Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 349/2020-13
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 47 408 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 686 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 686 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 722 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 408 Kč od 11. 2. 2020 do 26. 3. 2020 a z částky 43 686 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 43 686 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 686 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 722 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 408 Kč od 11. 2. 2020 do 26. 3. 2020 a z částky 43 686 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení celkové částky 47 408 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku, když tuto částku měla žalovaná žalobkyni dlužit na základě smlouvy po úvěru uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - právnická osoba příjmení anonymizována čtyři slova a žalovanou dne datum, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované revolvingový úvěr, na jehož základě žalovaná čerpala peněžní prostředky až do konečné výše 54 208 Kč. Tento úvěr měl být ze strany žalované splacen nejpozději do 10. 2. 2020, žalovaná však do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Smlouva přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III. pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www stránky zaslala žalovaná původní věřitelce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, ze které žalovaná vyčerpala právě částku 54 208 Kč, a splatností dne 10. 2. 2020. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původní věřitelky na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná svůj dluh nesplatila i přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, která nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi ní a právnická osoba příjmení anonymizována čtyři slova, přičemž toto postoupení bylo žalovanému oznámeno.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum osobním převzetím, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: Z listin y označené Standardní informace o spotřebitelském úvěru bez uvedení data, Obchodními podmínkami právnická osoba anonymizována dvě slova bez uvedení data a listino u označenou jako Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum má soud postaveno v řízení na jisto, že právní předchůdkyně žalobkyně je společností, která poskytovala jako banka úvěry spotřebitelům a měla takto připraveno uzavřít smlouvu s žalovanou, které byla připravena poskytnout revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5% měsíčně, RPSN měla činit 262,91%; smlouva přitom podle č.l. IX. bodu 8. měla nabýt platnosti a účinnosti okamžikem jejího podpisu, na předloženém písemném vyhotovení listin y však jakýkoliv podpis žalované chybí, rovněž chybí jakýkoliv jiný unikátní způsob vyjádření vůle žalovaného předmětnou smlouvu daného obsahu skutečně uzavřít; přitom podle obchodních podmínek má být smlouva mezi stranami uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy poté, co klient zašle žádost o uzavření smlouvy prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně žalobkyně, podle jejíhož obsahu právní předchůdkyně žalobkyně měla posoudit úvěruschopnost žalovaného a v případě, že se rozhodne žádost schválit, měla mu zaslat předsmluvní informace a pokud žalovaný tyto potvrdil, měl mu být zaslán prostřednictvím SMS na mobilní telefon, který předtím v žádosti o uzavření smlouvy uvedl, unikátní identifikační kód, který měl vložit do příslušného formulářového pole na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a odesláním tímto způsobem měl písemně potvrdit přijetí smlouvy, případně tak mohl učinit i odesláním SMS zprávy z čísla mobilního telefonu, které bylo evidováno právní předchůdkyní žalobkyně na jméno žalovaného. Výzvou právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované formou výpisu z úvěrového účtu vedeného pod variabilním symbolem číslo je pak prokázáno, že banka informovala žalovanou, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činí 24 928,02 Kč, aktuální celková dlužná částka k datu splatnosti činí 54 208,08 Kč, z toho 43 686 Kč zůstatek po poslední platbě, 25 Kč náhrada účelně vynaložených nákladů a 10 272,08 Kč úroky za období čerpání, tudíž aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti dne 10. 2. 2020 měla činit 24 928,02 Kč.
Listinou označenou jako postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne datum uzavřené mezi právnická osoba příjmení anonymizována dvě slova žalobkyní, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, je v řízení prokázáno, že právnická osoba příjmení anonymizováno postoupila výše specifikovanou pohledávku za žalovanou na žalobkyni za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou.
Předžalobní upomínkou ze dne datum, včetně podacího lístku z téhož dne, bylo dále v řízení dále prokázáno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby v případě neuhrazení dluhu ve stanovené lhůtě; tato výzva byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne datum.
Všechny shora rozvedené a provedené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud přitom provedl všechny důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo.
Z žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet do 10. 2. 2020 celkem částku 43 686 Kč, kterou doposud žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně nevrátila, byť byla o toto vrácení upomínána. Ke dni datum došlo k postoupení této pohledávky na žalobkyni, přičemž změna osoby věřitele byla žalované oznámena.
Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně sice předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena smlouva o úvěru. Tato listin listina předložená žalobkyní však neobsahovala ani žádný podpis žalované a ani jinak nelze z předložené listin y či z dalších důkazů dovodit, že smlouva tvrzeného obsahu skutečně mezi stranami uzavřena byla, byť třeba v jiné, než písemné podobě. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytnutí finančních prostředků žalované s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě, tj. dohodnutou lhůtou k vrácení finančních prostředků. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované do 10. 2. 2020 celkem částku 43 686 Kč, kdy podle důkazů předložených žalobkyní jde právě o zůstatek vyčerpaných prostředků po poslední platbě za strany žalované bez poplatků a smluvních úroků, aniž by mezi stranami existoval prokazatelně tvrzený platný právní důvod takovéhoto jednání, nelze než dospět k závěru, že se v tomto okamžiku žalovaná na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila a byla povinna tento majetkový prospěch právní předchůdkyni žalobkyně vydat ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku . K vydání tohoto obohacení přitom byla žalovaná vyzvána prokazatelně předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 9. 3. 2020
Právní předchůdkyně žalobkyně přitom následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též oznámeno žalované.
Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná řádně a včas svůj dluh nesplnila a nyní žalobkyni nadále dluží částku 43 686 Kč, soud podané žalobě při vázanosti rozsahem uplatněným v žalobě v části týkající se zaplacení částky 43 686 Kč vyhověl a žalovanou zavázal žalobkyni zaplatit právě 43 686 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovanou k vrácení poskytnuté částky dopisem odeslaným dne 9. 3. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 12. 3. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , žalované lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012 , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že s ohledem na výši dluhu je přiměřená k plnění lhůta 10 pracovních dnů, nikoli žalobkyní v předžalobní upomínce uváděná lhůta 3 dnů, a s ohledem na tuto skutečnost měla žalovaná splnit svůj dluh nejpozději dne 26. 3. 2020 (při zohlednění toliko pracovních dnů). Protože tak žalovaná neučinila, dostala se ode dne 27. 3. 2020 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 10 %, když tento odpovídá výši úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.
Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 43 686 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 653,29 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 47 339,29 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 91,1 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 51 955,43 Kč). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 8,9 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 82,2 % a žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu 82,2 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 8. 9. 2020, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné obchodování s pohledávkami, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na listin y. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.
Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 4 075 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 897 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 2 178 Kč mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 1 500 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 3 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 500 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaná proto byla zavázána zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 82,2 % těchto nákladů, tedy částku 3 350 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.