Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 148/2020-44

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 12 642 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 4 943 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 704,81 Kč, úrokem ve výši 4 475,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 301 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 699 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 699 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 4 943 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 704,81 Kč, úrokem ve výši 4 475,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 301 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 699 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 699 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne datum a doplněnou dne datum domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 12 642 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě pracovní smlouvy, výpisu z účtu, nájemní smlouvy, předložených dokladů SIPO a negativního záznamu žalovaného v insolvenčním rejstříku. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem 12 943 Kč (půjčku 8 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 4 728 Kč) prostřednictvím 43 týdenních splátek ve výši 301 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 728 Kč odpovídající 20,98 % roční úrokové sazbě, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 215 Kč za doplňkovou službu životního pojištění. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do datum Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum Celkem žalovaný uhradil na půjčce částku 301 Kč. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právní nástupkyní právní předchůdkyně společnosti právnická osoba anonymizována dvě slova (nyní po změně názvu anonymizováno anonymizována tři slova). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč, souhrnného poplatku ve zbylé výši 4 642 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 475,73 Kč představující smluvní úrok ve výši 20,98 % ročně z jistiny 8 000 Kč od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum, a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 704,81 Kč představující zákonný úrok z prodlení z jistiny 8 000 Kč od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední splátky do data postoupení pohledávky dne datum. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 20,98 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny 8 000 Kč od datum rok do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

Žalovaný dne datum uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o půjčce číslo dle které jí společnost poskytla půjčku ve výši 8 000 Kč (viz smlouva o půjčce). Žalovaný v době uzavření smlouvy o půjčce bydlel v nájmu ve společné domácnosti s partnerkou. Byl zaměstnán jako anonymizováno. Příjmy domácnosti činily 24 217 Kč měsíčně (čistá mzda žalovaného ve výši 9 517 Kč, další příjmy ve výši 11 000 Kč, státní sociální dávky ve výši 3 700 Kč). Výdaje na domácnost činily 10 200 Kč měsíčně (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení), nájme činil 4 100 Kč měsíčně, ostatní výdaje činily 6 50 Kč měsíčně (viz karta zákazníka). Dle karty zákazníka byly údaje ověřeny jak z pracovní smlouvy, výpisu z účtu, nájemní smlouvy a dokladů SIPO. Žalovaný se zavázal k půjčce uhradit i souhrnný poplatek 4 728 Kč, a to v 43 týdenních splátkách po 301 Kč. Souhrnný poplatek se skládal z úroku ve výši 728 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatek 215 Kč za zařazení žalovaného do pojišťovacího programu. Žalovaný převzal půjčku v hotovosti, což stvrdil podpisem smlouvy. První splátka byla splatná 7. den po uzavření smlouvy (viz smlouva o půjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Smluvní úrok byl sjednán ve výši 20,98 % p.a. jako pevná úroková sazba po celou sjednanou dobu trvání smlouvy (viz článek 1.2 smluvních podmínek). Žalovaný na půjčku uhradil celkem částku 301 Kč. Na základě fúze sloučením se dne datum stala právní nástupkyní právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba anonymizována dvě slova, která dne datum změnila název na anonymizováno anonymizováno anonymizována dvě slova (viz výpis z obchodního rejstříku). Pohledávka byla následně postoupena dne datum smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, viz doklad o odeslání ze číslo - podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání - podací lístek).

5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

Dle , , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

Dle věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

Dle věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

Dle postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle věta druhá , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

Dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku 8 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4 728 Kč a poplatkem ve výši 215 Kč v 43 týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

7. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“

8. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS. Ve stejné skutkové věci pak vyslovil v právní větě uvedeného rozhodnutí, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“

9. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

10. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

11. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla u žalovaného lustraci insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem a majetkovou situaci žalovaného prověřila na základě pracovní smlouvy, výplatní pásky, nájemní smlouvy a dokladů SIPO. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně výdajů, neboť soudu nedoložila ani nezbytné minimum, tedy potvrzení zaměstnavatele o příjmech žalovaného. Pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Soud však nemohl ověřit správnost těchto údajů, když žádnou z podkladových listin žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv byla k prokázání ověření úvěryschopnosti žalovaného vyzvána v rámci předvolání k jednání. Žalobkyně soudu doložila pouze zákaznickou kartu. Dále se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila, proto ji soud nemohl vyzvat ve smyslu k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěryschopnosti žalovaného bylo vycházeno. Soud není oprávněn ani povinen poskytovat poučení jinak a ani není povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.10.2010, sp.zn. ). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech nelze pro účely posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr či v tomto případě zápůjčku vycházet.

12. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle , neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020).

13. Jelikož soud shledal smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou, představuje částka 8 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle a povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný uhradil částku 301 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 7 699 Kč (8 000 Kč – 301 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě zápůjčky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, kdy mu byla stanovena lhůta k zaplacení 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. K poštovní přepravě bylo oznámení o postoupení pohledávky předáno dne datum. Třetí pracovní den, tj. v pátek datum, se zásilka považuje za doručenou (viz ) Lhůta 10 dnů k úhradě žalovanému uplynula v pondělí dne datum, od datum je žalovaný s plněním v prodlení. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 7 699 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 699 Kč od datum do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s 

14. Ve zbývající části, tedy co do částky 4 943 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 704,81 Kč, úrokem ve výši 4 475,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 301 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 8 458,35 Kč (částky 7 699 Kč + kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 699 Kč od datum do datum ve výši 759,35 Kč). Žalovaný byl úspěšný co do částky 13 089,15 Kč (částky 4 943 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 704,81 Kč, úrokem ve výši 4 475,73 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 301 Kč od datum do datum ve výši 103,28 Kč a úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 8 000 Kč od datum do datum ve výši 1 862,33 Kč), když v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 39 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 61 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. ). Rozdíl činí 22 %. V tomto rozsahu má žalovaný právo na náhradu nákladů řízení. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

16. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.