Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 252/2020-46
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Grünwaldovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 5 857,88 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 3 057,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 057,88 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 800 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 3 057,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 057,88 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Olomouci doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u podepsaného soudu dne datum s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi právnická osoba, jako původním věřitelem a postupitelem a právnická osoba, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 2 800 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 2 800 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 057,88 Kč. Přes zaslanou výzvu žalovaný ničeho neuhradil.
2. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně žalobu co do částky 3 057,88 Kč zpět.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a ) o. s. ř. o. s. ř. bez jednání.
4. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), obsahuje rozsudek podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí peněžní částky žalovanému ve výši 2 800 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství a poplatků do datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, odeslaného žalované téhož dne. Předžalobní výzvou ze dne datum právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného ke splacení dluhu. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.
6. Podle ust. § 96 o.s.ř. , žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání. Byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník “), smlouvou
o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.
9. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
10. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
11. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
13. Dle § 1879 občanského zákoníku , může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku , postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Dle § 1881 odst. 1 občanského zákoníku , postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje.
16. Žalobkyně dříve, než soud začal jednat ve věci samé, vzala podanou žalobu co do poplatku za poskytnutí úvěru 3 057,88 Kč zpět, soud proto rozhodl v rozsahu tohoto zpětvzetí a řízení dle ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. tohoto usnesení částečně zastavil, když nebylo zapotřebí zjišťovat stanovisko žalovaného dle ust. § 96 odst. 3 o.s.ř. , neboť ve věci dosud nebylo jednáno.
17. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.
18. Soud uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku , neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
19. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, a to dle položky č. 2 bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, když poplatek ze žaloby činí částku 1 000 Kč, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku dosud 400 Kč a zbývá doplatit částku 600 Kč.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalovaný je povinna zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle
§ 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech, viz rozhodnutí Ústavního soudu
I. ÚS 3923/11 DPH 21 % ve výši 189 Kč z odměny a náhrad, neboť zmocněnec žalobkyně je plátcem DPH. Lhůta k plnění byla stanovena i u výroku II. obecná třídenní a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.