Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 324/2020-31

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Spáčilovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 6 251 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 218,58 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 251 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 417 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 218,58 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 251 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 417 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 31. 8. 2020 ve znění jeho doplnění domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru číslo ze dne 2. 1. 2020, kterou s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách anonymizováno poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prostřednictvím výpisu z databáze EUCB, databáze CRIF a dále si vyžádala od žalovaného pracovní smlouvu a potvrzení od zaměstnavatele o příjmu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy převodem na jeho účet č. bankovní účet úvěr ve výši 4 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 30. 1. 2020 (splatnost byla následně prodloužena do 13. 2. 2020) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny 4 000 Kč za období od 14. 2. 2020 do 31. 8. 2020 ve výši 800 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny 4 000 Kč od 14. 2. 2020 do 31. 8. 2020 v kapitalizované výši 218,58 Kč a dále do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván e-mailovou zprávou.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Slovenské republiky. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 2. 1. 2020 v 10:07 hodin smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem a telefonním číslem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28 dní s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 451 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN činila 6031 %. Dle čl. VI smlouvy byl žalovaný oprávněn jak před termínem splatnosti úvěru, tak i po termínu splatnosti úvěru učinit návrh žalobkyni na prodloužení či změnu termínu splatnosti úvěru, a to podáním žádosti o prodloužení splatnosti úvěru či žádosti o splátkový kalendář úvěru. Takto je možné zažádat o prodloužení Termínu splatnosti úvěru o 7, 14, 21 či 28 kalendářních dnů či o změnu termínu splatnosti úvěru ve formě splátkového kalendáře. Žalovaný byl povinen za prodloužení splatnosti uhradit poplatek, jehož výši se dozvěděl při podání žádosti o prodloužení splatnosti. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím SMS kódu.

6. Žalovaný žalobkyni předložil v procesu uzavírání úvěrové smlouvy fotografii svého slovenského občanského průkazu, s nímž se k potvrzení své totožnosti vyfotografoval i sám. Žalovaný žalobkyni poskytl kopii své pracovní smlouvy, dle které byl ke dni uzavření úvěrové smlouvy zaměstnán u právnická osoba, dle potvrzení zaměstnavatele činila mzda žalovaného 20 000 Kč měsíčně. Žalovaný předložil žalobkyni výpis ze svého účtu u právnická osoba bankovní účet za období září 2019, ze kterého je patrné, že na konci měsíce činil zůstatek na účtu žalovaného - 52,66 Kč. V registru platebních informací žalobkyně zjistila, že žalovaný čerpal v listopadu 2019 mikroúvěr 3 000 Kč, s jehož splácením se dostal na začátku prosince do prodlení a probíhalo mimosoudní vymáhání, dlužnou částku však dne 27. 12. 2019 vyrovnal. Žalobkyně žalovanému v období od října do prosince 2019 celkem sedmkrát zamítla žádost o půjčku.

7. Žalobkyně dne 2. 1. 2020 převedla na účet žalovaného částku ve výši 4 000 Kč.

8. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy o úvěru ničeho neuhradil. K zaplacení žalované částky byl žalovaný marně vyzván e-mailem a dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne 20. 8. 2020. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval.

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/ 2008 ze dne 17. 6. 2008, které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze záhlaví smlouvy.

11. Věc byla soudem posuzována dle a násl. , (dále jako „o. z.“), a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jako„ ZoSÚ“), přičemž dle o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. právnická osoba anonymizováno, řízení o předběžné otázce (dále jako„ rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že se domnívá, že s ohledem na nízkou výši úvěru a krátkou dobu jeho splatnosti zkoumala úvěruschopnost žalovaného dostatečně, s čímž však soud nesouhlasí. Důkladnost, s jakou má poskytovatel úvěru prověřovat úvěruschopnost úvěrovaného se sice opravdu liší v závislosti na výši úvěru, nicméně v okamžiku, kdy žalobkyně zjistila, že se v měsíci předcházejícím poskytnutí úvěru žalovaný dostal do záporného zůstatku na svém běžném účtu a současně na něm bylo mimosoudně vymáháno plnění z jiné úvěrové smlouvy rovněž z tzv.„ mikroúvěru“, měla být při prověřování úvěruschopnosti obezřetnější a vyžádat si další podklady ohledně majetkových poměrů žalovaného.

16. Žalobkyně proto nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného a v souladu s výše citovanými pasážemi rozsudku SDEU je třeba nesplnění této povinnosti zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak pro nesplnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem II. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil částku jistiny 4 000 Kč. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu po splatnosti úvěru bylo přiznáno v souladu s  o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do smluvní pokuty 800 Kč a poplatku 1 451 Kč, soud žalobu výrokem I. zamítl, jelikož ujednání o smluvní pokutě a poplatku byla dohodnuta ve smlouvě, která je jako celek absolutně neplatným právním jednáním.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle , jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to z 64 % a žalovaný z 36 %. Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 28 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena:

-) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby ( a vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč,

-) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT)

-) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle ve výši 189 Kč.

20. Poměrná část nákladů ve výši 28 % činí po zaokrouhlení částku 417 Kč.

21. Soud postupoval při stanovení náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 14b AT, jelikož se v dané věci jedná o tzv. formulářovou žalobu – žalobkyně uplatňuje opakovaně nárok na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobné věci (jenom u zdejšího soudu bylo vedeno řízení o obdobném návrhu žalobkyně z úvěrové smlouvy v nedávné době minimálně třikrát: viz řízení vedená pod sp. zn. , a ), jednotlivé žalobkyní vymáhané nároky se přitom liší pouze údaji týkajícími se žalovaných, identifikací smlouvy a vymáhanými částkami.

22. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.