Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
48 C 34/2020-36
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudcem JUDr. Danielem Nevečeřalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 52 221 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 42 465 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky
44 765 Kč ve výši 10% ročně od datum do datum ve výši 335,74 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 42 465,00 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, částky ve výši 9 756,92 Kč a úroku ve výši 52,21 % p.a z částky 38 457,40 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 143 942,00 Kč se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 42 465 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 765 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do [datum] ve výši 335,74 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 42 465,00 Kč ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, částky ve výši 9 756,92 Kč a úroku ve výši 52,21 % p.a z částky 38 457,40 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 143 942,00 Kč se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 41 067,62 Kč, smluvní pokuta 998 Kč, náklady s prodlením žalované 400 Kč, smluvní pokuta 9 756,92 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 001 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila ve 48 měsíčních splátkách po 2 499 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek a žalobkyni tak vzniklo právo požadovat zaplacení smluvních pokut.
2. Žalovaná se při jednání vyjádřila ve věci samé, když uvedla, že půjčku si chtěla vzít její vnučka, ale byla v té době ve zkušební době, úvěr jí nebyl poskytnut, tak bylo domluveno s jméno příjmení, která úvěr za žalobkyni sjednávala, že si úvěr vezme sama žalovaná a bude jej splácet její vnučka. Úvěr byl vyčerpán, vnučka jej splácela, ale pak přišla vnučka o zaměstnání a nebyla schopna úvěr splácet ani vnučka a ani sama žalovaná s ohledem na své příjmy a výdaje. V době sjednání úvěru pobírala důchod a příspěvek na bydlení, náklady na bydlení činily
6 500 Kč měsíčně, neměla jiné dluhy. Neví, jak se dostal do listin náklad na bydlení 3 000 Kč.
3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky k žalobě.
4. VÝPIS Z NEBANKOVNÍHO REGISTRU KLIENTSKÝCH INFORMACÍ (NRKI) prokazuje, že měla žalovaná příznak 16, což značí, že klientova smlouva (smlouvy) je hodnocena jako špatná (negativní příznak).
5. Výpis z registru příjmení neobsahuje žádné informace o žalované.
6. Doklad o vyplacení úvěru prokazuje, že žalované bylo na její účet vyplaceno 50 001 Kč dne datum.
7. Prohlášení klientů ze dne datum prokazuje, že žalovaná podepsala, že si je vědoma výše úroků z úvěru a považuje ji za přiměřenou, nemá žádné splatné dluhy vůči 3. osobě, nenachází se v úpadku, poskytla pouze pravdivé a úplné údaje ke zpracování smlouvy.
8. Předžalobní výzvou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě před podáním žaloby.
9. Úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu prokazuje, že žalobkyně je oprávněna poskytovat spotřebitelské úvěry jiné než na bydlení od datum, s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy v této věci tedy soud nezjistil nic podstatného.
10. Z Vyjádření znalce příjmení jméno příjmení ze dne datum soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí.
11. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouvy o úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne datum, žalovaná jí žádá o poskytnutí úvěru žalobkyni ve výši 50 001 Kč, smlouva byla zprostředkována jméno příjmení Celkem měla žalovaná za úvěr zaplatit za 48 měsíců částku 119 952 Kč.
12. Z Předsmluvního formuláře ze dne datum soud zjistil, že jej žalovaná podepsala a informuje ji o parametrech úvěru.
13. Z Výzvy k zaplacení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru.
14. Z Dodejky ze dne datum soud zjistil, že byl žalované doručen dopis od žalobkyně.
15. Z Výzvy k zaplacení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky a upozorněna na možnost zesplatnění úvěru.
16. Z Oznámení ze dne datum soud zjistil, že byl zesplatněn úvěr žalované pro prodlení s úhradami trvající 65 dní.
17. Z Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory ze dne datum soud zjistil, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 1 652 Kč měsíčně.
18. Z Oznámení ČSSZ ze dne datum soud zjistil, že žalovaná měla důchod 9 019 Kč měsíčně.
19. Z Hodnocení klienta ze dne datum soud zjistil, že u žalované byl hodnocen její příjem
9 019 Kč měsíčně důchod, 1 600 Kč dávky, celkem příjmy 10 619 Kč, výdaje 3 410 Kč životní minimum, 3 000 Kč bydlení (nájemné, inkaso), celkem výdaje 6 410 Kč, rezerva 500 Kč, volné zdroje 3 709 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaná nežije s manželem ve společné domácnosti, má základní vzdělání, forma bydlení vlastní.
20. Z Klientské karty žalované soud zjistil, že žalovaná uhradila 22 splátek po 2 499 Kč a jednu splátku ve výši 2 300 Kč, poslední úhrada je ze dne datum.
21. Z Oznámení o schválení úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalované byla schválena její žádost o úvěr ve výši 50 001 Kč, včetně výše a počtu splátek.
22. Z Poštovního podacího archu ze dne datum soud zjistil, že byl žalované odeslán dopis.
23. Žalovaná při jednání uvedla, že hradila nájemné včetně energií ve výši 6 500 Kč měsíčně, potvrdila výši svých příjmů v celkové výši 10 619 Kč, neví, proč je v hodnocení klienta uvedena částka 3 000 Kč, tuto jméno příjmení nesdělovala, nedokládala ani doklad o výši nákladů na bydlení.
24. Svědkyně vnučka žalované, při svém výslechu potvrdila tvrzení žalované, že si chtěla vzít úvěr sama, ale nebyl jí poskytnut, že se domluvily s jméno příjmení, že úvěr si vezme žalovaná, ale bude jej splácet svědkyně. Po žalované při sjednávání úvěru chtěla jméno příjmení pouze doklad o příjmu.
25. Soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. při jednání a vyzval ji k doplnění tvrzení a označení důkazních prostředků k posouzení úvěruschopnosti žalované s ohledem na výpis z NRKU a s ohledem na výši nákladů na bydlení.
26. K výzvě soudu žalobkyně po odročení jednání doplnila podáním ze dne datum, že není povinností žalobkyně zamítat úvěry na základě špatného hodnocení z NRKU, z historie je známo, že ani špatné hodnocení NRKI neznamená jednoznačně neplatiče. Nezanedbatelná část klientů s tímto příznakem splácí. Žalobkyně nemá povinnost ověřovat správnost údajů poskytnutých žalovanou, včetně nákladů na bydlení. Poměřením příjmů a výdajů žalobkyně bylo zjištěno, že je schopna úvěr splácet. Žalovaná potvrdila správnost poskytnutých údajů. Žalobkyně nepřiložila ani neoznačila žádné důkazní prostředky.
27. S ohledem na opětovné poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. při odročeném jednání navrhla žalobkyně výslech svědkyně jméno příjmení, která zprostředkovávala úvěr k prokázání tvrzení o výši nájmu žalované. Soud její výslech zamítl, neboť je zjevné, že jméno příjmení nemůže disponovat žádnými dalšími důkazními prostředky, kterými by nedisponovala žalobkyně, dle soudu je žalobkyně povinna v rámci prověření úvěruschopnosti ověřit pravdivost poskytnutých údajů žadateli o úvěr, nestačí pouze vycházet z tvrzení, čili nemá smysl pro rozhodnutí sporu provést výslech svědkyně k tomu, aby potvrdila, že vyšla z informací jí poskytnutých žalovanou. Je totiž zcela nelogické, aby byly pořízeny jméno příjmení kopie listin prokazující příjem žalované, ale nebyly pořízeny kopie listin prokazujících výši hrazeného nájemného.
28. Na základě zjištění učiněných z předložených listin a výslechů dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru a úvěr jí byl ve výši
50 001 Kč vyplacen. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vyšla v lepším případě z tvrzení žalované ohledně nákladů na bydlení, které nijak neověřila, v horším případě, jak se s tím soud již opakovaně setkal v rámci exekučních věcí téže žalobkyně/oprávněné, vyšla ohledně výše nájemného z nějakých statistických údajů a nezajímaly ji skutečné náklady na bydlení. Žalovaná uhradila na úvěr 22x 2 499 Kč + 2 300 Kč, tedy celkem 57 278 Kč, a to vše před podáním žaloby. Pokud bude soud vycházet z žalovanou tvrzené výše nákladů na bydlení, které je dle soudu odpovídající výší času a místu, soud tak neměl pochybnosti o její správnosti, měla žalovaná při výpočtu: důchod 9 019 Kč + příspěvek na bydlení 1 652 Kč – bydlení 6 500 Kč – životní minimum jednotlivce 3 410 Kč disponibilních celkem 761 Kč. Z těchto 761 Kč měla hradit splátky úvěru 2 499 Kč měsíčně.
29. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
30. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo zaujal stanovisko, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
32. Byť shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu odkazuje na starý zákon o spotřebitelském úvěru, tak soud je toho názoru, že není sebemenší důvod nepostupovat obdobně i podle nového zákona o spotřebitelském úvěru.
33. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
34. Dle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
35. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
36. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Jelikož nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když toto neprokázala, dospěl soud k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná. Žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, tato částka je velmi nízká a na první pohled budí pochybnosti, přesto se s ní žalobkyně v rámci posuzování úvěruschopnosti spokojila a nijak ji dále nepřezkoumávala. To vše za situace, kdy sama žalobkyně věděla o negativním hodnocení úvěrové smlouvy žalované z registru NRKI, což mělo zvýšit její pozornost a ostražitost.
37. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
38. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
39. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalovaná nemusela neplatnost namítat, naopak soud byl povinen k ní přihlédnout z úřední povinnosti. Podstatné je, že úvěruschopnost nebyla žalobkyní řádně posouzena před poskytnutím úvěru žalované. Pokud by byla řádně posouzena a žalovaná přesto neuhradila úvěr, byla by to právně zcela jiná situace. Úvěrová smlouva byla soudem pro nezkoumání úvěruschopnosti posouzena jako neplatná. Skutečnost, že byla úvěrová smlouva dlouhodobě hrazena, na tom nic nemění, neboť žalovaná to vysvětlila tím, že byla hrazena vnučkou z jejího příjmu z pracovního poměru, neboť úvěr si brala pro vnučku, které nebyl poskytnut, a ta jej také měla hradit. Soud se tedy dále zaobíral tím, zda a v jakém rozsahu vzniklo žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně.
40. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
41. Soud dospěl k závěru, že žalované žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, neboť uhradila žalobkyni částku 57 278 Kč, přestože úvěr byl poskytnut ve výši 50 001 Kč. Tato částka byla uhrazena ještě před podáním žaloby, tedy ani žalováno nebylo důvodně, soud proto žalobu zcela zamítnul.
42. Shora uvedené právní posouzení je i v souladu s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 14 Co 36/2020 -63 ze dne 19.5.2020
43. O náhradě nákladů řízení rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přestože byla žalovaná zcela úspěšná ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tak jí žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Mostě ve dvojím vyhotovení.