84 Kč od 8. 7. 2016 do zaplacení a úrokem ve výši 14,6 % ročně z částky 150 245,84 Kč od 22. 6. 2016 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení částku 4 807 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem ze dne 2.5.2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 195 979,39 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13.1.2016 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba /dále jen„ jméno“ / žalovanému úvěr ve výši 151 000 Kč, přičemž částka 90 626 Kč byla poskytnuta na úhradu dřívějších peněžitých závazků a zbývající část úvěru ve výši 60 373 Kč byla neúčelově převedena na běžný úvěr, a to dne 13.1.2016. Úvěr byl dle smlouvy úročen sazbou 14,6% ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách 3 020 Kč měsíčně počínaje dnem 20.2.2016, přičemž splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. Spolu se splátkami byl žalovaný povinen hradit částku 248 Kč měsíčně jako poplatek za pojištění schopnosti splácet dle čl. II. odst. 5.4 Smlouvy a dále poplatky za vedení úvěrového účtu, popřípadě další poplatky např. za upomínání, a to ve výši dle Sazebníku a smlouvy. Žalovaný za celé smluvní období uhradil pouze částku 3 043,45 Kč, přičemž částka 754,16 Kč připadla na jistinu, částka 2 265,84 Kč na úrok a částka 23,45 Kč na poplatky. Protože žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, jméno prohlásila úvěr v souladu s produktovými podmínkami za splatný ke dni 21.6.2016 a informovala o tom žalovaného dopisem ze dne 22.6.2016. Pro porušení povinnosti splácet řádně úvěrové splátky jméno v souladu s produktovými podmínkami a Sazebníkem uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný, to je ve výši 44 092 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jméno vyšla z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o konsolidaci úvěrů a dále prověření žalovaného v interních a externích databázích, zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázi MVČR. Pokud jde o příjem, vycházela jméno z čestného prohlášení žalovaného ohledně zasílání mzdy ve výši 11 820 Kč měsíčně na jeho běžný účet za období čtyř měsíců. V žádosti pak žalovaný uvedl čistý příjem domácnosti ve výši 20 000 Kč měsíčně. K disponibilnímu zůstatku žalovaného došla banka porovnáním jeho příjmů a výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Z interních zdrojů pak banka zjistila, že žalovaným měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší 3 966,72 Kč a z externích zdrojů pak zjistila, že měl ještě další závazky v celkové výši 545 Kč měsíčně. Pohledávka za žalovaným vyplývající z úvěrové smlouvy byla žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 18.10.2018. Žalobkyně se žalobou domáhala částky 150 245,84 jako jistiny úvěru, částky 44 092 Kč jako smluvní pokuty a částky 1 641,55 jako dlužných poplatků za pojištění, předávání výpisů poštou a prohlášení úvěru za splatný a dále smluvních úroků a úroků z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Skutkový stav:
3. Ze smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 13.1.2016 uzavřené mezi žalovaným a právnická osoba (ode dne datum vystupující pod právnická osoba) soud zjistil, že banka se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s výši úvěrového rámce 151 000 Kč, přičemž první čerpání dne 13.1.2016 mělo činit 151 000 Kč, a to tak že částka 90 626,50 Kč bude převedena na úplnou úhradu dluhu na úvěrovém účtu č. bankovní účet a zbytek bude převeden neúčelově ve prospěch běžného účtu, ze kterého bude následně úvěr splácen. Číslo úvěrového účtu, z něhož bude úvěr poskytnut a na který bude úvěr splácen, byl účet. č. bankovní účet. Roční úroková sazba činila 14,60% ročně, RPSN pak činila 16,13%. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíční splátkou ve výši 2% z úvěrového rámce, tj. 3 020 Kč, přičemž měsíční splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, počínaje dnem 20.2.2016. Část úroková se vypočítá měsíčním součtem denních úroků z aktuálně čerpané a nesplacené jistiny, rozdílem pevné měsíční splátky a části úroku se vypočítá část jistiny, o kterou se měsíční splátkou úvěr sníží. V čl. IV. byla sjednána smluvní pokuta za opakované prodlení se splátkou ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy o úvěru po dni prohlášení úvěru za splatný. Součástí smlouvy bylo dále ujednání o pojištění schopnosti splácet v rozsahu soboru pojištění B, přičemž poplatek za pojištění splatný současně s měsíční splátkou úvěru činil 248 Kč měsíčně. Součástí smlouvy byl dále Produktové podmínky spotřebitelského splátkového revolvingového úvěru, Sazebník a Podmínky.
4. Z žádosti o úvěr ze dne 13.1.2016 soud zjistil, že žalobce v této žádosti uvedl, že bydlí ve vlastním domě/bytě, je zaměstnán u příjmení příjmení na dobu neurčitou s průměrným měsíčním čistým příjmem ve výši 11 828 Kč měsíčně. Nemá žádné srážky ze mzdy, ani jiné měsíční splátky s výjimkou úvěru ve výši 90 626,50 Kč, který hodlá refinancovat předmětným úvěrem. Jeho ostatní životní náklad činí 0 Kč a celkový čistý příjem domácnosti činí 20 000 Kč. Jako trvalou i korespondenční adresu uvedl anonymizováno číslo, obec a číslo. Jako doklad o hlavním příjmu uvedl čestné prohlášení o výši příjmu.
5. Z čestného prohlášení o zasílání mzdy soud zjistil, že žalovaný deklaroval, že mu byla na jeho účet u anonymizováno příjmení příjmení zasílána v období od září do prosince 2015 mzda v rozmezí 11 772 Kč až 11 964 Kč měsíčně.
6. Z emailu ze dne 5.8.2020 na č.l. 98 jehož součástí je i výsek printscreenu z registru bankovních a nebankovních klientských informací soud zjistil, že banka v době jednání o poskytnutí úředmětného úvěru disponovala informací, že žalobce každý měsíc splácí splátky ve výši 545 Kč, 2566,72 Kč, 650 Kč a 750 Kč, tj. celkem 4 965 Kč měsíčně.
7. Vyplacení částky 151 000 Kč žalovanému v souladu s úvěrovou smlouvou má soud za prokázané výpisem z úvěrového účtu č. bankovní účet za leden 2016. Na úvěrový účet byly následně připsány platby ve výši 2 460,16 Kč dne 20.2.2016 a ve výši 583,29 Kč dne 14.3.2016. Po 14.3.2016 již nebyly na úvěrový účet převedeny žádné další platby, což má soud za prokázané výpisy z úvěrového účtu za období únor 2016 až říjen 2018.
8. Oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21.7.2016, které bylo žalovanému doručeno dne 27.6.2016, vyzvala jméno žalovaného k úhradě částky 203 484,57 Kč zahrnující mimo jiné nesplacenou jistinu ve výši 150 245,84 Kč ve lhůtě 10 dní od doručení výzvy, což má soud za prokázané dopisem jméno ze dne 21.7.2016 a poštovním podacím archem k doporučeným zásilkám ze dne 22.6.2016.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2018 uzavřené mezi jméno jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, přílohy č. 1 specifikující postoupené pohledávky a potvrzení jméno ze dne 19.10.2018 o úhradě úplaty má soud za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru.
10. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 26.10.2018, což má soud za prokázané dopisem jméno ze dne 26.10.2018 a podacím lístkem k doporučené poštovní zásilce s datem podání dne ze dne 5.11.2018.
11. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky předžalobní výzvou podanou k poštovní přepravě dne 27.3.2017, což má soud za prokázané dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne 27.3.2019 a podacím lístkem k doporučené zásilce ze dne 27.3.2019.
12. Z ostatních provedených důkazů – sazebníku poplatků vysvětlení některých pojmů na č.l. 74- 76 a produktových podmínek soud - neučinil žádná pro rozhodnutí věci rozhodná skutková zjištění, a to s ohledem na právní posouzení věci, které bude rozvedeno níže.
Právní posouzení:
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
15. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Podle odst. 2 postoupil-li postupitel tutéž pohledávku několika osobám, je vůči dlužníkovi účinné to postoupení, o němž se dlužník dozvěděl nejdříve.
17. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Sjednaná zápůjčka tak podléhá režimu smluv o spotřebitelském úvěru podle shora citovaného zákona, jelikož byla sjednána se spotřebitelem, přičemž se nejedná o žádnou z výjimek z působnosti zákona podle § 2 tohoto zákona. S ohledem na shora uvedené soud posoudil věc i podle příslušných ustanovení uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, a to zejména podle ust. § 9 tohoto zákona. Při tom dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, přičemž důvodu budou rozvedeny níže.
18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná“. V této souvislosti soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 , ze dne 26. 2. 2019, podle kterého nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
19. Žalobkyně se domáhá žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském splátkovém revolvingovém úvěru uzavřené dne 13.1.2016 Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou (§ 420 odst. 1 o. z.) a žalovaným coby spotřebitelem (§ 419 o. z.). To, že žalovaný nejednal v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, plyne jednak z označení smlouvy jako takové, jednak z označení žalovaného jako smluvní strany (žalovaný není označen identifikačním číslem osoby a sídlem), přičemž žalobkyně ani netvrdí, že by tomu tak bylo. Charakter smlouvy jako smlouvy o spotřebitelském úvěru plyne i z úvodních ustanoveních smlouvy a odkazu na produktové podmínky spotřebitelského úvěru.
20. Po zhodnocení provedených důkazů má soud za to, že jméno poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, aniž by posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, jak ji ukládá zákon. Již v samotné žádosti o úvěr byly žalovaným uvedeny takové údaje, na jejichž základě měla jméno zpozornět a vyžadovat vysvětlení rozporů. Žalovaný jednak uvedl, že má jediný závazek, a to dluh vůči bance ve výši 90 626 Kč, který splácí pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2 566 Kč. Žalovaný výslovně deklaroval, že s výjimkou úvěru, který měl být předmětným úvěrem refinancován, nemá žádné jiné měsíční splátky. Přestože banka věděla o jeho dalších třech závazcích, kdy měsíční splátky činily 545 Kč, 650 Kč a 750 Kč, z provedených důkazů nevyplývá, že by tomuto rozporu věnovala nějakou pozornost. Žalovaný dále v žádosti deklaroval nulové životní náklady, což je zřejmý nesmysl, i v případě, že by bydlel ve vlastní nemovitosti. Ani tato informace u jméno nevzbudila žádnou pozornost. Na místo toho vycházela, pokud jde o jeho disponibilní příjem, ze statistických údajů ČSÚ, které však s reálnou situací konkrétního žadatele o úvěr obvykle nemají nic společného. Na zjištění reálných výdajů žalovaného tak banka nepochopitelně zcela rezignovala a od žalovaného si nevyžádala jediný doklad v tomto směru. Banka taktéž mohla zpozornět s ohledem na deklarované místo trvalého bydliště a korespondenční adresu žalovaného uvedené v žádosti, jíž je adresa anonymizováno, což by banka zjistila pouhým zadáním adresy do internetového vyhledavač. Uvedené je v rozporu s prohlášením žalovaného ohledně druhu bydlení, kde deklarovat, že bydlí ve vlastním domě/bytě. Soud si je vědom, že vytýčení alespoň základního rámce, jehož by se měla jméno jako poskytovatel spotřebitelských úvěrů při posuzování úvěruschopnosti držet, není snadné stanovit, nicméně v dané věci jméno nesplnila ani minimální standardy, které bylo na místě od ní v daném směru rozumně očekávat a požadovat. K uvědomění si rozporuplnosti údajů uvedených v žádosti s údaji zjištěnými z bankovního registru totiž nebylo zapotřebí žádné systematické prověřování či detektivní bádání, ale postačilo by, kdyby si jméno uvedené údaje navzájem porovnala a vyvodila z toho důsledky. Soudu proto nezbývá než konstatovat, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jméno nepostupovala s odbornou péčí, jako ji ukládá zákon, ale velmi ledabyle.
21. Protože je smlouva neplatná ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelského úvěru, je nutné posoudit vyplacenou částku jako bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
22. Žalovanému bylo vyplaceno 151 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem 3 043,45 Kč, rozdíl ve výši 147 956,55 Kč tak představuje částku, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto uznal žalovaného povinným vydat bezdůvodné obohacení ve výši 147 956,55 Kč žalobkyni, jako právní nástupkyni právnická osoba.
23. K úhradě žalované částky byl žalobce prokazatelně poprvé vyzván oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 21.7.2016, který mu byl doručen dne 27.6.2016. S ohledem na jméno stanovenou 10 denní lhůtu k plnění od doručení výzvy, se žalovaný ocitl v prodlení dne 8.7.2016, a to, pouze pokud jde o částku 147 956,55 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni dle ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nárok na úrok z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně ode dne 8.7.2016 do zaplacení a ve zbytku nárok na úrok z prodlení zamítl.
24. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je neplatná, není žalovaný podle této smlouvy povinen platit žádné poplatky, smluvní pokuty ani smluvní úroky. Soud proto žalobu zamítl co do částky 48 022,84 Kč Kč (zahrnující veškeré poplatky ze smlouvy ve výši 1641,55 Kč, smluvní pokutu ve výši 44 092 Kč a zbylou část jistiny ve výši 2 289,29 Kč kterou pokryly platby žalovaného), jakož i co do veškerých úroků z úvěru, až již kapitalizovaných či nikoli.
25. O nákladech řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , a to podle míry úspěchu ve věci. Pro určení míry úspěchu ve věci soud kapitalizoval žalované příslušenství pohledávky ke dni vydání rozhodnutí. Předmětem řízení tak byla částka 195 979,39 Kč na jistině a dále příslušenství ve výši 126,84 Kč, 7 378,34 Kč, 70 237,13 Kč jako úrok z prodlení kapitalizovaný do 2.12.20 a 97 659,79 Kč jako úrok z úvěru kapitalizovaný do 2.12.2020, tj. celkem částka 371 381 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 147 956,55 Kč představující jistinu a co do částky 53 026,01 Kč přestavující úroky z prodlení kapitalizované ke dni 2.12.2020, tj. co do částky 200 982 Kč. Žalobkyně tak uspěla z 54,12%, neuspěla ze 45,88%, a proto ji náleží náhrada nákladů řízení z 8,24%. Při plném úspěchu ve věci by ji náležela náhrada nákladů řízení ve výši 58 333 Kč po zaokrouhlení sestávající z následujících položek:
-) zaplaceného soudního poplatku v částce 7 840 Kč
-) nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 bod. 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 195 979,39 Kč sestávající z částky 8 940 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 470 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 8 940 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 8 940 Kč za účast na jednání soudu dne 30.9.2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 8 940 Kč za účast na jednání soudu dne 2.12.2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.
-) pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.
-) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 8 763,30 Kč,
tj. celkem 58 333,30 Kč.
S ohledem na míru úspěchu ve věci jí tak přísluší částka 4 807 Kč, která odpovídá 8,24% z částky 58 333 Kč. Pokud jde o předžalobní výzvu, konstatuje soud, že za účelně vynaložený náklad považuje pouze jednoduchou výzvu. Ustanovení § 142a o.s.ř. , které podmiňuje právo na přiznání náhrady nákladů řízení zasláním předžalobní výzvu, totiž nevyžaduje, aby se jednalo o výzvu se skutkovým a právním rozborem věci. Doplnění žalobních tvrzení k výzvě soudu nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad z toho důvodu, že uvedená žalobní tvrzení měla být obsažena již v žalobě.
26. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce soud rozhodl podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
27. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to písemně ve třech stejnopisech.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.