Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
15 C 20/2020-41
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Kryndlerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci
pro 30 654 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 336 Kč od datum do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 100 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce předem, počínaje prvním dnem měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky 14 336 Kč za období od datum do datum, se žaloba zamítá.
III. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 318 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 3 133,74 Kč za období od datum do datum a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 782,52 Kč, se žaloba zamítá.
IV. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 10,03% ročně z částky 17 469,74 Kč, se žaloba zamítá.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení z 26,48%, a to České republice – Okresnímu soudu v Mostě. Výše nákladů řízení bude vyčíslena v samostatném usnesení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 336 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 336 Kč od [datum] do zaplacení, a to v měsíčních splátkách po 100 Kč, splatných vždy do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce předem, počínaje prvním dnem měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. II. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% z částky 14 336 Kč za období od [datum] do [datum], se žaloba zamítá. III. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 16 318 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky 3 133,74 Kč za období od [datum] do [datum] a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 782,52 Kč, se žaloba zamítá. IV. V části, v níž se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 10,03% ročně z částky 17 469,74 Kč, se žaloba zamítá. V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení z 26,48%, a to České republice – Okresnímu soudu v Mostě. Výše nákladů řízení bude vyčíslena v samostatném usnesení.
1. Žalobkyně se domáhala nároku na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi právnická osoba a žalovanou jako zákazníkem dne datum. Úvěruschopnost žalované byla zkoumána a posouzena jako dostatečná.
2. Žalovaná namítala, že údaje v Zákaznické kartě jsou zkreslené, když do příjmu žalované žalobkyně započetla i příjem jméno příjmení, příbuzné žalované, o kterou se žalovaná prakticky stará. Právě i za pomoci jméno příjmení byla žalovaná uhradit v letních měsících splátku přesahující 1 000Kč, neboť použila přeplatek z vyúčtování služeb, který jméno příjmení žalované poskytla. Dále už byla žalovaná schopna splácet pouze částku 100 Kč, ale pokud tyto splátky opakovaně předávala příslušné pracovnici, bylo jí řečeno, že s takto nízkými splátkami nemá raději chodit vůbec. Žalovaná nepopírá, že půjčku převzala, avšak není v situaci, kdy by ji mohla splatit, když je starobní důchodkyně s důchodem ve výši 7 002 Kč a s účinností od datum je jí exekučně srážena částka 47 Kč
3. Z listinných důkazů soud zjistil, že dne datum byla mezi právnická osoba a žalovanou písemně uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž uvedená společnost poskytla žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne datum).
4. Žalovaná se zavázala vrátit uvedené společnosti poskytnutou zápůjčku a dále poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 16 318 Kč (jenž představuje součet kapitalizovaných úroků ze zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní zpracování zápůjčky a nákladů za hotovostní inkaso splátek) ve 100 týdenních splátkách po 364 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 282 Kč byla stanovena na den datum. Uvedené skutečnosti soud zjistil z uvedené smlouvy o zápůjčce.
5. Dle tvrzení žalobkyně, žalovaná dosud zápůjčku nesplatila a její výše aktuálně představuje částka 17 483,09 Kč a část souhrnného poplatku ve výši 13 270,91 Kč, když poslední splátku uhradila žalovaná dne datum. Dle Tabulky umoření k datum, stejně jako dle Karty splátek předložené žalovanou představuje součet všech splátek zaplacených žalovanou částku 5 664 Kč.
6. právnická osoba tak mělo vzniknout právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (viz čl. 12 smluvních podmínek).
7. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti smlouvy ve smyslu čl. 20 smluvních podmínek a žalobkyni má na základě smluvního ujednání obsaženého v čl. 4 věta první ve spojení s čl. 12 smluvních podmínek dále vzniknout právo na úhradu úroků ze zápůjčky ve výši 10,03 % ročně z nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru, do zaplacení.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností smlouvy obsahující seznam postoupených pohledávek).
9. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované, zjišťoval její příjmy a výdaje a bylo zjištěno, že rozdíl mezi běžnými měsíčními příjmy a běžnými měsíčními výdaji představuje částku 6 637 Kč. Informace poskytnuté žalovanou byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum. Žalovanou předložené doklady jsou uvedeny v části„ Ověřené dokumenty“ (Zákaznická karta ze dne datum).
10. Ze zákaznické karty ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ověřil před uzavřením smlouvy o zápůjčce totožnost žalované z občanského průkazu, majetkovou situaci žalované ověřil z výměru důchodu, dle kterého starobní důchod činí 6 907 Kč měsíčně a výměra podpory činí 4 000 Kč. Další příjmy domácnosti žalované jsou uvedeny v částce 9 280 Kč, aniž by byly blíže specifikovány a ověřeny. Dále právní předchůdce žalobkyně ověřil výdaje žalované, a to z nájemní/podnájemní smlouvy, dle které žalovaná hradí měsíčně nájemné ve výši 5 500 Kč, a dále hradí úhradu za telefon ve výši 200 Kč. Další výdaje domácnosti činí měsíčně 5 000 Kč a splátky zápůjček 2 850 Kč.
11. Soud učinil skutkový závěr, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na základě níž převzala od právnická osoba částku ve výši 20 000 Kč. Zápůjčku měla žalovaná splácet v pravidelných splátkách, a to včetně poplatku ve výši 16 318 Kč.
12. Právní posouzení je pak následující.
13. Podle § 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z.s.ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.
14. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
15. Podle § 9 odst. 3 z.s.ú. spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Podle § 9 odst. 4 z.s.ú. pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.
17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
21. příjmení závěr učinil k výkladu § 9 z.s.ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.
22. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne datum sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tento důsledek dovozuje též pro režim úpravy z.s.ú. před účinností novely provedené zákonem č. 43/2013 Sb. (viz rozsudek ze dne 20. 3. 2019, sp.zn. 33 Cdo 201/2018).
23. Konečně též rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba proti GK) vyslovil při výkladu článku 8 a 23 směrnice závěr, že tyto články musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 číslo musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
24. V souzené věci právní předchůdce žalobkyně nejednal s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované sice řádně ověřil část jejích příjmů a výdajů výměrem důchodu, podpory, nájemní smlouvou a dokladem SIPO, ale pokud jde o položku„ další příjmy domácnosti“ v částce 9 280 Kč není ze zákaznické karty zřejmé, jaké konkrétní další příjmy mohla mít žalovaná k dispozici a z jakých zdrojů při ověřování správnosti těchto příjmů právní předchůdce žalobkyně vycházel. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že starobní důchod žalované je 6 907 Kč, státní podpora 4 000 Kč, výdaje žalované jsou představovány částkou 5 500 Kč (nájem/inkaso), 200 Kč telefon a výdaje na domácnost 5 000 Kč. Další příjmy domácnosti představují částku 9 280 Kč, aniž by však tato zjištění vyplývala z konkrétních dokladů. Důsledně tomu nelze než učinit závěr, že v okamžiku uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil schopnosti žalované poskytnutou částku splácet.
25. Protože smlouva o zápůjčce je z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované jistinu ve výši 20 000 Kč, žalovaná na splátkách zaplatila celkem 5 664 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná má žalobkyni vrátit částku 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, vyhověl soud co do požadavku na zaplacení částky 14 336 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.
26. Podle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
27. Žalovaná pak měla plnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalobkyní vyzvána. Za takovou výzvu považuje soud předžalobní upomínku ze dne datum, kdy byla žalovaná vyzvána k zaplacení do datum. Od následujícího dne se žalovaná dostala do prodlení a žalobkyně má dle ust. § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení ve výši dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud byl požadován úrok z prodlení za dřívější období, soud jej zamítl.
28. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. soud umožnil žalované splnit uložené povinnosti ve splátkách, a to vzhledem k tomu, že jde o jednorázově vyšší částku a žalovaná je příjemkyní pouze starobního důchodu v shora uvedené výši.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26,48 % (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 63,24 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 36,76 %). Žalobní nárok žalobkyně ke dni vyhlášení rozsudku představoval: 1) jistinu 30 654 Kč, 2) kapitalizovaný úrok 3 782,52 Kč, 3) kapitalizovaný zákonný úrok 1 129,02 Kč, 4) úrok 4 220,39 Kč (10,03 % ročně z 17 469,74 Kč od datum do datum) 5) zákonný úrok 3 387,25 Kč (8,05 % ročně z 17 469,7 Kč od datum do datum). Tedy celkem ke dni vyhlášení rozsudku částku 43 173,18 Kč. Žalobkyni bylo rozsudkem přiznáno: 1) jistina 14 336 Kč, 2) zákonný úrok 1536,27 Kč (10% ročně z 14 336 Kč od datum do datum). Tedy celkem ke dni vyhlášení rozsudku částka 15 872,27 Kč. příjmení 43 173,18 Kč představovala 100 % úspěch ve věci. Žalobkyni byla přiznána částka 15 872,27 Kč představující 36,76 % úspěch ve věci. Žalovaná tedy měla ve věci 63,24 % úspěch. Z uvedených důvodů přiznal soud žalované náhradu nákladů řízení z 26,48% (63,24 % - 36,76 %). Náklady řízení žalované nesl stát a povinnost tyto náklady nahradit státu má žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř., neboť ustanovená advokátka zastupovala žalovanou, jíž byla přisouzena náhrada nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.