Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 136/2020-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Zdražilem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7 910 Kč
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 910 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 910 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 910 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným dne 20. 6. 2019 uzavřela dohodu o narovnání, kterou došlo k narovnání vztahů plynoucích ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 3 000 Kč. Tuto se měl žalovaný zavázat splatit spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 3 204 Kč do 29. 4. 2019, což neudělal, a žalobkyně požadovala i zaplacení smluvní pokuty 900 Kč, úroku 96 Kč, poplatku za odeslání upomínek 1 100 Kč, poplatku za vymáhání 1 500 Kč a poplatku za uzavření splátkového kalendáře 1 500 Kč (tj. celkem 11 300 Kč).
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den datum. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 6. 10. 2020 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, avšak žalobkyně tuto existenci tohoto předchozího závazku, neprokázala, neboť ohledně této skutečnosti nedoložila ani neoznačila žádné důkazy. Nelze tak považovat za prokázané, že smluvní strany tuto smlouvu uzavřely; na tom nic nemění ani skutečnost, že následně došlo k uzavření dohody o narovnání, před jejímž uzavření ani žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně dále neprokázala, že by jakoukoliv finanční částku, která měla být předmětem úvěru, žalovanému skutečně poskytla. Z předložených bankovních potvrzení vyplývá pouze to, že žalobkyně obdržela z účtu majitele celé jméno žalovaného částku 1 Kč a že na stejný účet dne 21. 3. 2019 zadala příkaz k platbě ve výši 3 000 Kč, z čehož však nevyplývá, že tato částka byla skutečně připsána na uvedený protiúčet, což je ostatně uvedeno i v potvrzení příjmení příjmení („ toto potvrzení neslouží jako doklad prokazující doručení částky platební transakce příjemci platby nebo poskytovateli platebních služeb příjemce platby“).
4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně sice uzavřela dohodu o narovnání s žalovaným, nicméně tuto dohodu je třeba považovat za neplatnou. Žalobkyně nedoložila existenci předchozího (podkladového pro dohodu o narovnání) závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čímž neprokázala skutečnost, že zde existoval závazek, který by bylo možné dohodou o narovnání nahradit, stejně tak poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Kromě toho žalobkyně před uzavřením smlouvy o narovnání, kterou lze v daném případě považovat za dohodu o odložené platbě a tím smlouvu spadající pod definici spotřebitelského úvěru ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb. , nijak nezkoumala úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. . Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu právních východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , považovat za neplatnost absolutní. Pro úplnost soud podotýká, že se žalobkyně a její právní zástupce k nařízenému jednání nedostavili, čímž se dobrovolně připravili o možnost být ze strany soudu poučeni ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a v návaznosti na to i k případnému označení důkazních návrhu dle § 118a odst. 3 o.s.ř. S ohledem na neplatnost smlouvy o narovnání, nebyl žalovaný smluvně zavázán k žádným smluvním povinnostem z této dohody vyplývajících. Žalobkyně proto neprokázala existenci právního důvodu pro přiznání žalované částky, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.
5. Přestože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).