Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 282/2020-30

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Janem Sýkorou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení částka s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky částka s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně není povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované ničeho.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky [částka] s úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalobkyně není povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované ničeho.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne datum, zaplacení částka s úrokem z prodlení jak ve výrocích I a II shora s tím, že dne datum sjednala s žalovanou úvěrovou smlouvu s jistinou částka a poplatkem částka, které měly být spláceny týdně, uhrazeno však bylo pouze částka a úvěr byl předčasně zesplatněn dnem datum.

2. Soud věc rozhodl postupem dle (dále jen „ “) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, návrh převzala do vlastních rukou na adrese svého trvalého bydliště dne datum, nevyjádřila se však k němu.

3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 10 žalobkyně prokázala sjednání úvěrové smlouvy s jistinou částka dne datum, splatných s celkovým poplatkem částka týdně po částka. Dle karty klienta na č. l. 12 žalovaná deklarovala svůj příjem částka na mateřské dovolené měsíčně, jiný příjem domácnosti částka měsíčně, výdaje domácnosti částka, z toho bankovní závazky, srážky, výživné a exekuce žádné a nebankovní závazky částka. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že nultá splátka činí částka, dále bylo uhrazeno toliko částka. Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 14) vypracování předžalobní výzvy ve smyslu , nikoliv však zaslané do dispoziční sféry žalované, neboť nepoužila sjednanou kontaktní adresu (ulice a číslo v obec), ale adresu trvalého bydliště. Z přehledu řízení žalované u zdejšího soudu vyplývá, že proti této byly vedeny exekuce pod sp. zn. , a (a další 4 z roku 2020). Soudní exekutor Mgr. jméno příjmení dne datum (č. l. 26) soudu sdělil, že exekuce sp. zn. (139 EX 06947/18) byla do Centrální evidence exekucí (dále jen„ příjmení“) zapsána datum a trvá. Soudní exekutor Mgr. jméno příjmení dne datum (č. l. 28) soudu sdělil, že exekuce sp. zn. (074 EX 12009/17) byla do příjmení zapsána datum a trvá. Vyjádření ke třetí exekuci soud ke dni vyhlášení rozsudku neobdržel, není to však nezbytné pro výsledek řízení.

4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu a násl. č. , ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku., z něhož žalobkyně poskytnutím úvěrové jistiny plnila, žalovaná však nesplacením sjednaného plnění nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Podle platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudní dvora EU pod zn. C číslo), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení s účinností ke dni datum.

5. Pokud se týká zjištění řízení žalovaného u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalované tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. V projednávaném případě žalobkyně tvrdí a prokazuje, jakým způsobem zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet. S ohledem na zjištění soudu však přesto svým povinnostem nedostála, neboť se spokojila s údaji, uvedenými žalovanou, které zjevně nemohly být úplné a správné. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu měl být především učiněn dotaz do příjmení. Ostatně žalobkyně účtuje poplatek za sjednání smlouvy, náklady takového (zpoplatněného) dotazu by tedy bylo možno hradit samotnými dlužníky. Zejména v projednávaném případě spotřebitelského„ úvěru s neobvyklou (týdenní) splatností by právní předchůdkyně žalobkyně měla standardně přistupovat k dalším způsobům ověření bonity žalované. Týdenní splatnost kontrastuje s obvyklou měsíční splatností (legitimních) příjmů osob. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, příjmení), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či příjmení, s nimiž měla žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z příjmení je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z příjmení oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze.

6. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do příjmení za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalované u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkony rozhodnutí, další nalézací řízení pro platební povinnosti). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaná v době sjednávání závazku již nejméně dvěma exekucím prokazatelně čelila (u třetí exekuce z roku 2017 lze mít bez dalšího prověřování pochybnosti, zda již byla zapsána v příjmení). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do příjmení, musel by takovou skutečnost zjistit a zápůjčku neposkytnout. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když exekuci zpravidla předchází prodlení se splácením a zápisy v jiných databázích dlužníků jak výše zmíněny.

7. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Toto ustanovení má tak nepochybně i důležitý veřejnoprávní rozměr a podstatným způsobem omezuje smluvní volnost poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Žalobkyně tedy do jisté míry má i povinnost předcházet úvěrovým podvodům a to nikoliv jen ve vlastním ekonomickém zájmu, byť je zřejmé, že vynaložené úsilí musí být v proporcionálním poměru s rostoucí výší poskytované jistiny. V případě inkasování takto vysoké odměny za poskytnutí zápůjčky (vedle samotného obchodního úroku, který věřitel rovněž ujednal) však nelze akceptovat, aby věřitel takový dotaz, byť zpoplatněný, neučinil. Případnou trestněprávní rovinu jednání žalované soud pomíjí, neboť žalobkyně je nepochybně sama schopna brát se za svá práva i cestou případného trestního oznámení, čemuž tak soud v tomto řízení nebude asistovat.

8. Dle názoru soudu je tedy poskytnutí takové zápůjčky ve smyslu § 9 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru již proto nedbalé a soud posoudil smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok toliko na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny z titulu nároku na vydání předmětu bezdůvodného obohacení a na úrok z prodlení z této částky, běžící nejpozději od žalobkyní požadovaného data (které soud není oprávněn překročit), když sazba 10 % ročně odpovídá tehdy platnému V tomto rozsahu soud žalobě výrokem I vyhověl, ve zbytku ji výrokem II zamítnul jako nedůvodnou. Soud zohlednil i platby částka a to již proto, že ve skutečnosti nečinila jistina částka, ale toliko částka, když poplatek, splatný v okamžiku poskytnutí úvěru, je třeba považovat jako neposkytnutí sjednané úvěrové jistiny (takový postup věřitele je samozřejmě pouhou simulací právního jednání, kterým poskytuje jistinu částka a současně jde o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy).

9. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s  měl přiznat právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení žalované. Té však dle obsahu spisu žádné takové náklady nevznikly, tomu pak odpovídá výrok III shora.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně ve stanovených lhůtách k plnění, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo provedení exekuce.