Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 100/2020-26
: Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Adamem Haasem ve věci žalobce právnická osoba, IČO, sídlem ve obec, ulice a číslo, zast. advokátem údaje o zástupci proti žalovanému celé jméno žalovaného, datum narození, bytem v obec, ulice a číslo, o zaplacení částka s příslušenstvím,
takto:
I. Změna žaloby se nepřipouští.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku částka spolu s ročním 21,05% úrokem z částky částka od datum do zaplacení, a spolu s ročním 10% úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Změna žaloby se nepřipouští. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobci částku [částka] spolu s ročním 21,05% úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a spolu s ročním 10% úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce.
Žalobou podanou soudu dne datum se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky částka s příslušenstvím. Uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným (dále jen dlužník) dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen Smlouva), na základě které poskytl věřitel dlužníkovi peněžní prostředky ve výši částka a dlužník se zavázal tuto částku vrátit spolu s dohodnutými ve 40 měsíčních splátkách po částka vždy k 20.dni v měsíci se splatností prvé z nich datum. Dlužník úvěr čerpal dne datum ve výši částka bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet, a ve výši částka převodem na účet zprostředkovatele. Dlužník ovšem úvěr řádně nesplácel, neuhradil druhou až čtvrtou splátku, a věřitel přistoupil k zesplatnění, a to ke dni datum. K tomuto dni dlužník dluží tři neuhrazené splátky ve výši částka, zbytek neuhrazené jistiny částka (takto byla na původní jistinu umořena z celkem čtyř prvých splátek), částka na vynaložených nákladech za tři upomínky, částka na smluvní pokutě za tři neuhrazené splátky, částka na smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek a jistiny, tedy celkem z částky částka, a to za dobu od datum do datum. K výzvě soudu dále žalobce doplnil žalobu a uvedl, že v dané věci byla předmětná smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřena jako mezi podnikateli, a to nikoliv jako spotřebitelský úvěr, ale úvěr podnikatelský, kdy chybou psaní na straně žalobce byla užita nesprávná smlouva, přičemž účelem bylo poskytnutí podnikatelského úvěru, což je zřejmé i ze skutečnosti, že žalovaný je ve smlouvě označen včetně jeho IČ. I přesto žalobce zkoumal úvěruschopnost žalobce, kdy mu v tomto směru postačila čestná prohlášení žalovaného týkající se jeho závazků, výdajů a příjmů, prostřednictvím kterých žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze Smlouvy je schopen řádně splácet; žalobce dále žalovaného prověřoval mimo jiné v rámci databáze centrální evidence exekucí a databáze insolvenčního rejstříku.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud provedl důkaz smlouvou o spotřebitelském úvěru, ze které má za prokázáno, že žalovaný dne datum podepsal žalovaný jako úvěrovaný nebo zákazník a osoba oprávněná jednat za žalobce jako poskytovatele, listin u nadepsanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo jejímž obsahem bylo mimo jiné poskytnutí celkové částky částka dlužníkovi s tím, že částka budou vyplaceny zprostředkovateli, a dlužník uhradí celkově částku částka ve 40 měsíčních splátkách po částka splatných každého 20. dne v měsíci počínaje měsíc rok a konče měsíc rok. Úvěr byl poskytnut jako standartní neúčelový přímý. Dlužník (úvěrovaný) je ve smlouvě označen jménem, příjmením, trvalou i současnou adresou, rodným číslem, číslem OP, IČ, telefonem, emailem, číslem bankovního účtu (bankovní účet), dále je ve smlouvě specifikován čistý měsíční příjem dlužníka ve výši částka (bez uvedení, o jaký druh příjmu se jedná), výdaje na bydlení částka, dále, že je svobodný, bezdětný, bydlí v nájemním bytě a na další úvěry platí částka měsíčně. Z potvrzení banky ze dne datum má soud za prokázáno, že dne datum bylo z účtu žalobce ve prospěch účtu č. bankovní účet odepsáno celkem částka. Z výpisu z účtu dlužníka číslo za měsíc měsíc rok má soud za prokázáno, že počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni datum byl částka a konečný zůstatek ke dni datum částka. Nejvýraznější příjmovou položkou na tomto výpisu je hned prvá položka v podobě příchozí úhrady dne datum z účtu označení označení označení ve výši částka, další významné příjmové položky ze dne datum od právnická osoba částka, ze dne datum od právnická osoba částka z titulu úvěru, a ze dne datum od právnická osoba právnická osoba částka jako doplatek úvěru. Ostatní příjmové i výdajové položky se pohybují nejvýše do částka s výjimkou odchozích položek ze dne datum částka, datum částka, datum částka a částka, (nespecifikováno), a dále ze dne datum částka pro příjmení jméno, datum částka na výměnu korun za euro, datum částka pro právnická osoba a částka pro právnická osoba právnická osoba právní forma, datum částka pro právnická osoba jako úhrada aktuálního dluhu, a datum částka pro právnická osoba. Celkový obrat na účtu za dané období potom činil na straně pčíjmů částka a na straně výdajů částka. S ohledem na právní hodnocení věci uvedené níže soud další dokazování neprováděl.
Podle zák.č. 267/2016 Sb., ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru,
§ 86
(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
§ 87
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v té části, ve které se žalobce domáhá zaplacení jistiny úvěru bez příslušenství. Žalobce totiž prokázal pouze tu skutečnost, že poskytl žalovanému částku ve výši částka, z níž žalovaný uhradil pouze částku v celkové výši částka, a zbývající část poskytnuté jistiny ve výši částka je tedy žádána z titulu bezdůvodného obohacení oprávněně. Zbývající částky představující přirostlé úroky, běžící úroky, smluvní pokuty či jiné náklady, jejichž uplatnění má oporu v uzavřené smlouvě, již však nejsou žádány po právu, protože tato smlouva byla shledána neplatnou, neboť žalobce neprokázal, že by řádným způsobem splnil svou povinnost zkoumat schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr. Předně soud neuvěřil tvrzení žalobce, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy v rámci jejich podnikatelské činnosti. Po dobu celého řízení žalobce tvrdil, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru a až v momentě, kdy mu bylo zřejmé, že soud bude zkoumat splnění podmínek podle shora citovaného ustanovení zák.č. 267/2016 Sb., doplnil, a v podstatě změnil žalobní tvrzení v uvedeném smyslu, tedy že byla žalovanému k podpisu předložena smlouva na neodpovídajícím formuláři a ve skutečnosti byla uzavřena smlouva mezi podnikateli. Tuto změnu tvrzení soud vyhodnotil jako změnu žaloby, kterou výrokem I. rozsudku nepřipustil, neboť by to pro fázi, ve kterém se řízení nacházelo, znamenalo provést další dokazování. Nicméně, žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, ani se tedy nepokusil k takovéto podstatné změně skutkových tvrzení předložit jediný důkaz. Proto, pokud jde o Smlouvu o úvěru, soud vychází striktně z obsahu písemně sepsané listin y, když předpokládá, že žalobce jako profesionál by měl vědět, jaký formulář smlouvy má pro ten který případ použít, a že tak i v tomto případě učinil správně. O tom, že se jedná o běžný spotřebitelský úvěr, vypovídá i to, že žalobce prováděl zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Pokud tedy jde o toto zkoumání, toto bylo provedeno zcela nedostatečně, žalobce neuvedl, jakým způsobem ověřoval informace od dlužníka získané. I kdyby ovšem tyto informace byly ověřeny, je soud toho názoru, že pokud by se žalobce podrobně zabýval obsahem výpisu z bankovního účtu dlužníka, který k důkazu předložil, nemohl by dospět k závěru, že dlužník není rizikovým klientem a že je schopen poskytovaný úvěr splácet. Z tohoto výpisu totiž (pakliže nebudeme srovnávat pouze počáteční a konečný zůstatek na účtu) zcela jednoznačně vyplývá, že dlužník byl osobou s mnoha závazky a že předchozí závazky zřejmě plnil za pomoci prostředků pocházejících ze závazků nových. Z celkového objemu připsaných obratů na účtu dlužníka v měsíci květnu ve výši částka byl nejméně souhrn prostředků ve výši částka připsán z titulu čerpání jiných úvěrů či půjček. Nadto z výpisu z účtu není zřejmé, že by žalovaný pobíral pravidelný čistý měsíční příjem, pokud tedy skutečně nebyl osobou samostatně výdělečně činnou, což ovšem žalobce v rámci takového předsmluvního zkoumání nezjišťoval, nebo to alespoň do smlouvy neuvedl. Navíc, odpis částky částka se může jevit jako částka poukazovaná co by výživné, což je už ovšem ze strany soudu pouhý dohad. V každém případě bylo povinností žalobce tyto rozpory a nedostatky u ústního jednání vysvětlit a uvést na pravou míru. Žalobce se ovšem k ústnímu jednání nedostavil a rezignoval tak na splnění těchto svých povinností vyplývajících pro něho z ust. § 101 odst.1 o.s.ř. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích II. a III. rozsudku.
Ze zjištěného skutkového stavu je tedy zřejmé, že žalovaný obdržel od žalobce bez právního důvodu částku ve výši částka, kterou zcela nevrátil, což na jeho straně představuje bezdůvodné obohacení, jehož speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku , zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností dlužníka, což znamená, že dlužník dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení §586 obč. zákoníku, tedy pouze k námitce dlužníka. A to přesto, že jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé ust. §87 odst.1 zák. 257/2016 Sb. by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí v zákoně č. 257/2016 Sb. nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018 , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer,Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/87, ECLI:EU:C: 1978). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z aktuálního nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje již jen odkázat. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl jak uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku.
Pokud jde o rozsah a výši přiznaných nákladů řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst.1 a §142 odst.2 o.s.ř. , kdy žalující strana byla úspěšná z 79%, žalovaná strana byla úspěšná z 21%, poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí tedy 58% ve prospěch strany žalující, které tak přísluší nárok na náhradu nákladů řízení neúspěšnou žalovanou stranou, a to právě v rozsahu 58% z částky částka, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka, z odměny za právní zastoupení v celkové výši částka za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby), když za jeden úkon právní služby náleží dle §14b odst.1 bod 2 adv. tar. částka, z paušální náhrady hotových výdajů v částce částka, když za jeden úkon právní služby náleží dle §14b odst.5 písm.a) adv. tar. částka a z částky částka odpovídající 21% DPH ze základu částka. K aplikaci ust. §14b adv. tarifu soud přistoupil, neboť z úřední činnosti je soudu známo, že typově shodné návrhy byly v minulosti a jsou i v současnosti tímtéž žalobcem u zdejšího soudu, a to nejen v senátu 10C, podávány opakovaně, když se liší se pouze v osobě na straně žalované.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně, ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.