Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 230/2020-154
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Davidem Ungrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený anonymizováno jméno celé jméno žalovaného,
advokátkou sídlem adresa
o zaplacení 217 657,83 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Řízení se co do částky 102 792,52 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 75 744 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 500 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 500 Kč jdoucím od 5. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 114 865,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 800 Kč jdoucím od 5. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 503,84 Kč, a to to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.
V. Žalobkyni se po právní moci výroku I. tohoto rozhodnutí vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 938 Kč a žalobkyně se vyzývá ke sdělení čísla účtu pro jeho vrácení.
Odůvodnění:
<b>I. Řízení se co do částky 102 792,52 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 75 744 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 500 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 500 Kč jdoucím od 5. 8. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 114 865,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30 800 Kč jdoucím od 5. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10 503,84 Kč, a to to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného.</b> <b>V. Žalobkyni se po právní moci výroku I. tohoto rozhodnutí vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 938 Kč a žalobkyně se vyzývá ke sdělení čísla účtu pro jeho vrácení.</b>
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 217 657,83 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. až III. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 111 124 Kč (60 000 Kč jistina úvěru a 51 124 sjednané úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách po 1 543 Kč měsíčně vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 23 % ročně a RPSN činí 38,01 % ročně. Současně si strany sjednaly doplňkovou inkasní službu. V rámci sjednaných podmínek inkasní služby si účastníci sjednali nároky, které může žalobkyně uplatňovat po žalovaném za situace, kdy se úvěr stane splatným. Dále si strany sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“, která je poskytována na žádost spotřebitele a je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Služba podpora zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný však svým povinnostem ze smlouvy řádně nedostál, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 4. 2020. Žalovaný byl upomínán k zaplacení splátek dvěma upomínkami ze dne 20. 4.2020 a 5. 5. 2020, za něž žalobkyně požaduje zaplacení 300 Kč a 500 Kč s odkazem na článek V. odst. 5. 4. smlouvy. Jelikož nebyla dlužná splátka ani po upomínkách zaplacena, zesplatnila žalobkyně úvěr. Žalovaný nezaplatil jedinou platbu. Celková dlužná částka ve výši 217 657,83 Kč se tak sestává z jistiny ve výši 60 000 Kč, úroků ve výši 51 123,83 Kč, poplatku za inkasní službu ve výši 17 856 Kč, poplatku za doplňkovou službu podpora ve výši 57 888 Kč, nákladů na upomínání 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč (0,1 % denně z dlužné částky), vše ponížené o částku 10 Kč. Zesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne 21. 5. 2020, tímto dopisem jako poslední upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 4. 8. 2020. Na příslušenství požadovala žalobkyně zákonný úrok z prodlení jdoucí od 5. 8. 2020 z dlužné částky ve výši 90 800 Kč (sestávající z jistiny, nákladů na upomínání a smluvní pokuty) a smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky 75 744 Kč (z poplatků za inkasní služby a podporu).
2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že nárok neuznává, bral si půjčku od žalobkyně již 26. 2. 2020, a to ve výši 28 000 Kč. Úroky a poplatky uvedené v žalobě pokládá za nemravné až lichvářské. Rozporoval uzavření smlouvy online, poukázal na podvod, který na něj měl být spáchán a je řešen anonymizováno, konkrétně anonymizována tři slova obec pod číslo jednací rok číslo, když od něj měla vylákat peníze jeho známá. Dále pokazoval na svůj anonymizováno stav.
3. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 5. 1. 2021, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil a o odročení jednání nepožádal. Soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Na jednání, ještě před tím, než bylo soudem zahájeno jednání ve věci samé, vzala žalobkyně zpět svůj návrh co do částky 102 792,52 Kč se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 75 744 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 500 Kč od 5. 8. 2020 do zaplacení. Jelikož nebylo k zastavení řízení potřeba souhlasu žalovaného, soud řízení v uvedeném rozsahu výrokem I. zastavil (§ 96 o.s.ř. )
4. Z provedených důkazů, jež soud zhodnotil podle § 132 o.s.ř. , učinil soud následující skutková zjištění: ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum, číslo kopie OP žalovaného, kontroly OP, audionahrávky ze dne 11. 3. 2020, výpisů z běžného účtu žalovaného, detailu inkasa, detailu pohybu na účtu žalobkyně ze dne 23. 3. 2020 a potvrzení právnická osoba ze dne 22. 9.2020, detailu pohybu uvnitř banky ze dne 23. 3. 2020, potvrzení o úhradě dluhu z úvěru číslo potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 23. 3. 2020 soud zjistil, že tohoto dne mezi sebou účastníci na dálku uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na dobu 72 měsíců úvěr ve výši 60 000 Kč za úrok 23 % ročně s tím, že částka 11 988 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, částka ve výši 36 512 Kč byla použita a vyplacena na úhradu předchozího závazku žalovaného u žalobkyně plynoucího z úvěrové smlouvy číslo částka ve výši 11 500 Kč představuje poplatek za náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovanému tak bylo fakticky poskytnuto 48 500 000 Kč, přičemž z toho částka ve výši 36 512 Kč byla vyplacena na předchozí závazek žalovaného u žalobkyně. Žalovaný se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úroky ve splátkách po 1 543 Kč měsíčně, splatných vždy k 15. dni v měsíci. Současně bylo zjištěno, že si strany sjednaly doplňkovou inkasní službu, v níž se žalovaný zavázala zaplatit žalobkyni za výkon„ inkasní služby“, zahrnující jednorázové náklady na zřízení služby, její náklady na zajištění inkasování plateb od žalovaného a poplatky za podání a přijetí příkazu, částku 17 856 Kč (72 měsíců x 248 Kč) s tím, že nebude-li inkaso provedeno, je žalobce oprávněn provádět opakované příkazy k provedení inkasa na denní frekvenci, dokud nedojde k realizaci inkasa (čl. II odst. 2.7), že uhradí-li žalovaný řádně a včas všechny splátky úvěru a této služby, žalobce mu následně vrátí polovinu nákladů této služby (čl. II odst. číslo), a že dojde-li pro prodlení žalované k zesplatnění úvěru, je žalovaný povinen uhradit zbývající část nákladů této služby (čl. II odst. číslo), jestliže dojde k postupu uvedeném v bodě číslo má v takovémto případě poskytovatel nárok na úhradu smluvní úroku z prodlení ve výši 0,1% denně z výše dlužné částky do zaplacení. Bylo též sjednáno, že žalobce má právo zesplatnit jistinu úvěru, úroky z prodlení, upomínky a inkasní službu, nedojde-li ze strany žalovaného ani po dvou upomínkách k úhradě celé dlužné částky, že žalobce má v takovém případě právo na smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny (čl. V odst. 5.5) a že žalovaný je oprávněn úvěr zcela nebo zčásti splatit po dobu trvání úvěru s tím, že v takovém případě má právo na snížení celkových nákladů spotřebitelského úvěru o výši úroků a žalobkyně po ni nebude požadovat náklady předčasného splacení (čl. V odst. číslo a číslo). V článku 5. 3. písm. c) si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení s tím, že souhrn smluvní pokuty nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. V článku 5.4 smlouvy je uvedeno, že zaslání první upomínky k úhradě dluhu je zpoplatněno částkou 300 Kč a zaslání druhé upomínky je zpoplatněno částkou 500 Kč. Strany si dále sjednaly doplňkovou službu podpora v celkové výši 57 888 Kč (804 Kč x 72 měsíců) za obdobných podmínek jako u služby inkasa (bod II. smlouvy o zřízení doplňkové služby podpora), která je poskytována na žádost spotřebitele a je součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. Služba podpora zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace nebo nezaviněné ztráty zaměstnání. U obou dvou služeb (inkaso i podpora) si strany ujednaly povinnost žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužných částek. Upomínkami ze dne 20. 4. 2020 a 5. 5. 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení dlužných částek. Skutečnost, že upomínky byly žalovanému odeslány, je doložena poštovními podacími archy. Z přípisu zástupce žalobkyně ze dne 21. 5. 2020 a z připojeného podacího archu soud zjistil, že tímto přípisem žalobkyně pro prodlení žalovaného s placením splátek zesplatnila jistinu úvěru sjednaného v úvěrové smlouvě a vyzvala žalovaného k jejímu vrácení do 14 dnů od data vystavení přípisu. Přípis byl žalovanému odeslán dne 21. 5. 2020. Soudu je obecně známo, že úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v České republice v březnu 2020 zpravidla nepřesahují 8 % ročně (www.cnb.cz). Předloženými listinami (smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisy z účtu žalovaného, výplatní pásky žalovaného a výsledku lustrace centrální evidence exekucí a nebankovního registru a výpisem z insolvenčního rejstříku) žalobkyně osvědčila, že před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z těchto listin se podává, že žalovaný osvědčil žalobkyni, že v lednu 2020 měl příjmy na účtu ve výši 82 268,44 Kč a výdaje 82 196,62 Kč. Příjmy tvořila mzda od zaměstnavatele anonymizována tři slova ve výši 18 307 Kč, platbami z jiných jeho účtu ve výši 49 960 Kč a 6 000 Kč a platbou od právnická osoba. Výdaje byly tvořeny kromě běžných plateb za hromadnou dopravu a v obchodech také mnoha platbami na neznámé účty v součtu v řádech desetitisíců korun. Za měsíc únor 2020 doložil žalovaný příjem ze závislé činnosti ve výši 18 471 Kč. Mezi stranami bylo nesporné, že již před uzavřené smlouvy o úvěru dne 23. 3. 2020 žalovaný od žalobkyně obdržel z titulu smlouvy číslo částku 28 000 Kč, tato skutečnost je potvrzena též potvrzením ze dne 25. 2. 2020 a výpisem z účtu žalobkyně ze dne 25. 2. 2020.
5. Soud neprovedl důkaz znaleckým posudkem anonymizováno jméno příjmení ze dne datum, číslo článkem„ člověk v tísni zveřejnil velké srovnání poskytovatelů půjčky, rozdíl v sankcích může činit pětinásobek“, certifikáty žalobkyně na č.l. 95-96, sdělením ČNB ze dne 18. 11.2019, vyjádřením Institutu aplikovaného práva, listino u označenou jako„ Metodika a vysvětlivky k vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného“ včetně příloh, neboť má skutkový stav za dostatečně zjištěný z důkazů, které byly provedeny. Znalecký posudek ohledně podmínek žalobkyně při poskytování spotřebitelských úvěrů řeší podle soudu otázku právní a nikoliv skutkovou, proto z něj soud nevycházel. Návrh žalovaného na provedení důkazu policejním spisem KRPP číslo 2020 číslo soud zamítl jako nadbytečný s ohledem na právní posouzení věci jako nároku z titulu bezdůvodného obohacení, když z provedených důkazů bezpečně vyplynulo, že žalovaný finanční prostředky obdržel, a to částečně na svůj účet a částečně jako úhradu na svůj dřívější dluh.
6. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
8. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z menší části. V souzené věci mezi sebou účastníci uzavřeli smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Tuto smlouvu soud právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. obč. zák. Za předpokladu platnosti této smlouvy o úvěru, by žalobkyni vznikla povinnost poskytnout žalovanému úvěr a žalovanému by vznikla povinnost úvěr ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Soud však konstatuje, že úvěrová smlouva ze dne 23. 3. 2020 je podle § 588 obč. zák. a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy a pro porušení ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Předně soud konstatuje, že z listin, které byly žalobkyni předloženy pro přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, vyplývá, že příjem žalovaného ze zaměstnání činí cca 18 400 Kč měsíčně, ale jeho výdaje v měsíci lednu činili přes 80 000 Kč, aniž by bylo patrné, o jaké výdaje se jedná. Oproti tomuto zjištění se jeví jako zjevně neopodstatněné tvrzení žalovaného v dotazníku k posouzení jeho bonity, že jeho měsíční náklady činí toliko 6 800 Kč Tyto skutečnosti měly být pro žalobkyni o to více alarmující za situace, kdy úvěrová smlouva byla uzavírána ve chvíli, kdy žalovaný již jeden úvěr od žalobkyně čerpal v předchozím měsíci a byl zcela splacen právě až nově poskytnutými penězi. Za této situace neměla žalobkyně úvěr žalovanému poskytnout, když z výše uvedeného vyplývá přinejmenším důvodná pochybnost o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do dluhové pasti, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel vůbec schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 . V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené možné širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované. Tento výklad je také v souladu s nedávným rozsudkem Soudního dvora EU (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Okresního soudu v Ostravě - Česká republika) - právnická osoba GK (Věc C číslo), podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
16. Druhým důvodem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je extrémní nesoulad částky, jež se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit a fakticky poskytnuté jistiny úvěru, který vybočuje z běžných podmínek spotřebitelských úvěrů v České republice. Žalovanému byla poskytnuta pouze částka 48 500 Kč, neboť 11 500 Kč si žalobkyně odečetla již jako poplatek za„ náklady spojené s vyřízením úvěru“. Z těchto finančních prostředků bylo dalších 36 512 Kč použito na úhradu předchozího závazku, fakticky tak bylo žalovanému vyplaceno 11 988 Kč. Již úrok ve výši 23 % ročně přesahoval obvyklou sazbu úroků ze spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami. Ty v době uzavření smlouvy nepřesahovaly 8 % ročně (www.cnb.cz). Nicméně to by samo o sobě důvodem absolutní neplatnosti smlouvy nebylo. Žalovaný se však ve smlouvách zavázala zaplatit další velmi vysoké částky za doplňkové služby, které jsou celkově problematické, a to co do jejich podstaty i co do výše sjednaných nákladů na ně.„ Inkasní služba“ spočívá v provádění splátek úvěru prostřednictvím inkasa z účtu žalovaného, jež je ve spotřebitelských vztazích běžné a je neobvyklé, aby bylo sjednáváno jako samostatná„ služba“. Za zřízení inkasa ze svého účtu platí poplatek především úvěrovaný, a to své bance; nelze sice vyloučit, že určité náklady se zřízením inkasa mohou vzniknout i úvěrujícímu, je však nepřijatelné, aby tyto náklady představovaly téměř třetinu jistiny úvěru. Soudu je navíc známo z jiných žalob žalobkyně, že inkasní služba je zpoplatněna u různě vysokých úvěrů různě, přičemž platí přímá úměra mezi výší úvěru a výší poplatku za inkasní službu. Pokud by však touto službou byly kryty toliko paušální výdaje žalobkyně na inkaso, musel by tento poplatek být u všech smluv stejný. Podle soudu se tak jedná o zastřeně sjednaný úrok. Totéž platí o službě„ Podpora“, a to i když o odklad splátek úvěrující vůbec nepožádá. Rovněž i výše této služby, po dobu úvěru nevyužité, je nemravná, když za celou dobu trvání závazku měla činit 57 888 Kč Pochybné je také ujednání o hrazení poplatku za náklady spojené s vyřízením úvěru z jistiny, takže tento poplatek, jenž nemá charakter poskytnutých peněžních prostředků, pak podléhá úročení. V extrémním rozporu s obvyklými podmínkami spotřebitelských smluv je také ujednání, že úvěrovaný je povinen náklady služeb inkasa a podpory zaplatit i v případě, že mu vůbec nebudou poskytnuty, přičemž nezaplatí-li na jistinu úvěru žádnou částku, je povinen za„ inkasní službu“ či službu podpora, která mu v takovém případě vůbec není poskytnuta, zaplatit celou částku služeb, kterou by byl povinen zaplatit, kdyby úvěr řádně splatil a veškerá inkasa by byla provedena či služba podpora by byla využita. Pochybné je také ujednání o úhradě smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1% denně pro případ povinnosti žalovaného uhradit zbylou část neprovedené inkasní služby a služby podpora. Rovněž i smluvní pokuta byla ujednána na samé hranici, jež připouští zákon (§ 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ). Extrémní nesoulad úvěrové smlouvy s obvyklými podmínkami spotřebitelských úvěrů v České republice je však patrný především z porovnání částky, která byla žalovanému fakticky (reálně) poskytnuta, a částky, které se žalovaný zavázal zaplatit. Žalovanému byla fakticky (reálně) poskytnuta částka 48 500 Kč, byť měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, avšak žalobkyně ještě před poskytnutím jistiny úvěru, strhla z jistiny částku 11 500 Kč na„ náklady poskytovatele“. Oproti tomu závazkem žalovaného bylo vrátit žalobkyni částku 60 000 Kč na jistině, úroky ve výši 51 124 Kč, 17 856 Kč na hotovostním inkasu splátek a 57 888 Kč na službě podpora, tedy částku v celkové výši 186 868 Kč, tj. částku skoro čtyřikrát převyšující poskytnutou částku. S ohledem na shora uvedené proto nelze než uzavřít, že celý obchod je nemravný, byť zde mohou být určité úvahy o tom, že žalovaný si měl počínat zodpovědněji při uzavírání takto koncipované smlouvy o úvěru. Nicméně soud má za to, že úvěrujícímu, který zneužívá ekonomické tísně klienta a požaduje nepřiměřené částky, nelze přiznat soudní ochranu. Pro rozhodnutí v dané věci je také klíčové, že získání vysoké odměny za půjčení peněžních prostředků ve formě úroků a dosažení zisku prostřednictvím dalších smluvních ujednání je podstatou a základem sjednaného obchodu žalobkyně, která by předmětnou částku žalovanému nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. Z tohoto pohledu je třeba smlouvu hodnotit jako celek a jednotlivá ujednání posuzované smlouvy nelze od sebe oddělovat
17. Ze shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že výše uvedená smlouva o úvěru je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, odporuje zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek a smlouvu tedy posoudil podle § 588 obč. zák. jako absolutně neplatnou a vztah účastníků vypořádal podle ustanovení o bezdůvodném obohacení spočívajícím v přijetí plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 obč. zák. Žalovaný na základě úvěrové smlouvy ze dne 23. 3. 2020, jež je předmětem řízení, fakticky obdržel částku 48 500 Kč, na kterou dosud nic neuhradil, a proto mu soud uložil, aby žalobkyni zaplatila 48 500 Kč s úrokem z prodlení. Ohledně zbývajících částek uvedených ve výroku II. tohoto rozsudku soud žalobu zamítl, neboť úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou a žalovanému tedy nevznikla žádná jiná povinnost, než vrátit žalobkyni částku, kterou od ní přijal a o níž se bezdůvodně obohatil. Právo žalobkyně na úroky z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 obč. zák. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzýván. Ve zbývající části po zpětvzetí žaloby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).
18. Pokud žalovaný ve svém vyjádření argumentoval tím, že úvěrovou smlouvu neuzavřel, pak tato procesní obrana je s ohledem na právní posouzení věci soudem nepodstatná. Podstatné bylo, že z výpisu z účtu žalobkyně a potvrzení banky žalovaného jednoznačně vyplývá, že peněžní prostředky ve výši 48 500 Kč obdržel, a to 11 988 Kč na svůj účet č. bankovní účet a částku 36 512 Kč jako úhradu dluhu ze smlouvy číslo. Pokud žalovaný poukazoval na své anonymizováno problémy, pak ani touto obranou se soud s ohledem na posouzení smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné nezabýval.
19. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož má v řízení převážně úspěšný žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení po žalobkyni. Náklady žalovaného představuje odměna za zastoupení advokátem, která podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 . vyhl. č. 177/1996 Sb. činí 9 180 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě), celkem 18 360 Kč. Dále 2 režijní paušály podle § 13 odst. 3 vyhlášky po 300 Kč, celkem 600 Kč. Jelikož úspěch žalovaného představuje 77,7 % a úspěch žalobkyně 22,3 %, náleží žalovanému náhrada 55,4 % nákladů řízení, tedy 10 5503,84 Kč. Pokud žalobkyně uváděla, že by měl soud postupem podle § 150 o.s.ř. nepřiznat žalovanému náhradu nákladů řízení, pak soud konstatuje, že v projednávané věci neshledal žádné okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které by žalovaný neměl mít nárok na náhradu nákladů řízení. Jak soud popsal výše, úvěrová smlouva byla žalobkyní koncipována zcela nemravně, proto je podle soudu smlouva neplatná a uvedené obchodní praktiky žalobkyně nepožívají v tomto smyslu právní ochrany, a to ani co se týče následků neúspěšné žaloby v podobě její povinnosti k úhradě nákladů řízení.
20. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) a položkou 2 Sazebníku soudních poplatků, když nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za řízení tedy činí 10 883 Kč a žalobkyně na soudní poplatek doposud zaplatila pouze 8 707 Kč. Pokud by nedošlo ke zpětvzetí žaloby, byla by jí uložena povinnost k doplatku soudního poplatku ve výši 2 176 Kč. Jelikož žalobkyně vzala před jednáním ve věci samé zpět žalobu co do částky 102 792,52 Kč, měla by z částky 10 883 Kč vrácen žalobkyni, v souladu s ust. § 10 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, soudní poplatek ve výši 4 114 Kč. Soud tedy obě tyto částky započetl a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši rozdílu, tedy 1 938 Kč.
21. Lhůty k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň - město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li účastníci povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, mohou se oprávnění domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.