Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 400/2020-17
Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Millerem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení,
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 3 254 Kč
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 254, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně částku 1 368 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 254, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně částku 1 368 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobci částku 3 254 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl jakožto smluvní pokuta v důsledku nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 30.10.2018 mezi žalobkyní a žalovaným.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Žalovanému byly v souladu s ust. § 46b o.s.ř. doručovány soudní písemnosti na adresu pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Na základě postupu při doručování písemností podle ust. § 49 a násl. o.s.ř. soud vycházel ze zákonné fikce, že soudní písemnosti byly žalovanému doručeny, i když se o nich nedozvěděl.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Z předložených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 30.10.2018 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit, a to včetně sjednaného úroku ve výši 21,8 % ročně. Úvěr včetně smluvního úroku měl být původnímu věřiteli splacen ve splátkách po 1.000 Kč měsíčně, vždy do 20. dne v měsíci. Celkem tak měl žalovaný povinnost zaplatit úvěr do 20.11.2020, výše roční procentní sazby činila 21,8 %. Z tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovaný po zesplatnění úvěru dlužil žalobci částku 12.281 Kč na jistině a částku 3.000 Kč na splátkách. Z původního dluhu ve výši 25.000 Kč tak zbývalo doplatit částku 15.281 Kč s příslušenstvím a na smluvní pokutě částku 1.497 Kč. Uvedené není však předmětem této žaloby. V rámci tohoto řízení žalobkyně nárokovala smluvní pokutu ve výši 3 254 Kč, když se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 15 281 Kč od 19.11.2019 do 19.6.2020 dle článku číslo bodu číslo písm. písmeno) předmětné smlouvy.
6. S ohledem na skutečnost, že žalovaný výši provedených úhrad žádným způsobem nerozporoval, vzal soud tuto skutečnost za prokázanou.
7. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen obč. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 2048 obč. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení s tím, že žalobkyně má právo na zaplacení smluvní pokuty.
10. Soud na základě shora provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. obč. zák., jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky. Jelikož žalovaný uzavřel dne 30.10.2018 smlouvu o úvěru na částku ve výši 20.000 Kč, vznikla mu podle smlouvy o úvěru povinnost úvěr ve sjednané lhůtě splatit, a to spolu se sjednaným úrokem jako cenou úvěru ve výši 21,8 % ročně. Protože žalovaný úvěr včas nezaplatil, vzniklo žalobci právo od úvěrové smlouvy odstoupit a požadovat předčasné splacení celého úvěru včetně příslušenství, což žalobce učinil ke dni 29.9.2019. Žalobci též vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle článku číslo bodu číslo písm. písmeno) předmětné smlouvy. Na základě výše uvedeného soud podané žalobě v celém rozsahu vyhověl.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , kde kritériem je úspěch ve věci. Žalobce byl ve věci zcela úspěšný, a proto má právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, představující náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, podle vyhl. 177/1996 Sb. ust. § 14b odst. 1 ), 4) za tři úkony advokáta ve výši 500 Kč a podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) za tři režijní paušály po 100 Kč a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 168 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nelze podat odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.