Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 136/2020-53

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 5 764 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 400 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 2 364 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 12. 2016

do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 269 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 400 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se do částky 2 364 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení a s úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 12. 2016 do zaplacení zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 269 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 5 764 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 1. 1. 2017 do 6. 12. 2019 v částce 957,06 Kč, a se smluvním úrokem ve výši 20,98 % ročně z částky 4 000 Kč od 25. 12. 2016 do zaplacení, kapitalizovaný za období od 25. 12. 2016 do 6. 12. 2019 v částce 2 510,61 Kč. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, a žalovanou po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem došlo dne datum k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce číslo. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku 600 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Po postoupení pohledávky žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalované, kterou rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle , , dále jen , a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavila, a za situace, kdy ani žalobkyně nebyla přítomná u nařízeného jednání soudu a ani ona tak nevyužila své možnosti být řádně poučena ze strany soudu ve smyslu , vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Dne datum uzavřel původní věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjče číslo podle níž žalované poskytl částku 4 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit formou 43 týdenních splátek po 148 Kč, a to spolu s úrokem v částce 364 Kč, za dobu trvání smlouvy 43 týdnů odpovídající výši úroku 20,98 % ročně z dlužné částky, s poplatkem ve výši 800 Kč, s hotovostním inkasem splátek ve výši 1 200 Kč, celkem tak v částce 6 364 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila. Celkem žalovaná uhradila 600 Kč. Svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což žalované oznámil téhož dne.

4. Podle . , dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

6. Podle § 2390 o. z. platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši zápůjčky, o výši jednotlivých poplatků, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní. Přestože jsou platby spojené s poskytnutím peněžních prostředků uvedené v předmětné smlouvě o půjčce (úrok, poplatek, hotovostní inkaso) zcela transparentní a přestože je v předmětné smlouvě uveden úrok odpovídající výši 20,98 % ročně z poskytnuté částky, což by samostatně byl akceptovatelný úrok, nejedná se o platně uzavřenou smlouvu o úvěru z následujících důvodů. Soud dospěl k závěru, že věřitel při uzavírání předmětné smlouvy poplatky uvedenými v jednotlivých částkách, pouze účelově s cílem naplnit zákonné požadavky na přiměřenost vzájemných ujednání mezi podnikatelem a spotřebitelem, skrytě navýšil úroky. V předmětné smlouvě je stanoven poplatek za administrativní činnost v částce 800 Kč, když soud

ani podrobným studiem smlouvy nezjistil, jaké protiplnění by za tento poplatek měl věřitel (podnikatel) dlužníku (spotřebiteli) poskytnout, v úvahu tak připadá pouze vyplnění formulářové adhezní smlouvy, když soud tento úkon nepovažuje za odpovídající vzhledem k případné ceně takovéto služby. Ohledně poplatku za hotovostní inkaso splátek, vycházeje co do případného obsahu služby pouze z názvu poplatku, soud konstatuje, že k tomu ani žalobkyně netvrdila

ani nikterak nedokazovala, zda byla žalované nějaká služba poskytnuta, či nikoliv, případně jaká

a kolikrát a s jakými náklady věřitele. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že jednotlivým výčtem částek ve smlouvě se věřitel snaží účelově vyhovět zákonným požadavkům

na přiměřenost a transparentnost smluv uzavíraných se spotřebitelem, ale ve skutečnosti došlo pouze ke skrytému navýšení vlastního úroku, a to na úroky ve výši 71,4 % jistiny za rok,

když za avizované„ služby“ věřitel dlužníkovi žádného protiplnění neposkytl, když takovýto závěr soudu potvrzuje i ujednání účastníků přímo ve smlouvě článek 4.1 b) kde jsou úroky sečteny s příslušnými poplatky a je s nimi uvažováno jako s jedinou částkou. K takovéto výši úroku dospěl soud přepočtem z celkové splatné částky 6 364 Kč (jistina 4 000 Kč a úrok 2 364 Kč) splatné za 43 týdnů (tj. úrok za dobu trvání smlouvy 59,1 %), když soud předpokládal běžnou délku roku 52 týdnů (tj. 71,4 % ročně jak výše uvedeno). Při takto sjednané výši úroku

se po zhodnocení smlouvy jako celku jedná o neplatně uzavřenou smlouvu, neboť se zjevně příčí dobrým mravům, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu v délce splácení do jednoho roku cca 17 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak více než čtyřikrát převyšuje. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně (jejího právního předchůdce) – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou

ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání

ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí

až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu,

aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní (či jejím právním předchůdcem) nepožívá právní ochrany.

9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne 27. 2. 2016 ve výši 4 000 Kč po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky v celkové výši 600 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 3 400 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. o. z., a to v souladu s ust. o. z. včetně úroku z prodlení v žalobkyní požadované výši dle za dobu od 1. 1. 2017 do zaplacení.

10. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích a ve zbývajících sjednaných úrocích nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

11. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. , kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě byla žalobkyně úspěšná v 59 % a žalovaná

v 41 %, žalobkyně byla tedy úspěšnější v rozsahu 18 %, soud tudíž žalobkyni přiznal právo

na náhradu nákladů řízení žalovanou ve výši 269 Kč, tj. 18 % z částky 1 489 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může

se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.