Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 334/2019-27
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO,
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
IČO s ukončeným podnikáním
bytem ulice ulice, dům bez čísla popisného či evidenčního, číslo obec, okres obec
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za období od datum do zaplacení.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky částka a částky částka s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky částka za období od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku částka.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z této částky za období od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky [částka] a částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit žalobkyni k rukám zástupkyně žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku [částka].</b>
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný rozkazní žalobou, podanou ke zdejšímu soudu dne datum, na zaplacení částky částka. Ta představovala jednak nedoplatek pojistného částka, žalovaného za dobu 102 dnů v období datum anonymizována dvě slova do datum a upomínací výlohy částka. Nakonec byl také žalován úrok z prodlení z těchto částek podle výroků I. a II. Podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne datum účastníci pojistnou smlouvu číslo o závazku žalobkyně poskytnout žalovanému v případě nahodilé pojistné události pojistné plnění a závazku žalovaného platit žalobkyni pojistné. Předmětem pojištění mělo být vozidlo jméno, registrační značka. Pojistné bylo stanoveno pro pojistné období v částce částka za rok s počátkem pojištění od datum. V průběhu pojištění byla výše ročního pojištění upravena na částka s účinností od datum v souladu s čl. 5 odst. 6 všeobecných pojistných podmínek. Žalovaný nezaplatil žalované pojistné přes výzvy a urgence žalobkyně. Ohledně upomínacích výloh a úroku z prodlení nebyla žaloba blíže vysvětlena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den datum anonymizována dvě slova se nedostavil žádný z účastníků, ani jejich zástupců, přičemž pouze žalobkyně a její zástupce svou neúčast předem omluvili.
3. Na základě dokazování soud zjistil, že mezi účastníky byla skutečně v den uváděný žalobkyní uzavřena výše uvedená smlouva, která ovšem obsahovala ujednání o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a nikoli o pojištění vozidla samotného, a dále pojištění skel vozidla, další pojištění pro případ újmy způsobené provozem jiného vozidla (přímá likvidace) a pojištění asistence, to vše od sjednání smlouvy. Sjednáno bylo pojistné ve výši částka. Nad rámec žalobních tvrzení pak soud zjistil, že bylo sjednáno roční pojistné období.
4. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, upomínací výlohy, ani žalovaný úrok z prodlení, když žalovaný v tomto směru neuváděl tvrzení o případném opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“).
5. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu. Její režim se ve vztahu k pojištění odpovědnosti řídil primárně ustanoveními § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), (dále jen„ ZPOPV“) a ve zbytku a ve věcech tímto zákonem neupravených ustanoveními § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné za pojištění odpovědnosti do konce kalendářního měsíce, v něž pojištění zaniklo, a to v souladu s § 13 odst. 2 ZPOPV a pojistné za další pojištění za dobu, kdy pojištění trvalo v souladu s § 2782 odst. 1 OZ . Doba pro placení pojistného byla první den pojistného období podle § 2783 odst. 2 OZ .
6. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení pojistného za žalovanou dobu trvání pojištění v uváděném období v poměrné výši částka je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení tohoto nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení z této částky za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě výrokem I. vyhověl i v tomto rozsahu. Lhůta pro splnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
7. Ve zbytku byla žaloba na zaplacení pojistného v částce částka výrokem II. zamítnuta pro nesplnění povinnosti tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) OSŘ ). Pokud totiž bylo toto vyšší pojistné žalováno pro uváděné navýšení pojistného podle pojistných podmínek, pak žalobkyně netvrdila, že by v tomto směru žalovaného vyrozuměla ve smyslu § 2786 odst. 1 OZ a proto také v tomto směru zřejmě neoznačila žádné důkazy. Nebyla tedy možné ověřit splnění zákonem stanovených podmínek pro změnu hlavního peněžitého závazku, který měl žalovaný, jakožto podnikatel s žalobkyní sjednat. Soud pak z žalobních tvrzení nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod právní normu, na jejímž základě by bylo možné právo žalobkyně v tomto rozsahu dovodit. Protože soud nezjistil, že by se žalovaný ohledně této částky dostal do prodlení s placením, bylo stejným výrokem nutné zamítnout také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky.
8. Stejně tak soud pro neunesení břemene tvrzení výrokem II. zamítl žalobu také v části, týkající se placení upomínacích výloh v částce částka. Žalobkyně totiž neuvedla, jaké konkrétní výlohy jí v souvislosti v upomínáním žalovaného, resp. s uplatněním pohledávky na pojistné (viz § 513 OZ ) vznikly a ani v tomto směru proto zřejmě neoznačila žádný důkaz. Byť by tedy bylo možné tuto částku hodnotit jako (hmotněprávní) příslušenství žalované pohledávky, resp. náhradu toho, oč se měl zmenšit majetek žalobkyně v důsledku vymáhání žalované jistiny ve smyslu § 2913 odst. 1 OZ , nebylo možné žalobě v této části vyhovět. Protože nebylo zjištěno prodlení žalovaného ani s placením této částky, byl stejným výrokem zamítnut také s tím související úrok z prodlení.
9. O náhradě nákladů soud rozhodl výrokem II. v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce částka s příslušenstvím a žalovaný byl procesně úspěšný v částce částka s příslušenstvím. jméno procesního úspěchu žalobkyně z takto zjištěného celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši částka činila 94,4 % a míra procesního úspěchu žalovaného 5,6 %. Žalobkyně měla proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 88,8 %.
10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši částka, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po částka za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tyto tři úkony po částka a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z těchto částek mimo soudního poplatku. Celkem žádala nahradit částku částka.
11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ tyto náklady na soudní poplatek v částce částka; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. spis žaloby) po částka podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupce žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, také v souladu se závěry vyjádřenými v usneseních Nejvyššího soudu, například ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 , po částka za dva zohledněné úkony a odvod daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupce žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce částka. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku částka (~ 88,8 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
13. Další žádanou náhradu, jež se týká nákladů za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění adresované žalovanému, učiněné před zahájením řízení, nelze zohlednit. Výzvu k plnění totiž nelze posuzovat jako výdaj žalobkyně vynaložený v průběhu řízení a jde tedy o hmotněprávní příslušenství žalované pohledávky ve smyslu § 513 OZ , které musí žalobkyně učinit předmětem řízení, aby je bylo možné žalobkyni přiznat. V této souvislosti je nutné také odkázat na stanovisko Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřené v jeho usnesení ze dne 13. srpna 2014, sp. zn. 22 Cdo 1655/2014 , podle nějž náklady vynaložené na předžalobní upomínku nepředstavují náklady řízení ve smyslu § 137 odst. 1 OSŘ .
14. V daném případě je navíc zřejmé, že náklady na výzvu před podáním žaloby učiněnou advokátním zástupcem žalobkyně by nebyly vynaloženy účelně s ohledem na postavení žalobkyně, jako společnosti, zabývající se poskytováním pojištění a inkasováním pojistného, v jejíchž možnostech jistě je vyzvat své dlužníky k placení jejich dluhů. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014 , či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014 .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.