Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 144/2020-29
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Martinem Masárem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 16 470 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 12. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 470Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 12. 5. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 470Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 16 470 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z částky 16 470 Kč od 12. 5. 2018 do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 17. 3. 2017 smlouvu o úvěru (dále jen Smlouva), na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit v týdenních splátkách po 325 Kč, tedy s RPSN ve výši 195,34 %. Žalovaná úvěr nepravidelně splácela, kdy žalobkyni uhradila celkem 3 000 Kč. Dnem 26. 5. 2017 nastala splatnost celého úvěru. Částka ve výši 16 470 Kč odpovídá aktuální dlužné jistině úvěru a kapitalizovaným úrokům.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 3. 2017 a předpisu splátek soud zjistil, že žalobkyně a žalovanou uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla dne 17. 3. 2017 žalované úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala splácet úvěr s dohodnutým úrokem a poplatky v celkové výši 19 470 Kč dle podmínek ve smlouvě sjednaných v 60 týdenních splátkách po 324,50 Kč. Z výzvy před podáním žaloby bez datace a potvrzení o podání soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalovaného dluhu.
4. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena dne 17. 3. 2017 smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala splácet v 60 týdenních splátkách á 324,50 Kč měsíčně. RPSN byla sjednána jako ve výši 195,34 %. Žalovaná přestala řádně a včas platit splátky, úvěr byl zesplatněn k 11. 5. 2018. Žalobkyně netvrdila a neprokázala zkoumání schopnosti žalované splácet poskytovaný úvěr.
5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
6. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 2991 odst. 1 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
11. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., stanoví výši úroku z prodlení.
12. Soud se z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
13. Žalobkyně dle soudu neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr ve výši 11 000 Kč s RPSN 195,34 %.
14. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ byla zapracována do zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen zákon o spotřebitelském úvěru). Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. 8 Co 114/20119-39) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 588 téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).
15. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně smluvní pokuty i úroků zamítl.
16. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku 8 000 Kč (úvěr poskytnutý žalované žalobkyní ve výši 11 000 Kč ponížený o zaplacené splátky v celkové výši 3 000 Kč) dospěl soud při právním posouzení k závěru, že v této výši se žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 NOZ má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru je bezdůvodným obohacením žalované a žalovaná je povinna toto obohacení žalobkyni vydat. Žalobkyni také podle § 1970 NOZ náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.
17. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že smlouva o úvěru je neplatná dále i pro rozpor s dobrými mravy pro lichevní úroky. Při posouzení platnosti, resp. neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba také posoudit výši úroků, zda je přiměřená či nikoliv. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR lze za nepřiměřenou výši úroků zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje výše obvyklého úroku poskytovaného bankami dvakrát až třikrát (NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Z veřejně dostupných zdrojů na webových stránkách České národní banky, www.cnb.cz, (Hlavní menu, Statistika, ARAD-systém časových řad, Výběr dat, Měnová a finanční statistika, Měnová statistika, Úrokové sazby MFI, Nové obchody, Úrokové sazby) vyplývá, že RPSN spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem činila v březnu 2017 cca 10 %. V daném případě tak RPSN přesahuje obvyklou míru v bankovním sektoru poskytovanou domácnostem nikoliv třikrát, ale osmnáctkrát. Z toho lze učinit nepochybný závěr, že sjednaná míra úrokové sazby je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, což činí úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou dle § 588 NOZ. Shora uvedený judikát lze vztáhnout i na období po účinnosti nového občanského zákoníku, neboť filosofií nového občanského zákoníku zjevně není oslabit pozici spotřebitelů při sjednávání spotřebitelských smluv s podnikateli.
18. Soud se také zabýval oddělitelností ujednání o nepřiměřené úrokové míře od ostatních ujednání smlouvy a dospěl k závěru, že toto ujednání není od ostatních částí smlouvy oddělitelné, je naopak jeho integrální součástí a za neplatné je tak nutno prohlásit nejen ujednání o nepřiměřeném úroku, ale celou úvěrovou smlouvu. Tento závěr soud učinil na základě skutečnosti, že výše úrokové sazby byla v adhezní formulářové úvěrové smlouvě pevně stanovena, když jiná možnost výše úroku připouštěna nebyla. Bez sjednání tohoto nepřiměřeného úroku by tak nedošlo k poskytnutí úvěru žalované. Z těchto okolností lze dospět k závěru, že neplatně sjednaný úrok činí absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru. Viz také rozhodnutí Krajského soudu v Ústí and Labem sp. zn. 95 Co 146/2017. Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích je ve smlouvě o úvěru jedním z nejzásadnějších ujednání, a je podstatnou náležitostí takové smlouvy, má soud za to, že neplatnost tohoto ujednání nelze oddělit od ostatních částí smlouvy o úvěru, když nelze rozumně předpokládat dle § 576 o. z., že by obě strany smlouvu uzavřeli i bez tohoto ujednání, pokud by jeho neplatnost rozpoznali včas.
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř. a contrario. Žalovaná měla ve věci převážný úspěch, ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno výše.
20. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.