Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 65/2020-46
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
o zaplacení 3 510 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 3 510 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba žalobkyně na uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 3 510 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu :
Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných televizních poplatků.
V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, v důsledku čehož se již v září 1989 přihlásil jako poplatník televizního poplatku do evidence. V průběhu řízení však žalovaný prokázal, že na adrese jméno příjmení 558 se od r. 2000 nezdržuje a předmětný byt nabyla v rámci vypořádání SJM do vlastnictví jeho manželka jméno celé jméno žalovaného. Od r. 2003 pak žalovaný žije ve společné domácnosti se svojí družkou jméno příjmení na adrese adresa obec, která je přihlášena do evidence žalobkyně a rozhlasové a televizní poplatky pravidelně hradí.
Z popsaných důvodů proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení zákona č. 252/1994 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích.
Výrok o nákladech řízení nachází své opodstatnění v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o.s.ř. V daném řízení byla žaloba podána nedůvodně a proto by právo na náhradu nákladů řízení svědčilo ve prospěch žalovaného. Na jeho straně je pak třeba zdůraznit, že i přes výzvy žalobkyně se nijak před podáním žaloby k věci nevyjádřil a žalobkyně pak nutně vycházela při podání žaloby z původní evidence žalovaného jako poplatníka z r. 1989. Za této situace je pak soud tohoto názoru, že přiznání nákladů řízení by bylo v rozporu s ust. § 150 o.s.ř. a proto rozhodl ve znění výroku II. rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).