Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 134/2020-39

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % z této částky od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení částka zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokátky se sídlem v obec, ulice a číslo.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení [částka] zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].</b>

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení shora uvedené částky z titulu sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka splatit nejpozději do datum. Žalovaný tuto svou povinnost nesplnil. Podle čl. IX.1.a. smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky částka od datum do datum v celkové částce částka. Žalovaný byl o zaplacení dluhu upomínán, avšak na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalobkyně se z jednání řádně omluvila a souhlasila s rozhodnutím bez její účasti. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Dle , (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky.

4. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost

5. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav věci:

10. Mezi účastníky byla uzavřena prostředky komunikace na dálku (po internetu) smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo ze dne datum. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku částka převodem na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo (rodné číslo žalovaného). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku částka a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka vrátit nejpozději do 28 dnů od poskytnutí úvěru, tj. do datum. Žalovaný před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl žalobkyni tři výpisy ze svého účtu, a to za období od datum do datum, ze kterých má soud za prokázané, že příjem žalovaného od právnická osoba činil částky v rozmezí částka až částka, zároveň se částky připrané na účet žalovaného v daném období rovnaly částkám odepsaným, na účtu byly evidovány další půjčky (např. půjčka od zaplo.cz) a na účtu žalovaného nebyly dostatečné finanční prostředky k úhradě trvalých příkazů (výpis za říjen 2019). Nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh cokoliv zaplatil.

11. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá . Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v  členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v  povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

12. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Především je třeba zdůraznit, že nebylo prokázáno, že by se žalobkyně dostatečně zabývala porovnáním příjmů a výdajů žalovaného, tedy že by se žalobkyně relevantně zabývala tím, zda bude žalovaný schopen dostát svým závazkům. Žalobkyně sice předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného výpisy z účtu žalovaného a dva výpisy z registrů, ovšem z jednotlivých položek výpisu z účtu měla žalobkyně, v případě postupu s odbornou péčí, získat pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Jednak je z předložených výpisů zřejmé, že žalovaný hospodaří více méně od nuly k nule, a to i přesto, že příjmy, které mu byly zasílány na jeho účet od právnická osoba, se pohybovaly v rozmezí od částka až částka. Žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti se zabývala kreditním obratem žalovaného, který zjistila z výpisu účtu žalovaného ve výši desítek tisíc Kč, nicméně z předložených výpisů z účtu nelze mít za to, že by byly prokázány jakékoli volné zdroje žalovaného, ze kterých by mohl hradit poskytnutý úvěr (byť byl úvěr poskytnut toliko v částce částka + poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka). Z výpisů z účtu žalovaného je patrné, že hospodařil toliko od nuly k nule a jeho finanční situace se spíše zhoršovala, neboť z posledního výpisu z účtu jsou již patrné i částky, které nemohly být pro nedostatečný zůstatek na účtu uhrazeny včas. Pouhá skutečnost, že měl žalovaný pravidelný příjem, který se nepohyboval na úrovni minimální mzdy (dokonce tuto hranici významně překračoval), nelze považovat za dostatečný argument pro konstatování, že byl žalovaný schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně nikterak nezjistila a neověřovala pravidelné platby žalovaného, ať už na nájem, telefon, dopravu do zaměstnání, ani nezjišťovala výši jiných výdajů typických pro chod domácnosti (nákup potravin, léků, oděvu), a to ani v přibližném rozsahu. Navíc je z výpisu účtu žalovaného patrné, že žalovaný buď čerpal, nebo již splácel další úvěry, a jeho příjem tak sloužil k pokrytí dalších blíže neurčených splátek. Pokud by žalobkyně postupovala s odbornou péčí, musela by na základě hodnocení výdajů žalovaného (které zahrnovaly mimo jiné i splátky jiných dluhů) dospět k závěru, že žalobkyně nedisponuje takovými podklady, ze kterých vyplývá, že je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet. přitom v  výslovně stanovuje, že„ (p) oskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Pojem odborné péče nelze jednoduše definovat konkrétními úkony, které když poskytovatel úvěru splní, budou zárukou toho, že věřitel jednal s odbornou péčí. Povinnost jednat s odbornou péčí má objektivizovanou a abstraktní povahu. Jedná se o péči, kterou má zachovat každý poskytovatel a zprostředkovatel podle vytvořené obecné představy, jak by si měl správný profesionál počínat (srov. NS ). Žalovaný předložil žalobkyni takové doklady (výpisy z účtu), ze kterých by při postupu s odbornou péčí nemohla dospět k závěru, že byl žalovaný schopen úvěr splácet. Žalobkyně tak pouze formálně zjistila příjem žalovaného, resp. takto zjištěného příjmu se dovolávala, ale nijak se nezabývala výdaji žalovaného, a to ani na běžné provozní věci (nájem, potraviny, doprava do zaměstnání apod.). Žalobkyně od žalovaného ani nijak nezjišťovala informace o platbách týkající se úvěrů (např. těch, které jsou z výpisu z účtu na první pohled patrné), nezjišťovala, o jak vysoké jde úvěry, kolik zbývá splatit, jaké jsou měsíční splátky apod. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s  o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran. Zároveň je žalovaný podle poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru povinen žalobkyni vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, která v tomto případě činila částka. Proto soud uznal nárok žalobkyně důvodný toliko do částky částka (výrok I).

13. Soud vyhověl žalobkyni i co do příslušenství přiznané pohledávky ve smyslu ustanovení §1970 o.z. Závazek žalovaného vrátit dlužnou část jistiny se stal splatným dne datum, žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení od datum, proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit přiznané úroky z prodlení od datum. Požadovaná výše úroků z prodlení ve výši 10 % je stanovena dle (výrok I)

14. Jelikož mezi stranami nebyl spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem žalované vrátit poskytnutou jistinu (žalovaný nikterak nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně a soudu nebyly předloženy rozdílné návrhy stran na určení přiměřené doby plnění ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru), byla žalovanému uložena povinnost vrátit poskytnutou jistiny podle

15. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části zamítnout, neboť nároky žalobou uplatněné se odvíjí od této smlouvy. Proto nemohl být žalobkyni přiznán nárok na požadovaný smluvní úrok ani smluvní pokuty. V rozsahu, v jakém soud shledal žalobu nedůvodnou, rozhodl o jejím zamítnutí včetně požadovaného příslušenství. (výrok II).

16. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl ve smyslu , (dále jen „“), tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši částka, tj. ve výši 30 % nákladů řízení žalobkyně, neboť žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná přibližně ze 65 %, přičemž od hodnoty úspěchu žalobkyně odečetl soud hodnotu úspěchu žalovaného ve výši přibližně 35 %. V daném případě se jedná o formulářovou žalobu, tj. jde o návrh, který má podobu využitého vzoru, kde se jednotlivé žaloby v zásadě liší jen údaji o žalovaných a žalované částce. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je však totožný či jen s drobnými odchylkami. Žalobkyni tedy soud přiznal na nákladech právního zastoupení dle , advokátní tarif, 3x úkon právní služby po částka (), 3x režijní paušál po částka (převzetí zastoupení, sepis žaloby, zaslání výzvy), DPH 21 % ve výši částka, zaplacený soudní poplatek částka Náklady řízení tedy celkem částka, 30 % této částky pak činí částka.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.