Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 140/2020-36

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 14 700 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 7 700 Kč se zákonným úrokem od 27. 1. 2018 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,5 % ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje částku 7 700 Kč se zákonným úrokem od 27. 1. 2018 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by mu byla přiznána částka 14 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 14 700 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení s tím, že žalovaná uzavřela dne 2. 12. 2016 s žalobcem smlouvu o úvěru (Smlouva), podle které měla splácet týdně 295 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 3 000 Kč, vydělil týdenní splátkou 295 Kč a vypočetl tak, kdy se žalovaná skutečně dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 17. 2. 2017 a datum prodlení ke dni 27. 1. 2018. Žalobce ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od 26. 1. 2018. Na základě výzvy soudu žalobce doplnil tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované a to tak, že sdělil, že zkoumal ve všech dostupných databázích informace o žalované a jejich osobních a majetkových poměrech (např. kontrola v databázích neplatných dokladů, insolvenční rejstřík, kontrola dokladů předložených žalovanou).

2. Žalobce se z jednání omluvil.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, ve věci se nevyjádřila.

4. Z provedených důkazů bylo zjištěno, a to z y označené jako smlouva o úvěru, že žalovaná a žalobce sjednali smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, a to dne 2. 12. 2016, přičemž tuto částku a kapitalizovaný úrok ve výši 7 700 Kč se žalovaná zavázala hradit v týdenních splátkách po 295 Kč. Z listin označené jako evidenční karta bylo zjištěno, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, z evidenční karty vyplývá ze dne 1. 12. 2016, žalovaná podle zjištění žalobce měla čistý měsíční příjem 17 478 Kč, přičemž ve formuláři je uvedeno, že žalovaná má měsíční výdaje výši 8 296 Kč (nájem a inkaso 4 250 Kč, telefon 200 Kč, jiné výdaje 3 000 Kč, splátka úvěru 846 Kč měsíčně). Z historie plateb vyplývá, že žalovaná uhradila na splátce pouze 3 000 Kč. Z výzvy k plnění bylo zjištěno, že žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu.

5. Po skutkové stránce soud zjistil, že žalovaná uzavřela dne 2. 12. 2016 s žalobcem smlouvu, jejímž předmětem bylo přenechání částky 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala celkem vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 17 700 Kč ve splátkách po 295 Kč týdně. Žalovaná uhradila žalobci pouze 3 000 Kč. Žalobce s žalovanou vyplnil formulář ohledně majetkových poměrů žalované, přičemž z něj vyplývá, že žalovaná má měsíční příjem 17 478 Kč a výdaje 8 296 Kč.

6. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení , (dále jen o. z) a , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), účinný od 1. 12. 2016.

7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:

10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud zaujal v této věci stanovisko, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru ( ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. a řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí směřují při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele k aplikaci odst. l , a téhož zákona (absolutní neplatnost právního jednání).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Soud po provedení důkazů dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že řádně ověřoval úvěruschopnost žalované. Kromě vyplněné karty klienta žalobce nepřeložil žádné důkazy, z nichž vyplývá, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované. Soud z předložených důkazů nemůže zjistit, zda se žalobce spokojil při zjišťování údajů o majetku žalované pouze z informací od žalované či si tyto informace žalobce řádně ověřil jak tvrdí. Žalobce nepředložil např. výpis z účtu žalované, či výplatní pásky žalované či jiný dokument, ze kterého by bylo patrno, že si žalobce ověřil informace o majetku žalované, jak tvrdí. To že žalobce prověřoval žalovanou přes insolvenční rejstřík, či jiné veřejně dostupné databáze dle názoru soudu nestačí.

17. Jelikož se žalobce s jednání omluvil, nemohl jej soud poučit ve smyslu o neprokázání tvrzení týkající se úvěruschopnosti žalované.

18. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí 7 000 Kč, neboť žalovaná z částky, kterou jí zaslal předchůdce žalobce, uhradila již 3000 Kč. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 7 000 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení.

19. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy, tak jak je uvedeno ve výroku II.

20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu Žalobce byl v dané věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.