Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 181/2020-66
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
adresa pro doručování ulice a číslo, obec – část obce
o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum], se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným zdejšímu soudu dne datum, domáhala proti žalovanému zaplacení částky částka s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení). Návrh byl odůvodněn tak, že žalobkyně se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši částka na koupi zboží a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 10 měsíčních splátkách anonymizováno částka, splatných vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem datum. Žalovaný splátky řádně nehradil a ke dni splatnosti poslední splátky, tedy ke dni datum, činil jeho dluh částka. Tento dluh byl tvořen výlučně nesplacenou částí jistiny. Dopisem ze dne datum a následně předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván ke splnění svého dluhu, ale na tyto upomínky nereagoval a svůj dluh již ani částečně neuhradil.
2. Na výzvu soudu k doplnění žalobních tvrzení a důkazů ohledně splnění povinnosti žalobkyně prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr (zápůjčku) v souladu se stávající judikaturou žalobkyně ve svém podání ze dne datum uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací získaných od spotřebitele při využití ukazatele MDI (minimální disponibilní příjem), tedy částky, která musí domácnosti žadatele o úvěr zbýt po zaplacení všech výdajů (žadatelem deklarovaných nákladů na bydlení a ostatních pravidelných nákladů, finančních závazků zjištěných v registru příjmení a splátky schvalovaného úvěru) a která musí dostačovat na udržení základního životního standardu žadatele, aniž by se žadatel ocitl v hmotné nouzi (tedy pokrývat výdaje na jídlo, ošacení a obuv a ostatní základní životní potřeby). Příjem uvedený žalovaným byl poté ověřen proti statistice MPSV ČR a od žalovaného byl vyžádán doklad o výši jeho příjmu. Žalobkyně dále provedla kontrolu žalovaného v registru příjmení, interním black listu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně rovněž u všech žádostí automaticky provádí komplexní posouzení žadatele interním expertním systémem příjmení (Expert System), který vychází ze skóre rizika stanoveného na základě statistického sociodemografického hodnocení a v případě interně známého žadatele též z vyhodnocení jeho bonity, z rozpočtu, kvality prodejce a dalších poznámek atd. a je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces založený na zkušenostech. příjmení příjmení a metodických postupů jsou pravidelně vyhodnocovány a případně korigovány. Za daných okolností má žalobkyně za to, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného a při poskytnutí úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ke svému vyjádření žalobkyně připojila výplatní lístky žalovaného za říjen a listopad 2018 a detaily přijatých plateb mzdy za říjen a listopad 2018 na účet žalovaného. Jiné dokumenty k ověření finanční a majetkové situace nepředložila a ani netvrdila, že by si další takové dokumenty od žalovaného vyžádala.
3. Žalovaný se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který mu byl doručen spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 o. s. ř. o. s. ř. , nevyjádřil. Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, i když mu bylo doručováno na adresu pro doručování, prostřednictvím doručujícího orgánu (§ 46b o.s.ř. ). Soud z tohoto důvodu považoval zásilku za doručenou v souladu s ust. § 49 odst. 4 a § 57 odst. 2 o.s.ř. dne datum (tj. čtvrtek, pracovní den). Soud proto může konstatovat, že žalovaný byl řádně předvolán k soudnímu jednání, jednání se nezúčastnil, ani se neomluvil, žalobce a zástupce žalobce se jednání též nezúčastnili, z účasti se omluvili a souhlasili, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ). Soud pro úplnost odůvodnění rozsudku konstatuje, že obdobným způsobem byla žalobci doručena též žaloba dne datum (tj. pondělí, pracovní den), aniž by na její doručení nějak reagoval.
4. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu a právnímu posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
5. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovaným jako klientem dne datum smlouvu o klasickém úvěru číslo o revolvingovém úvěru (dále též Smlouva), na základě které žalovanému mimo jiné poskytla částku částka na koupi zboží (televize). V rámci označení klienta v úvěrové smlouvě byly uvedeny údaje o osobních a finančních poměrech žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že žalovaný byl svobodný, bezdětný a bydlel u rodičů. Pracoval v Centru sociálních služeb obec s příjmem ve výši částka čistého měsíčně, jiné příjmy neměl. Jeho náklady na bydlení činily částka měsíčně, ostatní pravidelné výdaje činily částka měsíčně a finanční závazky činily částka. Tvrzené údaje nebyly doloženy žádnými listinami, které by tyto skutečnosti potvrzovaly. Z dodatečně doložených výplatních lístků žalovaného a detailů plateb mzdy na účet žalovaného bylo v rozporu s těmito údaji zjištěno, že čistý příjem žalovaného za říjen 2018 činil částka a v této výši byl dne datum zaslán na účet žalovaného, za listopad 2018 činil částka, z toho částka bylo žalovanému vyplaceno jako záloha a částka bylo žalovanému dne datum zasláno na účet. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit poskytnutý úvěr v 10 měsíčních splátkách po částce částka počínaje dnem datum. Svůj závazek však nehradil řádně, průběžně mu proto byly účtovány různé poplatky a pokuty. Podle výpisu z úvěrového účtu žalovaný do datum, kdy nastala splatnost poslední splátky, uhradil celkem částka a jeho dluh tak vzhledem k uplatněným poplatkům a pokutám činil částka na jistině (v průběhu řízení žalovaný netvrdil, ani neprokázal nic jiného). Tuto částku ani přes opakované výzvy nezaplatil.
6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ust. § 86 odst. 1 , 2 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle ust. § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku částka na koupi zboží a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit v 10 měsíčních splátkách po částce částka. S ohledem na postavení žalovaného jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného (schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného (spotřebitele) vycházela jednak z různých soukromých i veřejných registrů a jednak ze žalovaným poskytnutých údajů o jeho příjmech a výdajích. Z údajů poskytnutých žalovaným žalobkyně ověřovala pouze výši jeho příjmů za dva měsíce, nezjišťovala například, zda je žalovaný zaměstnán na dobu určitou nebo neurčitou, nežádala výpisy z účtu žalovaného (stačily jí detaily přijatých plateb od zaměstnavatele) a především žádným způsobem neověřovala tvrzené výdaje žalovaného a nezajímala se o detaily dluhu žalovaného, který žalovaný splácel částkou částka měsíčně. Co se týče údajů poskytnutých žalovaným, žalobkyně neuvedla, že by tyto údaje jakkoli ověřila. Za těchto okolností má soud na rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila. Soud sice kladně hodnotí množství tvrzených registrů, v nichž měla být prověřována platební schopnosti žalovaného (toto tvrzení však žalobkyně neprokázala, když žádné důkazy k těmto tvrzením nepředložila), jakož i zjevně propracovanou metodiku posuzování žadatele o úvěr, domnívá se ale, že nejzákladnějším hlediskem při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí nutně být jeho skutečné, aktuální a individuální poměry. Z uvedených registrů jednak nelze nijak usuzovat na platební morálku osoby, která dosud smlouvy o úvěrech a zápůjčkách neuzavírala, a jednak nelze spoléhat na to, že se poměry zkoumané osoby od posledně zjištěných údajů nezměnily. V daném případě žalobkyně ve věci zjišťování skutečných poměrů žalovaného dle názoru soudu nepostupovala dostatečně důkladně, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovaným tvrzené skutečnosti a žalobkyně si od žalovaného měla s jeho souhlasem získat potřebné podklady pro posouzení jeho skutečné finanční situace, jako například výpis z účtu žalovaného, potvrzení o výši příjmu spolubydlících osob, kalendář plateb a záloh energií, SIPO, smlouvu o půjčce či úvěru, kterou žalovaný splácí, apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě jen jeho prohlášení, kromě toho nelze připustit přesouvání odpovědnosti za řádné zjištění úvěruschopnosti na žadateli o úvěr (zápůjčku). Podnikatel – úvěrující nemůže se zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalovaného, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1 , 2 zákona o spotřebitelském úvěru a nemohla si být jista, že úvěr bude žalovaným řádně splácen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přesto žalovanému poskytla úvěr, dopustila se porušení ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018 ). S ohledem na tento závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta částka částka a v průběhu splácení žalovaný zaplatil celkem částka. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil více, než činila jistina, tedy to oč se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, soud s ohledem na zastávaný právní názor, aniž by zkoumal přiměřenost smluvních pokut a poplatků, žalobu zamítl (odst. i. výroku).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když přihlédl k tomu, že žalovaný byl procesně zcela úspěšný a náležela by mu plná náhrada nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno v odst. II. výroku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.